Dopis nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, v němž hodnotí činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a který zaslal na Úřad vlády a bezpečnostnímu výboru sněmovny jako podklad k odvolávání ředitele Michala Murína, je bohužel nekonkrétní, není podložený žádnými statistickými údaji. V dokumentu popisované skutečnosti jdou navíc často na vrub samotných státních zástupců. Vyplývá to z analýzy České justice.
1/ Spolupráce mezi státními zastupitelstvími a GIBS je narušena.
V dopisu není konkrétně uvedeno, jak je spolupráce narušena, zda existují nějaké přehledy vykazující stížnosti státních zástupců. Podle § 10 jednacího řádu státního zastupitelství je k výkonu dozoru nad trestními věcmi, které vede orgán GIBS, příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství (v Praze Městské státní zastupitelství). Státní zástupci vykonávají dozor nad jednotlivými trestními kauzami ve vztahu ke konkrétním vyšetřovatelům. V tomto směru disponují řadou dozorových oprávnění, která jim umožňuje trestní řád, včetně odebrání věci jednotlivému zpracovateli či celému GIBS. Jakou jinou spolupráci si Zeman představuje, není zřejmé, protože v jiných směrech činnosti jim GIBS není podřízena. Pokud nejvyšší státní zástupce vysloví takové tvrzení, měl by doložit, například kolik věcí bylo GIBS odebráno a z jakých důvodů (u GIBS např. podjatost či lepší specializace policejního orgánu), protože takový postup musí státní zástupce náležitě odůvodnit. Lze otázku položit obráceně, tedy zda státní zastupitelství neodebírá trestní případy GIBS bezdůvodně a neuváženě, což ostatně řešila i poslanecká, tzv. Blažkova komise pro reorganizaci policie.
Nejvyšší státní zástupce by měl také doložit upozornění dozorových státních zástupců na nespolupráci GIBS. V dozorových spisech se nachází komunikace dozorových státních zástupců s vyšetřovateli GIBS, takže není problém zjistit, ve kterých případech konkrétně vyšetřovatel GIBS nespolupracoval.
2/ Jde o opakovaná odborná a systémová pochybení vyplývající z nedostatečné odbornosti příslušníků GIBS i jeho vedení a nepřijetí odpovídajících opatření.
Zde rovněž nejvyšší státní zástupce opět nedoložil, co má na mysli. Většinu příslušníků GIBS tvoří bývalí policisté, kteří mají za sebou zpravidla dlouhodobější praxi v ozbrojených složkách nebo ve vyšetřování, znají postupy policistů a jsou kompetentní posoudit případná pochybení těch, které vyšetřují. Rozhodně nejde o nezkušené vyšetřovatele. S neodborností, zejména v oblasti ekonomické kriminality, se potýkají spíše policejní orgány, nezkušenost vadí u násilné kriminality, zejména u vražd (ohledání, zajišťování stop). Z dokumentu tedy není zřejmé, v jakém směru jsou příslušníci GIBS „neodborní“, protože to Zeman prostě neuvedl. Jak Česká justice naopak upozornila, sami státní zástupci z Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) si pro prověření trestního oznámení na policistu Pavla Nevtípila vybrali toho nejméně zkušeného příslušníka z GIBS. Nyní argumentují neodborností příslušníků GIBS, tedy přesně tím, čeho se sami dopouštějí svým postupem. Do systému fungování GIBS, kromě dozoru nad konkrétními trestními případy, nejsou státní zástupci oprávněni zasahovat.
Je otázkou, zda mladí státní zástupci, bez hlubších profesních znalostí, jakkoliv plní nadšení a ochoty, kteří na vyšší státní zastupitelství přišli s novým vedením v posledních letech, jsou vůbec schopni posoudit, co je a co není kvalifikovaná policejní práce, co jsou a co nejsou odborná systémová pochybení policejního orgánu s tak specifickou činností, jako je GIBS.
3/ Neodůvodněné postupy v trestním řízení, které vyvolávají otázky o jejich smyslu a účelnosti, o snaze opatřovat informace nepotřebné k výkonu působnosti GIBS v konkrétním trestním řízení a o možné manipulaci s některými trestními řízeními.
