Projednávání tzv. zbraňové novely ústavního zákona o bezpečnosti skončilo. Protože senátoři novelu nevrátili zpátky sněmovně, ale v nočních hodinách ji pod dlouhé debatě o zamítli, je to definitivní konec návrhu. Šlo o změnu ústavního zákona a tu musí vždy schválit obě komory parlamentu. Někteří senátoři označili návrh za podvod a podivnou hru sněmovny, jiným bylo vyhrožováno, vyplynulo z dramatické a dlouhé debaty. Hybridní kampaň v senátu se ukázala jako kontraproduktivní. Zdeňka Ondráčka poslali na porážku.
Jako zpravodaj přišel za sněmovnu do senátu obhajovat návrh změny zákona o bezpečnosti poslanec Zdeněk Ondráček (KSČM), který podtrhl vazbu mezi implementací zbraňové směrnice EU a návrhem novely zákona o bezpečnosti: „Novela ústavního zákona má tvořit v rámci našeho vnitrostátního právního řádu jednoznačný a pevný základ pro vytvoření budoucího stabilního systému nakládání se zbraněmi na území České republiky. Systém, který jednak umožní legálním držitelům zbraní zapojit se v zákonech stanovených v případech do zajišťování bezpečnosti ČR a který zároveň maximálně využije výjimek, které poskytuje jak směrnice o zbraních, tak primární právo EU,“ uvedl v projevu zpravodaje.
Myslivci a kluby mohou být zneužity k odplatě
Na zpravodaje Zdeňka Ondráčka, který se jako bývalý policista Pohotovostního pluku před rokem 1989 stal terčem dohadů o funkci předsedy Komise pro kontrolu GIBS ve sněmovně, obratem reagoval senátor Jan Horník (STAN): „Jsem šokován. Dnešní den mě dostal do situace po 28 letech, kdy si uvědomuji, jak ta revoluce byla sametová. Ona je přesametělá, protože jak je možné, že je tady zpravodaj tohoto zákona za navrhovatele, který byl příslušníkem SNB, který používal obušek a stál na druhé strany barikády těch, kteří stáli na Újezdě a v jiných částech Prahy v ten daný rozhodný okamžik? A on se za to v podstatě ani nestydí,“ řekl senátor.
Podle slov senátora Horníka může nastat odplata: „A obávám se toho, že ta demokracie je zneužitelná. A bohužel i všechny ty kluby závodních střelců, myslivců apod. byly momentálně zneužity různými populistickými skupinami, SPD, militantní organizace nebo strana. My jsme zažili jejího šéfa tady, když tu s námi byl asi necelý půlrok. Takže já se bojím o tu demokracii. A myslel jsem, že se nikdy nedožiji tohoto dne, že se o tomto tady budeme muset bavit, když 17. listopadu v roce 89 odcházeli zkrvavení mladí lidé z Národní třídy. A tam byly ty mlátičky, které dneska jsou ústavními činiteli. Já mám jediné štěstí, že tohle, co tady říkám, není trestné a že mám ještě imunitu. Ale je otázka, jak dlouho tu imunitu ještě budeme mít, protože odplata může nastat a bude sladká. A věřte tomu, že v žádném případě nebude sametová,“ varoval senátor před komunisty a stranou Tomio Okamury.
Kapitulace ČR před diktátem zahraničí
Úvahu o tom, že bezpečnost země budou zajišťovat soukromé osoby a instituce jako scestnou opakovaně odmítají právníci. Svůj postoj zopakovala senátorka Eliška Wagnerová (za Zelené), senátor Václav Láska (SZ) nebo senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) za ústavně-první výbor, který novelu rovněž zamítl. O stanovisku ústavně-právního výboru i o debatě na výboru Česká justice informovala. Podle právníků by předložená novela přenesla ve skutečnosti absurdní povinnost zajišťovat bezpečnost státu na soukromé osoby držící legálně zbraně , spolky a firmy – myslivce, střelecké kluby nebo členy klubů vojenské historie. „V moderním státu zajišťuje bezpečnost státu stá, nikoli myslivci,“ uvedl k tomu už na jednání výboru Jiří Dienstbier.
