Čeští zemědělci nebo stavebníci mají snížit emise o 14 %

Evropský parlament pracuje na novém nařízení, podle kterého výrazně klesnou emise skleníkových plynů v oblastech, kde nejsou obchodovány emisní povolenky. Se závěry plánované regulace souhlasí ministři členských států. Emise chtějí snížit v mnoha oborech – od dopravy, přes energetiku, odpadové hospodářství, některá průmyslová odvětví a stavebnictví, až po zemědělství. Odpovědný parlamentní výbor navrhl České republice jako cíl 14% redukci, pro rok 2030 oproti roku 2005.

Koncem loňského roku proběhla v Paříži konference, nazvaná “Jedna planeta”. Prezident Skupiny Světové banky (Jim Yong Kim), generální tajemník Organizace spojených národů (António Guterres) a představitelé dalších mezinárodních institucí tam potvrdili, že chtějí “vyhrát bitvu proti klimatické změně”. Evropská unie, prostřednictvím svých premiérů, prezidentů a Evropské komise průběžně deklaruje, že globální ekologickou akci “vede”.

“Smluvní strany rozvinutých zemí by měly pokračovat ve své vůdčí roli tím, že se zaváží k absolutním redukčním emisním cílům v rámci celého hospodářství,” stojí v Pařížské dohodě, kterou v roce 2015 dojednala, poté podepsala a ratifikovala velká většina států celého světa. Spojené státy americké prostřednictvím svého prezidenta sice vloni ohlásily, že odstoupí, ale Donald Trump nyní připouští opětovné přistoupení.

Evropská unie mezitím kodifikuje svůj, dobrovolně velký, závazek: Do roku 2030 snížit emise celkem o 40 %, oproti roku 1990. Ale jednotlivá ekonomická odvětví rozděluje do dvou velkých skupin, a následující procentní změny vztahuje pro změnu k roku 2005: Těžký průmysl má snížit emise o 43 % pomocí systému emisních povolenek, zatímco řada jiných oborů má snížit emise o 30 % díky novému nařízení, které dojednávají Evropský parlament a Rada EU (odpovědní ministři členských států).

Těžký průmysl a emisní povolenky Parlament a Rada, ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, přijaly směrnici 2003/87/ES: o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Velké průmyslové podniky monitorují svoji produkci exhalací (především oxid uhličitý – CO2), přičemž určité množství takových externalit mají dovolené a za nadměrné znečištění musejí platit. Direktiva platí především pro energeticky náročný průmysl: velké spalovny (kromě zpracování nebezpečných nebo komunálních odpadů); výrobu surového železa, oceli, cementového slínku, vápna, skla, keramiky; rafinerie minerálních olejů; koksovací pece; pražení nebo slinování kovové rudy. Zde má do roku 2030 dojít k poklesu emisí o 43 %, oproti…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Petr Woff