Nová vláda by se měla soustředit na hlasování o důvěře, k němuž musí podle ústavy ve Sněmovně předstoupit do 30 dnů od jmenování. Činit by jinak měla jen neodkladné kroky, i když zákony její pravomoci ve srovnání s kabinetem s důvěrou nijak neomezují, a je tak nutné vycházet spíš z politické a ústavní kultury, řekl dnes ústavní právník Jan Kysela. Ústavní právník Jan Wintr v této souvislosti upozorňuje na nález, ve kterém Ústavní soud došel k závěru, že vláda bez důvěry by se měla zdržet kroků se zásadními a nevratnými důsledky.
„Vláda, která byla jmenována, by měla soustředit všechnu pozornost na to, aby připravila programové prohlášení a ucházela se o důvěru Sněmovny,“ řekl Kysela. Před hlasováním o důvěře by se měli ministři seznamovat s resortem a omezit se na kroky, u kterých by v případě odkladu mohla nastat újma. Ke strategičtějším krokům by podle něj měla vláda přistoupit až v okamžiku, kdy důvěru dostane. Kabinet však žádný katalog toho, co si může dovolit, nemá. „Takže se pohybujeme v oblasti politické kultury, ústavní kultury, která není úplně nepodstatná,“ dodal Kysela.
Také Wintr připomíná, že ústava výslovně nijak nerozlišuje pravomoci vlády, která na hlasování o důvěře čeká, důvěru dostala, případně nedostala a je v demisi. „Formálně mají stejné pravomoci. Ústavní soud to vysvětluje tím, že by bylo riziko, že určité rigidní stanovení mezí by mohlo vládu paralyzovat například při mezinárodněpoliticky komplikované situaci,“ řekl Wintr. Omezení podle něj neexistuje, aby se předešlo hrozbě, že některý krok bude mít vláda zakázaný a nebude jiný orgán, který by jej mohl udělat.
Soud však zároveň konstatoval, že se dosud nevytvořily žádné ústavní zvyklosti, podle kterých by bylo jasné, co vládě bez důvěry už nepřísluší. Posuzovat by to musel v případě pochyb u každého případu individuálně. „V jednotlivých případech je proto potřeba to, co vláda v demisi nebo bez důvěry může dělat, vykládat spíš restriktivně. Ústavní soud naznačuje, že by se taková vláda měla zdržet aktů, které by nesly zásadní a nevratné důsledky,“ uvedl Wintr. Určitě by se podle něj vláda neměla pouštět například do privatizací státního majetku, naopak změny v systemizaci služebních míst problematicky nevidí. „Nejedná se o nevratný rok, protože se to za rok může zase udělat jinak,“ vysvětlil.
Podle Kysely by však i v otázce systemizace služebních a pracovních míst, jejíž úpravy do konce roku nedávno avizoval ministr životního prostředí v demisi Richard Brabec (ANO), měla být vláda bez důvěry zdrženlivá. „Vláda nemůže vědět, jestli třeba na konci ledna neodejde. Ve chvíli, kdy nastupuje nová vládní garnitura, tak je nasnadě, že pokud bude provádět nějaké změny, tak tam budou politické vlivy prosakovat. S tím služební zákon do určité míry počítá, proto připouští změny jednou ročně. Ale pak musíte mít jistotu, že jste ta vláda, co důvěru dostala či dostane,“ uvedl. Rozdílná situace by podle něj byla, kdyby vláda měla ve Sněmovně jasnou většinu a důvěru v podstatě jistou.
Pokud kabinet důvěru ve Sněmovně nedostane, měl by se už definitivně omezit jen na neodkladné věci, míní Kysela. „Ve chvíli, kdy byla vládě důvěra odepřena, je zřejmé, že to nedopadlo a že si balí kufry. Pokud odcházíte, tak v bytě také neprovádíte žádné zvláštní úpravy, protože nebude sloužit vám, ale někomu jinému,“ vysvětlil.
Podobný názor má i Wintr. „Pokud vláda explicitně prohraje hlasování o důvěře, měla by být ještě opatrnější v činění těch závažnějších kroků. Dokud se nehlasovalo, může tu být domněnka, že důvěru získat může, ale tím hlasováním Sněmovna dala najevo, že tuto vládu nechce,“ uvedl.
(čtk)
