Zadavatelé často zdůvodňují svou nechuť k používání subjektivních hodnotících kritérií jejich snadnou napadnutelností a možností relativizace ze strany dodavatelů. Důkazem, že se dají nastavit hodnotící kritéria, která obstojí i v rámci správního řízení, je nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu.
Vězeňská služba ČR poptávala v roce 2014 radiostanice a v zadávacím řízení vybrala jako nejvýhodnější nabídku společnosti RCD Radiokomunikace, která byla dražší, ale v součtu hodnocení obdržela větší počet bodů než nabídka společnosti KonekTel. Ta se však s verdiktem zadavatele neztotožnila a napadla průběh zadávacího řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). ÚOHS ve svém rozhodnutí (potvrzeném jeho předsedou) obecně popsal postup zadavatele v případě stanovení ekonomické výhodnosti nabídky. Nezbytností je řádné koncipování hodnotících kritérií, stejně jako způsobu jejich hodnocení. ÚOHS neshledal v postupu hodnotící komise odklon od podmínek stanovených zadávací dokumentací.
Hodnotící komise se musela v rámci hodnocení technických a užitných vlastností radiostanic, které mělo váhu 30% (nabídková cena představovala proti tomu 60% váhy), zabývat tvarem a rozměrem radiostanic a uživatelskými vlastnostmi SW, což také učinila. V otázce hodnocení ergonomie výrobku ÚOHS konstatoval, že i zde hodnotící komise (ve spolupráci s expertní skupinou) postupovala, jak jí ukládala zadávací dokumentace, a všechny své závěry jasně a srozumitelně zdůvodnila.
Správní žaloba společnosti KonekTel označila hodnocení za překvapivé a nepředvídatelné a rozdíly mezi nabídkami byly vytvořeny uměle a dodatečně. Uchazeč o veřejnou zakázku, tedy KonekTel velmi rozsáhle napadal způsob hodnocení výměny baterie. Krajský soud konstatoval, že zadávací podmínky byly nastaveny transparentně, jednoznačně a dostatečně určitě. Tohoto nastavení se v celém průběhu zadávacího řízení držela i hodnotící komise. Pokud zadavatel požadoval intuitivnost a přehlednost, byla logická preference českého rozhraní. V rámci hodnocení tvaru a rozměru, musel zadavatel přihlédnout rovněž k délce antény. Obdobně podpořil Krajský soud i způsob postupu hodnotící komise v případě výměny baterie.
Ve své kasační stížnosti KonekTel zdůraznil, že velmi zásadními rozdíly v subjektivních hodnotících kritériích způsobil jejich převahu nad kritérii objektivními. ÚOHS se ve svém stanovisku omezil vedle souhlasu s rozhodnutím Krajského soudu na úvahu, že se společnost KonekTel spíše než se způsobem hodnocení zabývá vymezením hodnotících kritérií.
Nejvyšší správní soud dal ve svém rozsudku za pravdu Krajskému soudu, potažmo ÚOHS. Zdůraznil, že není možné za nezákonné a netransparentní apriori označit zadávací řízení, v němž se na prvním místě neocitne dodavatel s nejnižší cenovou nabídkou. V otázce hodnocení jednotlivých kvalitativních kritérií soud odkázal k „proslulému“ rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2009, č. j. 5 Afs 75/2009 – 100), podle níž „nespadá do pravomoci orgánu dohledu přezkoumávat myšlenkové pochody jednotlivých hodnotitelů nabídek, ale pouze dodržení zákonného rámce postupu při zadávání veřejné zakázky (s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 1/99 – 32 ze dne 17. 6. 1999). Rozhodnutí komise nepodléhá přezkumu správních soudů. Jejich úkolem je pouze přezkoumat, zda jsou myšlenkové postupy hodnotící komise přezkoumatelně vyjádřeny ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, což se v daném případě nepochybně stalo. V otázce hodnocení výměny baterie Nejvyšší správní soud v zásadě zopakoval předchozí argumentaci s dovětkem, že zadavatel při koncipování zadávací dokumentace nemohl dopředu vědět, jaká technická řešení radiostanic mu dodavatelé nabídnou. Obdobně setrval na předchozí argumentaci, že délka antény je součástí vnějších rozměrů zařízení.
Zadavatelé se tedy nemusejí automaticky obávat stanovení subjektivních hodnotících kritérií. Vždy je však nutné klást důraz na jejich precizní specifikaci v zadávacích podmínkách a podrobné zdůvodnění v rámci hodnocení nabídek.
