Česká advokátní komora, Notářská komora, Exekutorská komora, Komora daňových poradců a Komora auditorů nesouhlasí s novelou Daňového řádu v souvislosti s transpozicí evropské směrnice, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz. Komory ji považují za vadnou, překračující rámec evropské směrnice. Novela umožňuje správci daně včetně výběrčích poplatků za psy chtít informace za jakýmkoli účelem a dokonce s vyšším oprávněním než policie.
Vládní novela daňového řádu zavádí povinnost bank, poskytovatelů platebních služeb nebo advokátů a poradců poskytovat daňové správě údaje, které vyplývají ze zákona o boji proti praní špinavých peněz. Údaje by měly sloužit mezinárodní spolupráci při správě daní. Změna vyplývá ze zavádění evropské směrnice DAC 5.
Návrh vyvolal především za to, že jde v některých bodech nad rámec evropské směrnice příliš prolamuje mlčenlivost.
Komory na to upozorňují ve společném prohlášení: „Tento návrh považují shora nadepsané profesní komory za vadnou transpozici požadavků evropského práva, za postup, jímž je pod záminkou povinnosti transpozice do českého právního řádu vnášen prostředek, kterým se rozšiřuje možnost daňové správy žádat kohokoliv o jakékoliv informace v podstatě za jakýmkoliv účelem.“
Vláda stahuje informace na daňovou správu
Podle profesních komor stávající vláda v demisi návrhem usiluje pod záminkou nutnosti zapracování evropské legislativy o neúměrné prolomení tajemství střeženého bankami, advokáty, notáři, daňovými poradci, auditory, soudními exekutory a dalšími osobami provádějícími identifikaci a kontrolu svých klientů dle předpisů pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu ve prospěch daňové správy.
Hlavním cílem novely by mělo být zapracování směrnice, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz. Tato směrnice ukládá členským státům pro účely mezinárodní daňové spolupráce, poskytnout daňovým orgánům ze zákona přístup k mechanismům, postupům, dokumentům a informacím uvedeným v příslušných článcích směrnice, která upravuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Správci daně včetně obcí mají víc práv než policie
„Vláda však svůj návrh však koncipovala tak, že daňové orgány mohou AML údaje a dokumenty požadovat i pro účely tuzemské správy daní prostřednictvím procesního předpisu, který daň a správu daní chápe široce tak, že prolomení povinností mlčenlivosti těchto zvláštních profesí, u nichž je povinnost mlčenlivosti projevem ochrany práva na právní pomoc a na spravedlivý proces jejich klientů, by nastalo ve vztahu ke všem orgánům, které postupují podle daňového řádu – včetně například vymáhání místních poplatků ze psů, a to dokonce aniž by k tomu musely zahajovat jakékoliv formální řízení,“ kritizují komory postup vlády nad rámec směrnice.
Podle navržené novely by každý orgán veřejné moci, který je ve smyslu § 10 odst. 1 daňového řádu správcem daně, tedy např. včetně měst, obcí a krajů, byl oprávněn bez dalšího získávat informace, které policie při vyšetřování trestné činnosti může získat pouze se souhlasem státního zástupce nebo předsedy senátu ve stadiu řízení před soudem. Správci daně, což mohou být například i obce při správě poplatků za provoz systému nakládání s komunálními odpady, by tak paradoxně získali pro účely prosté daňové kontroly vůči klientovi, který nebyl z ničeho obviněn mnohem silnější oprávnění než orgány činné v trestním řízení.
Novela nepřiznává práva občanům daná Ústavou
Shromažďování údajů o identifikaci a kontrole klienta je součástí těchto opatření, údaje jsou však sdělovány třetí osobě (Finanční analytický útvar), pouze tam, kde advokát nebo notář mají za to, že jde o tzv. podezřelý obchod. V ostatních případech si údaje ponechává a nadále je vůči nim povinností mlčenlivosti vázán. To znamená, že k prolomení povinnosti mlčenlivosti dochází opravdu výjimečně. „Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od správy daně, je cílem AML zákona ochrana proti terorismu a legalizaci výnosů trestné činnosti. Chráněn je zcela fundamentální veřejný zájem, nadto s mezinárodním přesahem, který navíc v posledním období nabývá na významu. Tomuto naladění AML zákona odpovídá mimořádně intenzivní zásah do informační autonomie dotčených subjektů; chráněný zájem zkrátka je ve svém omezeném rozsahu natolik silný, že ospravedlňuje intenzivní zásah do ústavně zaručených základních práv. Platí totiž, že potíráno je vysloveně kriminální jednání – velmi závažná trestná činnost, přičemž trestní řízení již od fáze přípravného podléhá relativně silnému soudnímu dohledu a zároveň pevným pravidlům nakládání s těmito informacemi.“
K prolomení profesního tajemství tak může podle profesních komor dojít pouze na základě soudního rozhodnutí, v zákonem přesně specifikovaných případech zvláštní závažnosti a pod dalšími kontrolními prvky. Takové atributy ochrany práva garantovaného ústavním pořádkem předkládaná vládní novela úplně postrádá.
