Česká advokátní komora a vydavatelství EPRAVO.CZ uspořádaly již 13. ročník soutěže Právník roku. Slavnostní galavečer, při kterém deset právníků z různých oblastí práva převzalo titul Právník roku 2017 a skleněnou plastiku sv. Yva, patrona soudců, advokátů, notářů a dalších právnických profesí, se uskutečnil
26. ledna 2018 v brněnském Bobycentru. Záštitu nad akcí převzal ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). „Také letos jsme ocenili mladé začínající kolegy, které se snažíme motivovat zajímavou finanční odměnou k odbornému růstu a také k pravidelnému publikování,“ uvedl v průběhu vyhlašování výsledků Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory a zároveň předseda odborné poroty.
V kategorii Občanské právo získal nejvyšší ocenění Zdeněk Novotný, do 31. 12. 2017 soudce Nejvyššího soudu, který je už několik desetiletí mimořádně respektovaným odborníkem na pracovní právo a civilní proces.
Spoluvytvářel konzistentní a všeobecně uznávanou judikaturu v této oblasti práva. Mezi soudci a ostatními právnickými profesemi je znám svou přednáškovou činností na všech právnických fakultách a v Justiční akademii, je autorem a spoluautorem řady komentářů, učebnic a příruček. „Žijeme v době, která se vyznačuje hypertrofovanou normotvorbou, kdy se různými novelami a novelami novel doplňují a upřesňují pravidla, jimiž se má společnost řídit. Výsledkem však nezřídka bývá pravý opak, a nikoliv výjimečně je třeba přistoupit k výkladu norem, jejichž obsah je rozporný, který do řad uživatelů vnáší nejistotu, a který je třeba vyložit tak, aby celek „fungoval“. Pro tento účel nabízím pravidlo, jehož bod 1 zní: zákon je vždycky moudrý.
Bod 2: není-li tomu tak, platí bod 1.
Ocenění v oblasti Trestního práva putovalo do Ústí nad Labem k Ivě Jónové, samostatné advokátce, která se do povědomí široké veřejnosti a médií dostala kauzou klientky, v níž ji zastupovala jako obhájkyně ex offo a v níž klientce hrozil mnohaletý trest odnětí svobody či doživotí za podezření z šestinásobné vraždy. Po její obhajobě byla klientka pravomocně zproštěna obvinění.
Navíc své klientce a její dceři pomáhala zcela mimořádným způsobem nad rámec povinností obhájce. „Svým přístupem k výkonu obhajoby ex offo a svým profesionálním i lidským chováním se rozhodně zasloužila o dobré jméno advokacie, respekt k profesi advokáta.“ I sama Jónová vnímá případ jako svůj největší životní úspěch.
Titul Právník roku v kategorii Finanční právo získala Barbara Pořízková, soudkyně Nejvyššího správního soudu, která je uznávanou odbornicí na problematiku nepřímých daní v ČR. Má za sebou zcela unikátní praxi, pracovala jak pro státní správu na Finančním ředitelství v Brně, tak i pro její klienty v Pricewaterhouse Coopers a nyní rozhoduje spory mezi nimi a podobnými institucemi. „Díky svým rozsáhlým znalostem rovněž mezinárodního práva je vyhledávanou lektorkou a přednášející. Spojuje v sobě výjimečným způsobem naprosto profesionální a přitom i velmi lidský přístup k právu, ale především k lidem. Zcela neformálně tak propojuje oblast daňové správy, byznysu a soudnictví,“ konstatuje se v ocenění. Za svůj největší úspěch považuje, že nakonec dokázala zúročit všechny dosavadní zkušenosti a že obstála se ctí.
Pražský advokát Zdeněk Kučera se stal nositele, ocenění v kategorii IT Právo. Ze zdůvodnění vyplývá, že v minulosti byl poradcem Úřadu vlády pro smlouvy na implementaci informačního systému, analytikem a externím poradcem ministerstva zemědělství a ministerstva pro místní rozvoj. V roce 2011 prosadil na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze vznik předmětů Právo a informatika, Právo a podnikání a Law and Informatics. Na pražské právnické fakultě založil a dosud vyučuje předmět Právo informačních a komunikačních technologií.
Od roku 2017 obdobné přednáší i na Právnické fakultě v Brně. Jako advokát asistoval například klientovi při koupi stíhacích letounů, byl u sporu ohledně neoprávněného užití prezidentovy podobizny na internetu. A své první zadání v oblasti práva IT – jako student v advokátní kanceláři dostal napsané na ubrousku z pivnice.
Už druhý titul míří na NS. V kategorii Správní právo ocenění získal soudce Karel Šimka. „Šanci, kterou dostal, využil měrou vrchovatou. Již od počátku se profiloval v daňovém právu, kde je jeho judikaturní stopa asi nejsilnější. Důsledně prosazoval zásady spravedlivého daňového procesu a ochranu vlastnického práva daňových poplatníků. Již jedenáctým rokem působí v rozšířeném senátu, v němž se prezentoval řadou důkladně vyargumentovaných rozhodnutí významných pro praxi i doktrínu veřejného práva.
