Městský soud v Praze nepovažoval rozhodnutí v kauze zveřejnění videa ze zatýkání Jany Nečasové za nepřezkoumatelné. Souhlasí s tím, že zveřejněním videa šéfem Úřadu pro ochranu osobních údajů byl porušen § 8a trestního řádu, protože na záznamu byly zveřejněny i informace, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Písemný rozsudek, který má Česká justice k dispozici ale upozorňuje, že zveřejnění bylo umožněno díky § 8d trestního řádu.
Soud v listopadu pravomocně zrušil rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu osobních údajů uložil ministerstvu vnitra pokutu 60.000 korun za zveřejnění policejního videa ze zatýkání Jany Nečasové (dříve Nagyové). Soudci dali vnitru za pravdu v tom, že na televizním odvysílání záznamu zadržení tehdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS) byl veřejný zájem, který převážil nad právem Nečasové na soukromí.
Podle § 8a odst. 1 trestního řádu při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). § 8d trestního řádu ale zakotvuje výjimku, kdy danou informaci lze zveřejnit, i přesto, že její zveřejnění je podle § 8a zakázáno.
Silný veřejný zájem
Podle rozsudku bylo účelem této novelizace trestního zákoníku z roku 2011 rozšířit stávající okruh výjimek v reakci na nejednotnost výkladů a na zaznívající obavy, že stávající znění právní úpravy nepřipouští informovat veřejnost ani o případech, kdy je poskytnutí takové informace ve veřejném zájmu, o výslovné zakotvení ústavněprávního principu, podle něhož je možné informace zveřejnit v případě, že takové zveřejnění odůvodňuje právo veřejnosti na informace, či případně jiný veřejný zájem, pokud převáží nad zájmem na ochranu soukromí jednotlivce. „Je tedy jistě možné, aby zveřejnění dané informace bylo ustanovením § 8a obecně zakázáno, ale v konečném důsledku umožněno výjimkou v § 8d trestního řádu. Ke shodnému závěru došel i Ústavní soud (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 10/09 ze dne 24. 1. 2012, body 82-84). Nelze tedy přisvědčit názoru žalovaného uvedeného v jeho vyjádření k žalobě, že pokud je zveřejnění informace zakázané podle § 8a trestního řádu, je irelevantní se dovolávat § 8d trestního řádu,“ uvádí senát v rozsudku. ÚOOÚ totiž argumentoval, že zveřejnění videa ze zatýkání bylo v silném veřejném zájmu a s tím se Městský soud v Praze ztotožnil. „Zadržení Jany Nagyové bylo podstatným faktorem, který vedl k demisi premiéra a pádu celé vlády a následně k předčasným volbám do poslanecké sněmovny. Kontext zadržení Jany Nagyové byl tedy bezpochyby otázkou silného veřejného zájmu,“ uvádí rozsudek. V důsledku opakovaných výhrad o nevhodném postupu při zadržení Jany Nagyové podle soudu hrozila vážná ztráta důvěry v policii, která v demokratickém právním státu má zajišťovat nestranné dodržování právních předpisů. „Pokud veřejnost ztratí důvěru, že policie postupuje nestranně a s respektem k právům osob, mohlo by to mít dalekosáhlé důsledky pro fungování právního státu,“ upozorňuje trestní senát.
Zbývá tedy důkladně posoudit, zda tento silný veřejný zájem převážil nad právem na ochranu soukromí Jany Nagyové.
Tuto otázku je nutno zkoumat testem proporcionality. Podle soudu v daném případě byl zveřejněním sledován cíl ochrany veřejné bezpečnosti, ve smyslu ochrany pořádku (prevention of disorder). Jde o cíl, který je legitimní i z pohledu českého ústavního pořádku. V daném kontextu měl být tento cíl naplněn skrze informování veřejnosti o činnosti policie v konkrétní situaci. Soud se domnívá, že zveřejnění videozáznamu bylo způsobilé dosáhnout cíle obnovení důvěry v policii.
Test proporcionality
Nutnost zachování proporcionality při zásazích do základních práv vyplývá z ústavního pořádku, zejména z čl. 4 Listiny, a byla již dostatečně vymezena judikaturou Ústavního soudu. Podle ní je zásah do základního práva proporcionální sledovanému legitimnímu zájmu, pokud splňuje následující tři kritéria [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 31/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.), bod 41; nález sp. zn. Pl. ÚS 37/11 ze dne 30. 7. 2013 (N 136/70 SbNU 263; 299/2013 Sb.), bod 59; nález sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ze dne 22. 3. 2011 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.), bod 37; nález sp. zn. I. ÚS 1587/15 ze dne 15. 12. 2015 (N 214/79 SbNU 443), bod 27; a řada dalších]:
(1) Opatření omezující základní právo je vůbec způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (test vhodnosti).
(2) Sledovaného cíle není možno ve stejné nebo podobné míře dosáhnout jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základního práva (test potřebnosti).
(3) Zásah je přiměřený, tedy závažnost zásahu do základního práva je v dané konkrétní situaci vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť přinesená v podobě omezení základního práva se nedostává do nepoměru s užitkem, který omezení přineslo (proporcionalita v užším smyslu). – Z písemného rozsudku Městského soudu v Praze
Podle soudu totiž v tomto případě nestačilo opakované veřejné ujišťování policie, že zásah v bytu Nagyové proběhl v souladu s platnými právními předpisy. Městský soud v rozhodnutí cituje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Bédat proti Švýcarsku. O něm Česká justice podrobně informovala.
V návaznosti na toto rozhodnutí podle městského soudu ke zveřejnění videozáznamu došlo seriózním způsobem. Soud ve zveřejnění nespatřuje ani náznak skandalizace problému a vystavení Jany Nagyové veřejnému zostuzení, či posměchu. V dané věci byl podle soudu zveřejněním sledován legitimní cíl ochrany pořádku, konkrétně ochrany důvěry v policii. „Z videa se veřejnost dozvěděla, jak vypadá byt Jany Nagyové. Na druhou stranu rozsah těchto vedlejších informací nebyl velký. Záběry na zařízení bytu jsou minimální. Kromě pár obrazů na stěně v předsíni a kuchyňské linky nic jiného vidět není. Videozáznamem nebyly
zveřejněny žádné velmi osobní informace z jejího života či bydliště. Pokud jde o informace, že paní Nagyová má psy a dvě dcery, tak ani v tom soud nespatřuje nějakou silně osobní informaci. Navíc tyto skutečnosti byly v době zveřejnění videa již veřejně známé,“ dodává soud s tím, že záznam byl zveřejněn v „seriózním zpravodajském pořadu“ (Otázky Václava Moravce pozn. red.).
Podle soudu ani nelze souhlasit s kritiky, kteří namítají, že Nagyová byla v době zatčení v noční košili. Podle soudu je vidět jen její horní polovina těla oděná v pruhovaném tričku. Při rozhodování o veřejném zájmu je třeba také vzít v potaz, že Nagyová byla veřejně činnou osobou. „Tento fakt dále snižuje nutnost a tedy přiměřenost státního zásahu v této oblasti, tedy uložení pokuty za zveřejnění státním orgánem (a contrario Bédat proti Švýcarsku, § 78)“.
Soud tedy shledal, že zveřejnění videozáznamu nebylo nepřiměřeným zásahem do soukromí Jany Nagyové, neboť bylo převáženo sledovaným legitimním zájmem. Policie tedy byla oprávněna videozáznam zveřejnit s odkazem na § 8d odst. 1 trestního řádu, uzavírá rozsudek předsedkyně senátu Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného.
(epa)
