Očekávání lidí, že zákon o lobbingu dostane politické podnikatele jako Ivo Rittig, Roman Janoušek nebo Tomáš Hrdlička do vězení, se nenaplní. Aby nebyl obcházen, musí být za lobbisty považováni všichni: zájmové skupiny, komory, sociální partneři, advokátní kanceláře, církve, tisk a novináři i občané. Současná sněmovna je pro lobbisty ideální, protože je v ní 122 nových poslanců. Takové názory padaly na semináři Transparentnost a zákonná regulace lobbingu dne 13. března 2018 v Poslanecké sněmovně.
Seminář se konal v prostorách ústavně-právního výboru sněmovny a pod záštitou předsedy Výboru poslance Marka Bendy (ODS). Ten na úvod položil otázky, kdo je vlastně lobbista a zda lze za lobbistu považovat toho, kdo hájí cizí zájmy nebo také toho, kdo lobuje výhradně za své zájmy. „Jsou to profesionální agentury, které se tím netají, že lobují na zakázku. Jsou zde ale také odbory, profesní komory, ale i jednotliví občané, kteří přicházejí a něco chtějí – například jedni nechtějí splácet dluhy, zatímco jiní jsou jejich věřitelé,“ uvedl předseda ústavně právního výboru Marek Benda.
Poté položil další otázky: „Kdo jsou jejich adresáti? Jsou to politické strany? Máme zde stranu, která píše raporty i o tom, když se poslanci setkají v parlamentu. Už jsem upozornil, že takto se bavit nebudeme,“ popsal Benda současnou realitu sněmovny.
Lobistické fluidum a hlášení o styku pana Dalíka
Od poslance Bendy převzal slovo Václav Nekvapil za Asociaci Public Affairs Agentur (APAA). „Chceme-li se vyhnout obcházení zákona, musí být za lobbisty považováni všechny zájmové skupiny tak, jako je tomu v Evropské unii v registru transparentnosti,“ uvedl.
Podle jeho zkušenosti však všichni žádají transparentnost, ale vždy jen pro ty druhé: „Při projednávání věcného záměru zákona všichni souhlasili, ale současně chtěli pro svoji skupinu výjimku nebýt mezi lobbisty ve stylu všichni, jen my ne,“ popsal vyjednávání o zákonu Václav Nekvapil podle jehož slov jde například i o církve, sociální partnery nebo organizace zřízené zákonem. „Zvláštní kategorie jsou advokáti,“ dodal.
Čtěte také: V ČR mohou vzniknout pravidla pro lobbing, záměr podpořila vláda
Jak dále uvedl, mezi některými lidmi existuje názor, cosi jako lobbistické fluidum, kdy setkání politika s lobbistou by se podle všeho mělo odehrávat výhradně před kamerou, protože politik je považován za nesvéprávného, který je vždy někým veden. „Regulace lobbistů musí vždy znamenat regulaci lobovaných,“ uzavřel Nekvapil.
Benda: Kde se nacházejí lobbistická média a novináři?
Podle dalšího vyjádření Václava Nekvapila rovněž existuje mýtus o tom, že regulací lobbingu bojujeme proti korupci: „Regulací lobbingu usilujeme o transparentnější legislativní proces pro každého občana,“ uvedl Nekvapil na pravou míru tuto pověst. Pokud budou chtít skupiny připomínkovat zákony, tak je to o legislativním procesu, dodal k tomu.
Máme příliš mnoho lobbistů?, zeptal se dále Václav Nekvapil. „Opak je pravdou. Potřebujeme více lobbingu, abychom měli kvalitnější zákony,“ odpověděl sám sobě s tím, že odpovědnost zůstává na lobovaných. Podle jeho názoru čím více skupin dodá podložené a ověřené argumenty, tím si více budou moci úředníci vybírat z předkládaných řešení.