Jeho názory jsou dlouhodobě konzistentní a on se s nimi netají – správní soudy mají podle něho v první řadě chránit práva jednotlivce vůči státu.,“ stojí v ocenění. Tomu odpovídá i jeho profesní krédo: Nepřipustím, aby někdo byl potrestán, existují-li rozumné pochybnosti o jeho vině.
Jako první advokát vůbec získal ocenění v oblasti Insolvenční právo Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK a zvláštní insolvenční správce. Je advokátem od roku 1991 a zakládajícím partnerem advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ, která letos získala již potřetí ocenění Právnická firma roku v restrukturalizacích a insolvencích. Michal Žižlavský působí již po několik volebních období v představenstvu České advokátní komory a je členem Legislativní rady vlády. Pracuje na nejvýznamnějších případech v zemi. Zmínit lze úspěšné soudní reorganizace podniků KETNET, JAWA, MOSTRO nebo PILSEN STEEL. Aktuálně na reorganizaci OKD nebo konkursu POLDI. „Firmy často vznikají a zanikají v řádu let. Budeme-li je jen systematicky likvidovat, budeme snižovat zaměstnanost, zvyšovat míru druhotné platební neschopnosti a snižovat příjmy státního rozpočtu. Ovlivní to životní úroveň nás všech. Musíme zkrátka ekonomice pomáhat, a ne jí škodit.“
Za Lidská práva a právo ústavní si odnesl ocenění Vojen Güttler, pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a bývalý ústavní soudce. Ze zdůvodnění při předávání ocenění: Má za sebou stovky soudních verdiktů. Jako soudce zpravodaj řešil např. zda Lisabonská smlouva není v rozporu s naším ústavním pořádkem či podpořil zveřejňování členství soudců v KSČ. Zcela odlišné stanovisko společně s dalšími kolegy zaujal oproti tomu v kauze církevních restitucí, které podpořilo zbylých 11 členů pléna Ústavního soudu, kritické bylo jeho stanovisko i ke Klausově amnestii, kdy odmítl se dvěma kolegy názor pléna, že k přezkoumání amnestie nemá Ústavní soud kompetenci.
Doktor Vojen Güttler je v oboru ochrany základních práv a svobod dlouholetou nezpochybnitelnou autoritou. „Pro moji další práci to značí, že náš obor – lidská práva není jen outsider, ale plnohodnotná disciplína a jejich ochrana je povinností všech soudů, nejen Ústavního soudu. V duchu svého celoživotního přesvědčení, že nestačí, že stát chrání základní práva a svobody člověka, ale musí být také viditelné (pro veřejnost), že to opravdu čin,“ řekl k ocenění.
Držitelka ocenění v kategorii Pro bono Alena Vlachová, advokátka z Prahy stojí za velkým projektem Děti bez dluhů, který vznikl v podstatě náhodou, když se někdy v roce v jednom časopise 2012 dozvěděla, že děti z dětských domovů mají na prahu zletilosti velké potíže s dluhy, které samy nenadělaly. Rozhodla se, že musí jít cestou změny zákona, novelou, která by od těchto poplatků osvobodila děti a další osoby v ústavní péči.
Několik případů se dostalo až k Nejvyššímu správnímu soudu, který v roce 2015 předložil návrh Ústavnímu soudu na vyslovení protiústavnosti konkrétního ustanovení zákona o místních poplatcích. Tomuto návrhu Ústavní soud v létě roku 2017 a konstatoval, že je v rozporu s ústavním pořádkem. Obdobně zjistila, že děti z dětských domovů mají na prahu zletilosti na triku exekuce za jízdy načerno z dob, kdy se jejich biologičtí rodiče o ně řádně nestarali a nedávali jim ani peníze na jízdné. Začala tedy zastupovat i takové děti. Po několikaletých peripetiích jí Ústavní soud ve svých nálezech rovněž dal za pravdu a potvrdil, že pokud dítě jelo načerno v důsledku zanedbání vyživovací povinnosti ze strany rodičů, nic nebrání tomu, aby tato odpovědnost byla přenesena přímo na ně. Za pět let práce společně s kolegou Snížkem a podporou celé kanceláře se jí podařilo pomoci více než šedesáti dětem, které byly zbaveny dluhů za více než milion korun. „Mým cílem je dosáhnout stavu, kdy projekt Děti bez dluhů skončí, protože právní prostředí v České republice bude fungovat tak, že nebude z dětí dělat dlužníky. Ale vzhledem k tomu, že mi stále ještě přibývají další dětští klienti, obávám se, že dosažení tohoto cíle ještě nějakou dobu potrvá.“
Vedlejší kategorie
Cenu Talent roku si odnáší Linda Kolaříková, advokátka z Prahy, která zvítězila s prací na téma Odpovědnost (za) robota aneb právo umělé inteligence. Ze zdůvodnění při předávání ocenění: Práce nastiňuje očekávaný vývoj v oblasti umělé inteligence a robotiky. Je zaměřena na právní aspekty – legislativu, kterou plánuje EU přijmout, včetně definice inteligentního robota, upozorňuje na možná rizika i etická dilemata.