Opět chybí jakýkoli příklad či statistické vyjádření případů, kde státní zástupci takový postupu detekovali. Je otázkou, zda takové vágní vyjádření, ke kterému ani nemá podklady, jak sám uvádí, by měl nejvyšší státní zástupce, jehož každodenní činnost je výhradně o důkazech, z úst vůbec vypouštět. Či dokonce posílat premiérovi jako důvod k odvolání ředitele GIBS. To je velmi neprofesionální postup a vede k logickému závěru o snaze některých státních zástupců nejprve odvolat současné vedení GIBS a posléze tuto instituci ovládnout.
Lze se tak jenom domnívat, co má Zeman a zejména oba vrchní státní zástupci na mysli. Přitom je nutno vyjít z toho, s čím se GIBS v posledních letech potýká. Značnou část agendy nepochybně tvoří trestní oznámení na úniky informací z trestních spisů, ze kterých jsou oprávněně podezřelí policisté i státní zástupci zpracovávající trestní kauzy, protože to jsou pouze oni, kdo mají zejména v počátečních fázích trestního řízení přístup do vyšetřovacích spisů. Je bohužel holou skutečností, která je každodenně potvrzována, že většina informací ze spisů, zejména obou vrchních státních zastupitelství, je řízeně a záměrně poskytována spřízněným médiím a novinářům. Stalo se prostě součástí taktiky veřejné žaloby využívat angažované novináře jako spolupracující agenty k vytváření veřejného tlaku jak na protistranu, tak na soud. Oznámení na tyto úniky z trestních spisů ve fázích přípravného řízení, kdy k informacím mají přístup buď vyšetřující policisté, nebo státní zástupci, tím pádem není žádoucí příliš šetřit, protože by mohlo vést eventuálně i k identifikaci pachatelů z řad státních zástupců. Opět lze odkázat na závěry komise pro policejní reorganizaci a komise pro úniky z vyšetřovacích spisů, které označily za systémově nepřijatelné, aby orgány státního zastupitelství měly vliv na vyšetřování svých vlastních příslušníků.
GIBS nedělá nic jiného, než co jí ukládá zákon, a to je každé trestní oznámení prověřit. K takovému prošetření si opatřuje listinné podklady, vyslýchá osoby, provádí operativně pátrací úkony stejně jako policejní orgán. Zeman by tedy měl konkrétně uvést, které důkazy si opatřují vyšetřovatelé GIBS účelově. Jestliže mají podezření, že osoba z řad policie či státního zastupitelství vynáší nebo dokonce prodává informace médiím, může na základě příkazu soudce provádět i odposlechy, sledování apod. Ostatně stejně, jako to činila pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v případě vynášení informací ze spisů v kauze Beretta, nebo náměstek vrchního státního zástupce VSZ v Olomouci Pavel Komár v kauze Vidkun. GIBS opatřuje a provádí důkazy tak, jak mu to dovoluje a umožňuje trestní řád. To je z pohledu nejvyššího státního zástupce manipulace s trestním řízením? A pokud má na mysli např. nadužívání odposlechů, sledování, domovních prohlídek apod., tak použití těchto instrumentů je možné pouze na základě schválení dozorujícího státního zástupce.
4/ Pracovníci GIBS nerespektují pokyny státních zástupců a ohrožují vyšetření některých kauz.
I zde chybí konkrétní případy, jejich četnost, bez čehož nelze toto tvrzení verifikovat. Není opět zřejmé, co má Pavel Zeman na mysli, není totiž uveden ani naznačen způsob, jak příslušníci GIBS ohrožují vyšetření některých kauz. Přitom tohle by mělo být zdokumentováno – konkrétní pokyny, konkrétních státních zástupců na straně jedné a konkrétní vyšetřovatelé GIBS, kteří tyto pokyny nerespektovali, na straně druhé. Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy a provádí úkony trestního řízení samostatně s výjimkou případů, kdy ke svému postupu potřebuje souhlas státního zástupce nebo soudu. Státní zástupce má v konkrétní trestní věci oprávnění dávat vyšetřovateli závazné pokyny, vyžadovat spisy, zúčastnit se provádění úkonů, vracet věci, rušit rozhodnutí. K tomuto má státní zástupce řadu nástrojů, jak „donutit“ vyšetřovatele tyto úkony plnit. Nesmí však jít o libovůli státního zástupce, který musí vždy své kroky vůči policejnímu orgánu odůvodnit tak, aby byly přezkoumatelné jeho nadřízeným. Pokud policejní orgán odmítne splnit pokyn státního zástupce, předloží spis svému nadřízenému. Zcela krajním opatřením je odebrání spisu policejnímu orgánu. Tedy státní zástupce má tolik oprávnění v zákoně, jak donutit policejní orgán jeho pokyny respektovat, že není zřejmé, na co si Zeman stěžuje. Opět není uveden ani v hrubých náznacích jediný případ takového chování příslušníka GIBS. Vyvstává tedy otázka, zda jsou státní zástupci na těchto úrovních profesně na výši tak, aby tyto instrumenty, dané jim zákonem, uměli využít. V takovém případě kritika nejvyššího státního zástupce má mířit do vlastních řad, a ne na ředitele GIBS.