Předkládaná novela bez podpory rámce evropského práva, o němž tvrdí, že je transponuje, aspiruje na to, aby poznatky získané podle AML zákona byly aplikovatelné při běžné správě daní, tedy mimo rámec směrnice i mimo rámec AML procesů a bez jakékoliv kontroly nezávislými orgány soudní moci. „V takovém případě však test proporcionality, jímž každá zákonná úprava dotýkající se ústavně zaručených práv musí projít, vyznívá zcela jinak. Nelze pokládat za přiměřené, souladné s principy materiálního právního státu a ústavně konformní, aby mimořádně silný nástroj, jímž nástroje AML legislativy bezesporu jsou, byl používán i v případě ,běžné správy daní´ bez kriminálního podtextu a zcela mimo systém soudní kontroly,“ prohlašují Komory.
Jde o zneužití Listiny práv a svobod
Jak dále prohlášení uvádí, dle čl. 4 odst. 4 Listiny platí, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Pokud tedy byly údaje dle AML zákona shromážděny za účelem boje proti terorismu, resp. proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, nelze je bez dalšího využívat zcela libovolně za účelem správy daní. Tím spíše, že směrnice DAC 5, jež je pouhou jednovětou novelou směrnice, jejímž předmětem je mezinárodní spolupráce při správě daní, takový zásah nepožaduje.
Naopak předpokládá ochranu práv chráněných Listinou základních práv EU a sama pokládá za důvod, pro který je možné požadavek kontaktního místa jiného státu o informace, odmítnout právě profesní povinnost mlčenlivosti a údaje, které jsou jí chráněné. „Stávající vláda by měla mít mandát pouze k tomu, aby zajistila nezbytnou implementaci evropské legislativy. Proto navrhujeme rozsah novely omezit pouze na to, co nutně vyplývá ze směrnice DAC 5,“ uzavírá prohlášení.
Na scéně opět nepravá retroaktivita
Jaké konkrétní problémy vidí jednotlivé právní profese, vyjádřili pro Českou justici i zástupci jednotlivých komor, kteří se zúčastnili projednávání zmíněné novely na ústavně – právním výboru poslanecké sněmovny. „Názor advokátní komory je takový, že to, co předložilo ministerstvo financí, jde nad rámce směrnice,“ říká Monika Novotná z České advokátní komory. „Ten extenzivní výklad je v samotném prolomení mlčenlivosti advokáta ve smyslu AML předpisů, které advokátům nedělají problémy dodržovat. Problémy dělá to, že informace, které získali o klientech, a hlavně dokumenty, které získali od klientů při plnění povinností podle AML předpisů, by měli najednou předávat správci daně, a to i v případě, že by nešlo o mezinárodní spolupráci při správě daní. Problém je v tom, že není možné jednoznačně oddělit, kdy informaci získá správce daně v rámci mezinárodní spolupráce, nebo kdy jí dostane sice zahraniční správce daně, ale ten ji předá tuzemské správě daně. Tu extenzivnost výkladu směrnice DAC 5 vidíme v tom, že ukládá povinnost členským státům ve vztahu ke správě daní, nikoli ve vztahu k soukromým osobám, kterými jsou i advokáti, exekutoři, notáři a podobně.“
Zástupce Komory daňových poradců Jiří Nesrovnal zásadně nesouhlasí s nepravou retroaktivitou: „Pokud se týká nějakého kompromisu, z našeho pohledu by bylo dobré, aby alespoň existovalo přechodné období, které stanoví, že listiny a údaje, které jsme získali před účinností novely, a na které se podle staré právní úpravy vztahovala povinnost mlčenlivosti, tak nebude tato nová právní úprava tuto povinnost prolamovat. Považujeme za nepřípustnou jakoukoli nepravou retroaktivitu,“ konstatuje Jiří Nesrovnal.
Ministerstvo financí s komorami vůbec nejednalo
Podle jeho slov ministerstvo financí vůbec nejednalo s profesními komorami: „Dnes, když ke mně přijde klient, tak ho dopředu upozorním na to, kdy například na základě zákona proti praní špinavých peněz musím některé údaje sdělit. Samozřejmě, ž v této části je to, co má být obsahem novely daňového řádu, v současné době kryto mlčenlivostí. To znamená, že já ho o tom nemohou poučit, a připadá mi nepřípustné a nepředstavitelné, aby do toho vstoupila nějaká novela, a najednou bez dobré víry, že to co mi poskytnou, a tím, že je to chráněno mlčenlivostí, najednou mlčenlivostí chráněno nebude. Jde mi o to, aby pokud ta novela bude v jakékoli podobě přijata, abych ho byl schopen poučit, že od toho okamžiku to už kdyto mlčenlivostí nebude.“ Nesrovnal rovněž upozorňuje na skutečnost, že ministerstvo financí, jako předkladatel novely v tomto případě ani při přípravě směrnice neoslovilo profesní komory, ačkoli by mělo.
Podle soudního exekutora Petra Kučery poskytování součinnosti soudními exekutory např. Policii, finančním úřadům apod. je v současné době upraveno dostatečné, a není tudíž nutné dále prolamovat mlčenlivost soudních exekutorů. Poskytováni součinnosti spočívající ve sdělení současného stavu majetku bez znalosti spisu může byt navíc zatíženo právní nejistotou spočívající například v probíhajících vylučovacích žalobách a řízeních o zastavení exekuce, tudíž uvedený majetek nemusí odpovídat reálnému stavu.
Dušan Šrámek
