O tom, zda vstoupí do řízení o ústavní stížnosti senátorů proti cizineckému a azylovému zákonu, bude muset ve středu rozhodnout vláda. Ústavní stížnost podalo sedmnáct senátorů proti ustanovení, že po propuštění cizince ze zajištění automaticky končí rozhodování soudu bez možnosti přezkumu. Zatímco ministerstvo vnitra za zněním zákona stojí, Pelikánovo ministerstvo spravedlnosti by ho chtělo změnit.
V současnosti po propuštění z detence nebo po vpuštění nebo nevpuštění na území nemůže cizinec žádající azyl nebo pobyt požádat o soudní přezkum. Dotyční se ocitnou v právním vakuu. Právo je upřeno cizinci a rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu omezena.
Dotaz, zda vláda vstoupí do řízení o ústavní stížnosti, předložil vládě ústavní soudce zpravodaj Ludvík David. Pokud vláda vydá se vstupem do řízení souhlas, musí do dalších třiceti dní poskytnout Ústavnímu soudu stanovisko.
Z vládního materiálu vyplývá, že ministerstvo vnitra na znění cizineckého a azylového zákona, jak ho schválila předešlá sněmovna trvá a navrhuje ústavní stížnost zamítnout, zatímco ministerstvo spravedlnosti chce, aby ji Ústavní soud projednal. Materiál proto připravil dvě verze usnesení vlády, jednu zamítací a druhou souhlasnou.
Předmětná ustanovení byla do zákona o pobytu cizinců a do azylového zákona vložena poslaneckou sněmovnou v minulém volebním období na návrh poslance Václava Klučky (ČSSD). Poslanec v rámci projednávání novel obou zákonů předložil řadu pozměňovacích návrhů, které byly přijaty. Podle jeho slov na nich pracoval spolu s ministerstvem vnitra.
Dalším napadeným ustanovením schváleného zákona je otázka zastavení řízení s cizincem – rodinným příslušníkem občana ČR, který podal žádost o přechodný nebo trvalý pobyt v době, kdy nebyl oprávněn k pobytu na území nebo v době platnosti výjezdního příkazu.
Nejvyšší správní soud položil SDEU předběžnou otázku
Ustanovení obou zákonů cizineckého i azylového říkají, že pokud je cizinci nebo žadateli o mezinárodní ochranu povolen vstup na území nebo je propuštěn ze zajištění před vydáním rozhodnutí soudu o nevpuštění na území nebo o prodloužení zajištění, soud v případě tohoto cizince nebo žadatele o mezinárodní ochranu automaticky končí tím že se řízení zastavuje.
Jenže ukončit pobyt cizince nebo žadatele o azyl v zajišťovacím zařízení lze podle zákona jen propuštěním cizince po uplynutí nařízené doby zajištění nebo jednoduše tím, že cizinec uprchne, ale také rozhodnutím o deportaci včetně deportace podle dublinského systému nebo podle jiného právního titulu.
Zastavení řízení by znamenalo, že právo na přezkum nemá ani předmětný cizinec, ale ani stát: „Napadená usnesení nejsou v souladu ani s ohledem na řízení o kasační stížnosti, tedy že paušální povinnost Nejvyššího správního soudu zastavovat řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů přezkoumávajícím rozhodnutí o omezení osobní svobody cizinců je v rozporu s právem EU,“ uvádí se v důvodové zprávě k návrhu. Nejvyšší správní soud se proto obrátil na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou.
Ze zákona není zjevné, o které cizince jde
Jak se uvádí ve stížnosti sedmnácti senátorů, z návrhu poslance Klučky nevyplývá, kterých cizinců se má ustanovení vlastně týkat. Navrhovatelé to nedokázali dohledat ani v odůvodnění Klučkova návrhu.
Podle nynější úpravy se ustanovení týká i rodinných příslušníků českých občanů – cizinců žijících na území ČR, kteří podali žádost o přechodný nebo trvalý pobyt stejně jako těch, kteří nejsou oprávněni k pobytu na území nebo jim byl vydán výjezdní příkaz. „Je třeba uzavřít, že napadené ustanovení §169 odst. 1, písm.j zákona o pobytu cizinců je pro svou nejasnost zřejmě neaplikovatelné,“ uvádí předkladatelé stížnosti.
Pozměňovací návrh poslance Klučky je koncipován tak, že se stejnou měrou týká cizinců ze zemí EU i ze třetích zemí, tedy z Afriky, Asie nebo Ruska či Vietnamu. To je v rozporu s právem EU a s principem volného pohybu osob.
Podle Soudního dvora EU platí, že samotný neoprávněný vstup nebo neoprávněný pobyt nejsou dostatečným důvodem pro omezení volného pobytu občana EU nebo jeho rodinného příslušníka, vysvětlují navrhovatelé v ústavní stížnosti. „Tato neslučitelnost s právem EU je ostatně zřejmě důvodem, proč se napadené ustanovení vztahuje pouze na rodinné příslušníky občanů ČR, nikoli na rodinné příslušníky jiných států EU,“ uvádějí navrhovatelé v rámci ústavní stížnosti.
Podle poslance dochází k přezkumu komisí
Klučka k návrhu v minulém volebním období uvedl, že mu jde zejména o bezpečnost České republiky a odlehčení státní správy tím, že se nebude rozhodovat meritorně – například když cizinec nespolupracuje.
Podle jeho slov nemusí rozhodovat dvě soudní instance v přezkumech proto, že ve skutečnosti už nyní dochází k dvoj instančnímu přezkumu v rámci rozhodnutí ministerstva vnitra: Jednotlivá rozhodnutí ministerstva vnitra jsou přezkoumávána nezávislou komisí pro pobyt cizinců.
Podle dalších slov poslance Klučky předmětná opatření navrhl k zamezení zneužívání azylového zákona ze strany ekonomických přistěhovalců a považuje je stále za mírná. Podle něho má stát z důvodů zajištění bezpečnosti právo na předmětná opatření, jak byla poslaneckou sněmovnou do zákonu nakonec prohlasována.
Irena Válová