5/ Podezřelí mají možnost dostat se k vyšetřovacímu spisu prostřednictvím účelových trestních oznámení.
Zde Pavel Zeman zřejmě naráží na skutečnost, že aby orgán GIBS mohl posoudit trestní oznámení například na policejního vyšetřovatele, potřebuje zjistit, čeho se vůbec oznámení týká. Zpravidla proto žádá o nahlédnutí do spisu, což vyplývá ostatně z ust. § 7 tr. řádu, podle kterého jsou orgány činné v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z trestního řádu. Nevyžaduje tedy nic, na co nemá nárok. Mezi policisty a státními zástupci je navíc známo, že zejména vrchní státní zastupitelství nikdy orgán GIBS do svých spisů nepouštějí.
Trestní řád terminus technicus „účelové trestní oznámení“ nezná. Nejvyšší státní zástupce by měl tedy objasnit, proč tento termín používá, a co jím má na mysli. Popřípadě odkázat na nějaký svůj metodický pokyn. K tomu by měl současně jednoznačně vyjmenovat, která trestní oznámení, byť i trestně stíhaných osob, považuje za účelová. Trestní oznámení může podat každý občan, a to dokonce i osoba obviněná z trestného činu. Pokud obviněný nebo jeho obhájce podá trestní oznámení o tom, že z jeho trestní věci a z jeho soukromí unikají informace do médií, tak je takové oznámení účelové? Orgán GIBS primárně zkoumá, jako každý orgán činný v trestním řízení, zda se takové oznámení zakládá na pravdě, či nikoliv. Je naprosto nepodstatné, která osoba ho podala. Navíc na účelovost trestního oznámení nelze beze všeho usuzovat jen z toho, že se po provedených důkazech ukázalo jako neopodstatněné, a proto bylo odloženo jako nedůvodné, případně je policejní orgán, či dozorový státní zástupce, vyhodnotí jako formu obhajoby. Navíc, pokud nebyl proveden s osobou jakýkoli úkon podle trestního řádu, například podání vysvětlení, nemá oznamovatel šanci se dozvědět, že se nachází v postavení podezřelé osoby. Opět, s poukazem na prověřování policisty Nevtípila, tak zde samotní státní zástupci z VSZ Praha iniciativně, bez ohledu na právní názor orgánu GIBS, nařídili sledování tohoto policisty včetně jeho odposlechů na základě trestního oznámení osoby obviněné, kterou tento policista trestně stíhal. Takže některými trestními oznámeními se má GIBS zabývat a jinými nikoliv?
6/ Po podání účelových trestních oznámení podezřelými osobami a jejich následném nedostatečném ověření vydává nedůvodné záznamy o zahájení úkonů trestního řízení, čímž umožňuje údajně poškozeným, ve skutečnosti osobám podezřelým, nahlížet do tzv. zdrojového spisu.
Pavel Zeman byl měl opět uvést konkrétní případy, kdy na základě nedostatečného ověření účelových trestních oznámení GIBS umožnila nahlížet do zdrojového spisu osobu v této věci podezřelou, a jaká opatření na základě těchto zjištění státní zastupitelství provedlo. Podstatné je, že prakticky žádný takový spis neměla GIBS k dispozici (většinou do takového spisu pouze nahlíží).
Státní zástupci uvádějí, že GIBS vydává předčasné a nedůvodné záznamy o zahájení úkonů trestního řízení. Trestní řád jasně stanoví, kdy lze takové opatření vydat. Pokud s tímto rozhodnutím státní zástupce nesouhlasí, nic mu nebrání ho zrušit. Jde o běžný procesní postup, který nejvyšší státní zástupce orgánu GIBS naprosto nedůvodně vytýká, když jde o jeho oprávnění, které zřejmě nevyužívá.
Dušan Šrámek