Popisuje některé zahraniční právní úpravy robotiky a specifika vyplývající z očekávané plně autonomní dopravy. „Pokud se alespoň zčásti naplní očekávání spojená s umělou inteligencí, čekají nás skutečně velké změny. Kromě budoucích dopadů však již nyní v praxi narážím na specifické problémy, které s sebou používání umělé inteligence nese, zejména v oblasti ochrany osobních údajů a zpracování dat..“
Na slavnostním galavečeru byla mimosoutěžně také poprvé udělena Cena Václava Mandáka za nejlepší publikovaný odborný článek v Bulletinu advokacie, stavovském časopisu vydávaného Českou advokátní komorou. Jako první ji v Brně získal Tomáš Gřivna za příspěvek Právo na zachování důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho klientem. Ve svém příspěvku připomněl nedávný případ íránsko-českého podnikatele Shahrama Abdullaha Zadeha, který otevřel otázku přípustnosti odposlechu komunikace mezi advokátem a obviněným. Detailně pak rozebral, jak je právo na zachování důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho klientem zakotveno v Listině základních práv a svobod, Evropské úmluvě o ochraně práv a základních svobod, právu Evropské unie i v českém trestním řádu a shrnul nejdůležitější příslušnou judikaturu Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva.
Síň slávy
Vrcholem galavečera Právníka roku byla Právnická síň slávy, do které každoročně vstupuje významná osobnost z právnického světa za celoživotní přínos českému právu. „Je to nejvyšší pocta, kterou odborná právnická veřejnost může udělit výjimečné osobnosti práva ze svého středu. Do právnické síně slávy byli v minulosti již uvedeni JUDr. Dagmar Burešová, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Otakar Motejl, nebo loni zesnulý JUDr. Karel Čermák a další významné osobnosti,“ připomněl dosavadní nositele tohoto prestižního ocenění JUDr. Vladimír Jirousek.
Letošním třináctým oceněným se stal Jiří Machourek, brněnský advokát, který se od roku 1977 stal obhájcem disidentů a dalších tehdejších odpůrců režimu, mezi které patřili Ivan Martin Jirous, Petr Cibulka, Stanislav Devátý, Jaroslav Popelka. Stal se obhájcem téměř všech jihomoravských členů Charty 77 a jejich příznivců. Žádný jiný zdejší advokát neměl takovou odvahu riskovat na konci 70. let a dále i v 80. letech svoji pracovní a v podstatě i osobní existenci. Obhajoby opíral o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který byl platný od roku 1976, avšak soudy ho nejen nedodržovaly, ale často vůbec neznaly. Perzekuované osoby zastupoval i v jejich civilních věcech, zejména v pracovněprávních sporech ohledně ukončení pracovního poměru.
Svoje vysněná práva Machourek dlouho studovat nesměl, takže si vylepšoval „kádrový profil“ několika dělnickými profesemi. Teprve po šesti letech se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy dostal a ukončil ji v roce 1973. Krátce poté pracoval jako podnikový právník, ale ještě koncem roku 1973 byl přijat ke Krajskému sdružení advokátů v Brně jako koncipient. Advokátní zkoušky složil v roce 1976 a od této doby vykonává advokacii. Kvůli jeho činnosti navrhla v roce 1988 StB jeho vyloučení z řad advokátů, ale brněnská organizace jej podržela. Na počátku roku 1990 byl doktor Machourek ministryní spravedlnosti Dagmar Burešovou jmenován předsedou Krajského soudu v Brně s jednoznačným úkolem provést očistu justice v Brně. Jak sám říká, naštěstí to nakonec nemusel provádět, protože soudci, kterých se to týkalo, sami raději žádali o uvolnění z funkcí. V 90. letech působil v představenstvu nově vzniklé nezávislé samosprávné České advokátní komory, později pracoval dlouhodobě jako člen kárné komise a pak i odvolací kárné komise, kde je činný dodnes. Jeho zkušenosti využívá Komora při advokátních zkouškách jako zkušebního komisaře. „Toto ocenění pro mne znamená vyvrcholení mé advokátní kariéry. Titul přijímám s pokorou a vědomím, že bylo zejména přihlédnuto k mé činnosti v období totality a nevěřil jsem, že bych mohl být nominován. Ostatně stále mám pochybnosti o tom, zda si to zasloužím. Žádný vyšší cíl už nemohu mít. Mým nepracovním cílem, a to nejdůležitějším, je výchova a uvedení do života mého jedenáctiletého syna Jendy. Mým životním krédem je masarykovské „Nebát se a nekrást“. Podle tohoto kréda jsem se snažil vykonávat advokacii jak v době totality, tak i posléze v období svobody.“ Portrét prvního československého prezidenta ho provázel celý život, měl ho pověšený na zdi každé své kanceláře, ve které kdy pracoval.
Dušan Šrámek
