Řešit situaci občanů, kteří se dostali do dluhové pasti, je nutné. Shodují se na tom oslovení poslanci všech parlamentních stran v souvislosti s tzv. oddlužovací novelou insolvenčního zákona. Přesto jim vadí extrémní varianta, podle níž by dlužník nemusel zaplatit nic, respektive pouze odměnu insolvenčnímu správci. Podoba novely tak není definitivní, vyplývá z ankety mezi poslanci, které Česká justice oslovila.
Novela insolvenčního zákona má zpřístupnit institut oddlužení širšímu okruhu dlužníků. Do procesu oddlužení by podle ní mohli vstoupit dlužníci v podstatě bez ohledu na výši svých závazků. Proces by trval tři, pět nebo sedm let v závislosti na výši splacených dluhů. Předloha by odstranila nynější vstupní podmínku, podle níž musí být dlužník schopen uhradit v pěti letech aspoň 30 procent svých dluhů. Hranice by nebyla stanovena.
Fakt, že ministerstvo spravedlnosti věc začalo řešit, oceňuje předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček, (ANO): „Já jsem se již v minulosti k tomuto návrhu vyjadřoval. Bylo tam několik bodů, které si podle mne zaslouží širší diskusi. Například, že by dlužník nakonec ani nic neuhradil, pouze odměnu insolvenčnímu správci, pak tam byla sporná částka, týkající se chráněného obydlí, těch věcí tam bylo víc. Přesto oceňuji Ministerstvo spravedlnosti, že se do toho pustilo, přestože ta podoba zákona ještě není definitivní.“
Zpravodaj zákona a poslanec Jan Chvojka (ČSSD) vnímá jako nejzávažnější námitku, že by dlužník nakonec nic neplatil: „Je to v podstatě stejný návrh, která tady byla na konci minulého volebního období, kdy jsem byl ministr pro legislativu. Ten návrh jsem hodnotil po legislativní stránce jako v pořádku. Z věcné stránky podporujeme jako ČSSD to, aby lidé, kteří se dnes nemohou oddlužit, se mohli. Dnes se jim nevyplatí chodit do práce, končí v šedé ekonomice, protože nemají na to splatit během pěti let minimálně 30 % dluhu. Na druhou stranu rozumím některým námitkám, kvůli kterým by bylo dobré udělat nějaké fórum či seminář, jak ze zástupců dlužníků tak věřitelů, aby mohli říci, jaké problémy mají s tím zákonem, co chtějí na textu návrhu změnit, ale věcně jej podporujeme. Z námitek vnímám jako nejzávažnější tu, že dlužník nemusí zaplatit v tom nejkrajnějším případě ani korunu, ale je to vázáno na to, aby dlužník vynaložil veškeré možné úsilí, aby své závazky splnil, kromě odměny insolvenčnímu správci. Je otázkou, zda by nemněla být tato odměna nějakým způsobem nevázána na výši uspokojení.“
Nemravné, nepřijatelné, nedostatečné
Za nemravnou a ve prospěch insolvenčních správců značil novelu předseda ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS): „Je zřejmé, že bychom, měli nějak vyřešit otázku lidí, kteří jsou zadluženi tak, že už to nemají nikdy šanci splatit. Současně si myslím, že tahle novela, a říkal jsem to již v minulém volebním období, kdy ji sem ministr Pelikán přinesl, je špatně. Je nemravná – nula na sedm let, kdy prospěch z toho mají pouze insolvenční správci, a věřitel nemá vůbec nic, mi připadá prostě špatně. Musíme najít jinou cestu, než to, co navrhuje ministr spravedlnosti.“
Nepřijatelná je novela i pro Marka Výborného (KDU-ČSL): „Plně chápeme problematickou situaci v oblasti oddlužení, respektive předluženost některých občanů, kteří nemají šanci své dluhy v plné výši splatit a je třeba jim ze strany státu pomoci. Předkládané řešení je však pro nás nepřijatelné. Plně totiž respektujeme jednu ze zcela elementárních právních zásad, a to, že dluhy se mají platit – bez které by se právní systém zhroutil. Návrh, umožňující dosáhnout oddlužení aniž by od schválení oddlužení dlužník nesplatil nezajištěným věřitelům ani korunu z jejich pohledávek, je pro nás v takovéto podobě nepřijatelný. Zajisté, může se stát, že dlužník nemůže, například z důvodu zdravotního stavu, své dluhy splatit vůbec. Takové případy by však měly podléhat zcela specifickému přezkumu, který by zajistil jejich naprostou výjimečnost.
Podle slov Marka Výborného má být jakousi pojistkou povinnost dlužníka „vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů“. „Tento požadavek je však zcela nedostatečný. Je rovněž spojen s otázkou, kdo tuto povinnost bude kontrolovat a posuzovat? Insolvenční soudci již roky deklarují svou přetíženost a s ní logicky spojenou neschopnost detailního posuzování jednotlivých případů a úpadek do rutiny. Insolvenční správci? Ti, často advokáti, za přibližně 1000 Kč měsíčně mohou v souvislosti se svými taxami věnovat dlužníkovi půl až jednu hodinu svého času měsíčně. Za pár desítek minut lze ověřit vynaložení „veškerého úsilí“ zkontrolovat jen stěží. Přesto to budou právě insolvenční správci, kteří budou mít jako jedni z mála prospěch. Zatímco insolvenčním správcům budou plynout desítky tisíc za správu daného procesu, věřiteli se nemusí dostat vůbec nic, což je vskutku absurdní situace,“ uvádí k tomu.