K tomu předsedající Marek Benda dodal, že v České republice panuje přesvědčení, že čím více máme zákonů, tím lepší je svět. „Je odpovědností politika vyslechnout všechny strany a pak rozhodnout,“ uvedl poslanec, který následně vznesl otázku: „Kde v tomto sytému leží sdělovací prostředky? Dnes a denně vidím, jak se před přijetím zákona začnou objevovat v tisku příběhy s tímto zákonem související. To vyvolává otázku, zda k lobbistům nezařadit tisk,“ předeslal svoji úvahu Marek Benda předal slovo Karlu Isakssonovi z European Public Affairs Association, který popsal systém lobbingu v Bruselu.
Chvojka: Znechucení občané dostanou neúčinný nástroj
Jak vznikal věcný záměr zákona o lobbingu, popsal poslanec a místopředseda ústavně-právního výboru Jan Chvojka (ČSSD). Podle jeho slov to byla jeho iniciativa, předešlá vláda zákon vůbec neměla v plánu. „Je možné lobbing regulovat účinně a smysluplně?,“ zeptal se poté.
Ke smyslu regulace pak řekl: „Cítím zřetelnou politickou poptávku nejen od Transparency International nebo Rekonstrukce státu, ale od občanů znechucených Rittigem, Dalíkem, Hrdličkou a Janouškem – politickými podnikateli,“ vyjmenoval poslanec Chvojka.
Podle jeho slov mají politici rozhodovat v zájmu občanů, nikoli pod tlakem nátlakových skupin. Lobbisté se podle něho vždy budou vyskytovat, někteří mají vizitky a k lobbiingu se hlásí, ale je zde skupina těch, o kterých vůbec nevíme, kdo jsou, za koho hovoří.
K efektivitě zákona o lobbingu pak Jan Chvojka uvedl: „Očekávání veřejnosti nebudou naplněny, do vězení zákon o lobbingu nikoho nepřivede a nebylo to ani takovým zájmem – ostatně od toho je tady trestně-právní úprava. V tomto je návrh neefektivní. Jde o to, aby lidé vyndali karty na stůl a přiznali, že prosazují nějaký zájem,“ vysvětlil.
Procházková: Chodí za mnou farmaceutické firmy
Podle jeho dalších slov je pro lobbyisty nejlepší dnešní sněmovna, kde je 122 nových poslanců, kteří často nevědí, s kým mluví. Může být regulace účinná? „Když bude mít co nejširší zásah. Definice lobbyisty musí být široká.“ Řekl Jan Chvojka s tím, že by mezi ně měly být zařazeny i advokátní kanceláře. „Ať se kolegové nezlobí,“ dodal a přiznal, že už nyní existuje lobbyistický tlak na výjimky, aby byl záměr změněn.
V diskusi si pak vzala slovo přítomná poslankyně za hnutí ANO11, která se proti výrokům Jana Chvojky ohradila: „Jsem Procházková za ANO. My, noví poslanci nejsme až tak hloupí, abychom si nezjistili, s kým mluvíme. Když mě někdo potká na ulici, tak se s ním nebavím,“ nesouhlasila s názory Jana Chvojky.
Poté položila otázku přítomnému Karlu Isakssonovi: „Jsem lékařka a chodí za mnou zástupci farmaceutických firem. Jsem ráda, když mi nabídnou nové výrobky. Existuje definice lobyingu ve farmacii?“
Podle Isakssona jsou farmaceutické firmy v registru transparentnosti EU regulovány stejně jako jiné firmy. Poslankyně Procházková z ANO11 si poté postěžovala, na specifika nabídky farmaceutických firem v médiích, kde je obtížně rozpoznatelné, zda jde o lék nebo ne a zda neublíží, tento způsob lobyingu v médiích se podle ní špatně ošetřuje.
Karl Isaksson se proto vyjádřil k roli médií: Pokud jde o skandály na úrovni Bruselu, nikdy v nich nefiguroval skutečný lobbyista. Naposledy redaktor ze Sunday Times předstíral lobbyistu a odhalil korupci poslance. Reakcí bylo samozřejmě snaha regulovat lobbyisty,“ uzavřel Karl Isaksson z Evropské asociace pro public affairs z Bruselu.
Irena Válová