Ze včerejší noční debaty na plénu pak vyplynulo, že mnozí senátoři chápou návrh jako symbolický a jsou srozuměni s tím, že fakticky nemá žádný dopad a nezajistí obyvatelům žádné právo držet, nosit a nakládat se zbraněmi a střelivem. Podle mnohých ale jde o obranu před „zahraničním diktátem z Evropské unie a její směrnicí“. Jenže Evropská unie jsme my, zaznělo rovněž. „Slyšel jsem, že malá skupina senátorů, ústavněprávní výbor, připravuje kapitulaci ČR. Nebo že si necháme brát svou svobodu a právo o sobě rozhodovat. Nebo že policie nemůže zajistit bezpečnost ve všech případech, tedy vezměme ji do svých rukou. A nakonec to, že je to vnucený zahraniční diktát. Vnucený zahraniční diktát. My jsme EU. My nejsme vně, nám nevnucuje EU něco, my jsme součást EU,“ uvedl k tomu senátor Jiří Růžička(TOP+STAN).
Podle senátora Václava Homolky (KSČM) jde ale spíše o deklaraci důvěry státu v legální držitele zbraní, jimž držbu zbraní na základě příslušné právní úpravy umožňuje. „A podle mě měl by umožňovat dál. Stát jim dává najevo důvěru v tyto občany a nemá důvod proti nim přijímat restrikce, jak to například vyplývá ze směrnice EU,“ uvedl.
Senát jedná pod tlakem hybridní kampaně
Jak dále vyplynulo z debaty, některým senátorům bylo vyhrožováno, že nebudou zvoleni, pokud pro změnu nezvednou ruku. Jako první to veřejně řekl senátor Zdeněk Brož (KDU-NV): „Já bych chtěl v první řadě poděkovat za všechny e-maily a všechny dopisy se všemi přílohami, které mi byly zaslány a apelovaly na mne, abych nějakým způsobem hlasoval. Já si velice vážím aktivity všech občanů. Je mi jen líto, že na konci těch e-mailů byla vždy v uvozovkách lehká výhrůžka o mém příští nezvolení. Já bych chtěl z tohoto místa prohlásit, že vyznávám v životě vyšší hodnoty, než je moje zvolení. A tímto mi nikdo vyhrožovat nemůže,“ řekl senátor Brož.
Senátor Brož poté rozebral návrh i důvodovou zprávu, přičemž logickou úvahou dospěl k závěru, že jde o nepochopitelný nesmysl. Jako důvod, proč byl vůbec předložen, vidí hybridní válku. „Když se podíváte, co jsou to hybridní kampaně, zjistíte, že co bylo vedeno před touto schůzí a co se děje tady, je klasická hybridní kampaň. Se vší manipulací, kterou můžete najít na internetových stránkách, se vší manipulací, která zaznívá tady od tohoto stolku. Kdybyste nevěděli do této doby, co je to vedení hybridní kampaně, tak už to víte, protože takhle to přesně je. Konec hybridní kampaně bude tím, že přijmeme naprosto nesmyslný dodatek ústavního zákona – beze mě tedy, který nepomůže ničemu,“ uvedl senátor Zdeněk Brož.
Hledejme věcné řešení, nebuďme šašci
K návratu rozumu a věcnosti vyzval poté senátor Tomáš Czernin (TOP09): „Nošení zbraní k ochraně života, zdraví a majetku pak nepochybně patří do vnitřní bezpečnosti státu. Lisabonská smlouva dává právo orgánům EU pouze a jen na úseku nelegálních zbraní, což zbraně legálních držitelů nejsou, podle našeho přísného a jasného systému. Jinak řečeno, směrnice nemůže zakázat členskému státu, aby její občané nabývali dlouhé samonabíjecí zbraně k ochraně majetku a osob, jako doposud, včetně zásobníků standardních, vysokapacitních atd., prostě proto, že kompetenci omezit toto právo členskému státu totiž žádný orgán EU nemá,“ řekl a navrhl, aby senátoři přestali marnit čas a začali hledat věcné řešení s ohledem na Listinu a Ústavu.
Podle senátora Ivo Valenty (SsČR) patří zákaz držení zbraní do diktatury: „Regulace legální držby zbraní totiž v žádném případě nepovede k eliminaci rizika terorismu či kriminality, ale naopak nárůstu nelegálního obchodu se zbraněmi. Je něčím, co patří daleko spíš do totalitních režimů, které povětšinou se obávají ozbrojených lidí a snaží se je odzbrojit pod pohrůžkou nejvyšších trestů. A to je směr, kterým bychom se neměli vydávat. Myslím si, že 100 000 lidí na petici a 300 000 legálních držitelů zbraní si přeje tuto změnu a je to proti hrstce lidí z Evropské komise. Koho máme poslouchat?“ vznesl řečnickou otázku.