Mohlo by vás zajímat
Další rozměr má podle něho předkládaná novela psychologický, avšak zkušenostmi insolvenčních soudců ověřený aspekt. „Je častým jevem, že už při podání návrhu mají dlužníci nastaveny příjmy tak, aby cílili na splacení přesně 30 % nezajištěných pohledávek, což je, kupodivu, současné minimum. Není překvapením, spíše racionální logickou úvahou, že dlužník chce zaplatit méně než více, když mu to zákon umožňuje. Není tedy složité si domyslet, jak bude vypadat situace v případě, kdy minimum bude 0 %.
Toto „světlo“ na konci tunelu tak bude logicky chronické dlužníky spíše motivovat k předlužení s vidinou úplného odpuštění všech dluhů. Tvorbu dluhových pastí tak naopak podpoří hned dvakrát – jednak bude motivovat dlužníky se předlužovat, jednak toto předlužování bude z některých věřitelů, kteří nedostanou od dlužníků vůbec nic, činit dlužníky nové,“ vysvětluje poslanec Marek Výborný.
„Na paměti je nezbytné mít zároveň ty, kteří své dluhy řádně platí v plné výši, a to i přes extrémní snížení své životní úrovně, nebo ty, kteří se poctivým úmyslem snaží zaplatit alespoň například oněch 30 %. S nimi by vytvoření kategorie dlužníků, kteří by byli dluhů zbavení, aniž by se k tomu nijak zvlášť nemuseli přičinit, velmi ostře kontrastovalo.
Chápeme, že 30 % může být i při rozložení do 5 let vysoká částka, při rozložení do sedmi let však může být stanoven požadavek například 10 % s úpravou speciálního posouzení pro ty, kteří například ze zdravotních důvodů nedosáhnou ani na těchto 10 %,“ uzavírá poslanec svoji odpověď.
Připravují vlastní návrh, chtějí diskutovat
Zcela jiný úhel pohledu předkládá poslanec Tomio Okamura (SPD): „V tuto chvíli připravujeme vlastní novelu, která by měla skloubit bonusy vládní novely a naše principy – ty klíčové jsou jednak možnost oddlužení za nějakých podmínek pro všechny občany – tj. od žen na mateřské přes důchodce až po OSVČ a také stejně jako u exekutorů nulovou DPH na úkony spojené s insolvencí. Vzhledem k tomu, že se bude měnit vláda i její programové priority, nemá význam řešit stávající změny – to, co vítáme je stávající snaha pana ministra rozšířit okruh povinných, na které se insolvence vztahuje – to je trend který jsme mj. iniciovali a žádali my – protože v momentě, kdy jsme začali řešit exekuce, zjistili jsme že to je jen malá část většího problému i řešení.“
Za považuje situaci 400 tisíc lidí pro ně i pro stát Jan Farský (STAN): „Situaci lidí v dluhové pasti je třeba řešit. Těch více než 400 tisíc lidí s více exekucemi jsou v podstatě demotivováni k jakékoliv aktivitě. Nevidí žádné světlo na konci tunelu, nevidí možnost se z dluhů dostat. A tak se stávají závislými na dávkách, ale co vydělají, nepřiznávají. Budou už po celý zbytek života jen příjemci peněz ze státního rozpočtu. A svůj vzorec chování přenášejí na své potomky. Toto je potřeba řešit. A předložený návrh pana ministra je počátkem této debaty, jedním z prvků řešení, které ale musí být širší – od vzdělanosti, přes zapojení do veřejně prospěšných prací, rekvalifikaci, oddlužení primárně příslušenství pohledávek státu. Této debaty jsme připraveni se účastnit.“
Sloučení exekucí a zavedení konta povinného navrhuje Jakub Michálek (Piráti): „Vládní návrh je velmi jednoduchý, nicméně jednak nepomáhá lidem zatíženým mnoha exekucemi a jednak jsou rizika, že nepomůže ani věřitelům. Piráti navrhují sloučení exekucí a zavedení konta povinného, kde by byla zákonem stanovená výše srážky tak, aby dlužník odváděl peníze věřiteli a zároveň měl motivaci pracovat a legálně si vydělávat. Předpokládám, že v těchto intencích budeme podávat pozměňovací návrh, přičemž zatím podrobnosti diskutujeme s experty.“
Ani komunisté s návrhem nesouhlasí, jak vyplývá z krátké reakce poslance Stanislava Grospiče (KSČM): „Teprve se s předlohou novely insolvenčního zákona seznamuji. V zásadě si myslím, že je třeba zákon opět upravit, ale nejprve se chci s novelou důkladně seznámit.“
Dušan Šrámek
