Dovolání jako řádný opravný prostředek, zavedení advokátského procesu či konec znaleckým posudkům předložených účastníky řízení. Nejen to navrhují autoři věcného záměru procesního kodexu, jenž má vycházet ze zásady dispoziční, projednací a z principu procesní ekonomie. S těmito ideovými východisky souhlasí i Filip Melzer, advokát a bývalý náměstek na ministerstvu spravedlnosti. Naopak navrhované změny institutu dovolání zcela odmítl Nejvyšší soud. Česká justice přináší analýzu věcného záměru.
Ministr Robert Pelikán představil spolu s Petrem Lavickým, vedoucím skupiny autorů, věcný záměr civilního soudního řádu v polovině listopadu. Záměr vychází z tzv. sociální koncepce civilního sporného procesu, založené na zásadě dispoziční, modifikované zásadě projednací a na principu procesní ekonomie. Autoři tak vycházejí z pojetí vtěleného do civilního řádu soudního z roku 1895, který u nás platil do roku 1950 a v Rakousku (v novelizované podobě) platí dodnes.
Předmětem úpravy nového kodexu má být pouze civilní sporné řízení. Dle předkladatele je žádoucí, aby další související otázky, jako je oblast doručování, pravomoc, příslušnost a obsazení soudu či řízení o hromadných žalobách, byly upraveny samostatně.
Nový civilní řád si pak dle jeho autorů vyžádá změny některých stávajících právních předpisů jako je zákon o zvláštních řízeních soudních a insolvenční zákon, kde se ale „počítá pouze s takovými legislativními zásahy, které budou nezbytně nutné kvůli návaznosti těchto speciálních předpisů na úpravu obecnou.“ Naopak se předpokládá započetí prací na novém exekučním řádu, který by měl odstranit souběžnou úpravu výkonu rozhodnutí ve dvou právních předpisech.
S ideovými východisky nového civilního řádu souhlasí i Filip Melzer, bývalý náměstek na ministerstvu spravedlnosti a advokát v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Pro Českou justici uvedl, že přijetí nového civilního sporného procesního řádu s inspirací v našem dřívějším právu a jednotný zákon o doručování navrhoval již za svého působení na Ministerstvu spravedlnosti v letech 2010 až 2012. „Náš dřívější a dosud rakouský civilní řád soudní byl mimořádně moderní procesní předpis, který byl v Rakousku udržován up to date.“ Pokud jde o věcný záměr zákona, podle Melzera patří „okruh osob, který jej připravoval, v české procesualistice k nejlepším, kteří u nás působí. Podle něj se tak jistě jedná o „návrh, o kterém má smysl dále diskutovat.“
Advokátský proces
Jednou z mnoha změn obsažených v návrhu nového soudního řádu je zavedení advokátského procesu, tedy povinného zastoupení advokátem. Dle předkladatelů věcného záměru není rolí soudu, aby dával stranám nejrůznější poučení. Soud má být nestranným procesním subjektem dodržujícím princip rovnosti stran, avšak s tím je „široce pojatá poučovací povinnost mnohdy obtížně slučitelná.“
Podle Melzera je zavedení advokátského procesu v opravných řízeních zcela namístě, neboť zde již jde „o polemiku s odborným názorem soudu, která by měla mít určitou odbornou garanci, jak je ostatně obvyklé v příbuzných právních řádech.“
Návrh civilního řádu soudního také počítá se změnou institutu dovolání, jenž má být řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudů druhého stupně. Podle Melzera jsou navrhované změny dovolání „zcela v souladu s přístupy v příbuzných právních řádech. Existuje však obava před zneužíváním odkladného účinku, aby strany nepodávaly dovolání jen účelově, aby odložili právní moc pro ně nevýhodného rozhodnutí. Zde je však třeba zjistit, proč v příbuzných právních řádech, kde tento systém platí, tyto problémy nevznikají.“ uvedl Melzer pro Českou justici.
Zkušenosti Nejvyššího soudu nebyly zohledněny
Podle Nejvyššího soudu věcný záměr „zjevně spoléhá na funkčnost takto pojatého institutu v zahraničních právních řádech, bez jakéhokoli zohlednění letitých zkušeností Nejvyššího soudu s nefunkční úpravou dovolacího řízení podle občanského soudního řádu, který prvky „oprášené“ věcným záměrem obsahoval v letech 1993 až 2000.“ Nejvyšší soud tak označil navrhované pojetí dovolacího řízení jako „myšlenkově zastaralé“ a vyjádřil překvapení nad tím, že stávající podoba tohoto institutu, na jejímž vzniku se spolupodílel, byla autory věcného záměru opuštěna. Česká justice o vyjádření zástupců Nejvyššího soudu informovala.
Věcný záměr zákona počítá s tím, že v určitých případech by měl o přípustnosti dovolání rozhodovat odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí. Podle autorů návrhu je „rozhodování o přípustnosti dovolání odvolacím soudem odůvodněno předvídatelností přípustnosti tohoto opravného prostředku pro strany řízení. Nemůže být přenecháno straně, aby posuzovala sama přípustnost dovolání a odhadovala tak předem postoj dovolacího soudu.“ uvádí se v odůvodnění věcného záměru. Nejvyšší soud je ale toho názoru, že o přípustnosti dovolání by měl rozhodovat výlučně on na základě zákona.
Nejvyšší soud se kriticky vyjádřil také k bodu návrhu, podle něhož dovolací soud rozhoduje na základě ústního jednání mj. tehdy, trvá-li na něm alespoň jedna ze stran. Podle Nejvyššího soudu to však povede k výraznému zvýšení zatížení Nejvyššího soudu, „aniž by to bylo účelné, neboť skutkový základ věci se nemůže u ústního jednání změnit a měnit a doplňovat se po uplynutí dovolací lhůty nemůže ani podané dovolání.“
Princip procesní ekonomie
Autoři návrhu dle svých slov v návrhu akcentují princip procesní ekonomie, kdy ochrany práv se má stranám dostat co nejdříve a s co nejnižšími náklady. Nejvyšší soud ale považuje názor, že nová úprava dovolání bude vést ke zrychlení řízení, za nesprávný.
Věcný záměr zákona pak dále upouští od ustanovení § 127a občanského soudního řádu, umožňujícím stranám v řízení předložit znalecký posudek, na nějž se za splnění stanovených podmínek hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem. Podle Melzera je toto ustanovení logické v situaci, kdy fungují státem uznaní soudní znalci. „V takovém systému by mělo být jedno, kdo daného znalce o vypracování posudku požádá. Oblast znalectví však v dnešní době není v dobré kondici, snahy o její reformu buď ustaly, nebo skončily neúspěchem (ostatně předložený návrh do poslanecké sněmovny v minulém funkčním období některé zásadní věci neřešil dobře). Za této situace chápu i snahu o vypuštění uvedené možnosti.“
Další změnou pak je zavedení soudcovské koncentrace namísto koncentrace zákonné. Ta se podle Melzera v praxi neosvědčila, tuto změnu tak považuje za „krok správným směrem.“ Dle autorů návrhu není současné nastavení „zárukou naplnění ideových východisek věcného záměru“, kdy má civilní sporné řízení sloužit ochraně „skutečných subjektivních práv a oprávněných zájmů účastníků.“ Koncentrační hranice se podle nich ukázala neživotná, o čemž svědčí skutečnost, že je obcházena dokonce ze strany samotných soudů.
Výsledky práce komise jsou dostupné na webu, kde o nich může diskutovat odborná i laická veřejnost. Do debaty se zapojuje i sám ministr Pelikán.
Jana Rosůlková