Jako nástroj předběžné opatrnosti pak navrhoval novelu schválit senátor Jiří Vystrčil (ODS), podle kterého má novela vysoký symbolický význam i jako ochrana před postupujícími tuhými regulacemi EU: „Jednu věc totalitní stát udělat nemůže. Nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říci mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova domu nebo příbytku nebo farmářovy chýše je totiž symbolem demokracie a svobody.
A vy, pokud budete hlasovat pro tento zákon, tak podpoříte demokracii a svobodu. A já vás o to prosím, udělejte to!“ řekl za potlesku.
Podle senátora Jiřího Čunka (KDU-ČSL) však ze sebe senát dělá šaška. Senátor, který byl původně pro novelu, k tomu dospěl poslechem debaty, ze které vyplynulo, že návrh je jen deklaratorní a senátor změnil názor: „ Jsem opravdu přesvědčen po dnešním pozorném poslouchání jednotlivých výstupů, že ta hodnota může být toho dnešního kladného hlasování, ke kterému jsem byl připraven, úplně nulová. A myslím si, že Senát by ze sebe šašky dělat neměl v případě Ústavy,“ řekl senátor.
Senátoři poté varovali před situací v Katalánsku, která je rovněž výsledkem hybridní války i před stranou, která kvůli přítomnosti 12 běženců v ČR získala 22 poslaneckých mandátů ve sněmovně.
Canov: Senát se měl stát částí podivné hry
Se zásadním prohlášením pak vystoupil senátor Michael Canov (SLK), který zrekapituloval vývoj návrhu a dospěl k závěru, že senát se měl stát součástí něčí hry. „Čím déle rekapituluji celou událost s tímto návrhem ústavního zákona, tak čím dál tím jistěji dospívám k přesvědčení, že jsem se stal součástí nějaké divné hry. A možná nejenom já, možná je nás víc, možná všichni. Vezměte si: V únoru, deset měsíců před volbami, byl skupinou 35 poslanců předložen návrh novely ústavního zákona, 35 poslanců. V červenci byl schválen 83 procenty přítomných poslanců,“ uvedl a pokračoval: „Prakticky všichni, kromě dvou zdržených přítomných z ČSSD, kromě pana Zlatušky, který byl proti, všichni z ANO, dokonce už tady byla rekapitulovaná TOPka, jak byla pro, KSČM bylo pro, nebo TOPka nesmím zapomenout 9:1, pak tam byla nějaká zdržení se. Jediní, kdo převažovali, ti, co byli proti, bylo KDU-ČSL, ale i tam třeba pan Benešík a ještě někteří další byli pro.“
Co se podle senátora dělo poté? „A pak 24. července ten návrh ústavního zákona přišel sem do Senátu a my jsme se s tím nechtěli, nebo nemohli zabývat. Proč? Dnes padl i argument, co byl používán, že chybí prováděcí zákon. Ten ale chybí dodneška. A kromě ústavního právníka pana Wintera si na něj nikdo ani nevzpomněl. A probíráme to. Proč jsme to nemohli probírat před volbami? Jaké bylo nařízení apod.? Pomalu dospívám k názoru, jestli to nebyl náhodou od celé tehdejší poslanecké sněmovny grandiózní podvod zachovat se, jak o něco bojujeme a pak domluvit atd., aby se to v Senátu nemohlo probírat do voleb,“ připomněl situaci před volbami, kdy senát odmítl předmětný návrh hlasovat.
Pak se senátor otázal, proč nepřišli experti na problematiku ze sněmovny: „Kde je pan ministr Chovanec?! A jestli ho tedy uchvátil mor nebo kýho výra, tak kde je paní Černochová?! Nebo pan Foldyna, nebo pan Birke? Oni sem jako na porážku pošlou pana Ondráčka, přitom se ví, že v Senátu je jediný senátor za KSČM. A to přece není normální, jak se to sleduje. To prostě není normální!“ komentoval průběh celé akce senátor Canov.
Senát nakonec novelu ústavního zákona o bezpečnosti zamítl, pro hlasovalo 28 z 59 přítomných senátorů. Protože šlo o ústavní zákon pro schválení ale byla potřeba třípětinová většina, tedy 36 hlasů.
Irena Válová
