Následkem povinnosti podřídit se islámskému právu šaríja v Řecku přišla paní Molla Sali o tři čtvrtiny majetku po manželovi. Řecko je jediná evropská země, která nechává kvůli své historii v Osmanské říši rozhodovat rodinné a dědické věci muslimů islámské duchovní muftí. Co bylo předmětem prosincového slyšení u Evropského soudu pro lidská práva? Právo muslima, aby s ním bylo zacházeno stejně jako s ostatním lidmi, aby nebyl subjektem práva šaríja, nýbrž se mohl svobodně stát subjektem občanského práva jako jiní občané. Za právo nemít zvláštní postavení.
Veřejné slyšení v případu Molla Sali v. Řecko, které se uskutečnilo 6. prosince 2017, bylo předposledním letošním veřejným slyšením před Velkým senátem ssedmnácti soudců Evropského soudu pro lidská práva.
Řecký stát chce vyjít vstříc přáním muslimů
Během slyšení byly vzneseny vážné právní i politické otázky týkající se práv menšin a práva nebýt shledávám členem menšiny, pro kterou platí právo šaríja, diskriminace a práva nebýt diskriminován zařazením mezi ženy muslimky a práva požívat i jako muslim všechna práva občanská, politická i lidská jako ostatní obyvatelé zemí Evropy.
Slyšení prostřednictvím právních zástupců řecké vlády rovněž připomnělo souvislosti historické, kdy po pádu Osmanské říše došlo ke změně území i obyvatel Řecka, až v Řecku v západní Thrakii zůstala muslimská menšina, o níž bylo uzavřeno několik mezinárodních smluv. Rovněž bylo ze slyšení zjevné, že zemi dohání minulost i v přítomnosti, neboť muslimská komunita se rozrůstá a projevuje vůči státu svá přání. Řecko proto první prosincový týden poslalo do parlamentu nový zákon, který muslimům a jejích přáním vychází vstříc, uvedla doslova advokáta řecké vlády před soudci Evropského soudu pro lidská práva.
Nový zákon, který uznává přání muslimů a bude předložen v rámci legislativní reformy, se týká rodinného práva a byl skupinou právních profesionálů navržen už před sedmi lety, zaznělo od advokátky vlády před soudem upozornění na fakt, že nejde o novinku posledních let.
Muž odkázal u notáře majetek ženě, právo šaríja jí ho upřelo
Muslimský manžel paní Molly Sali sepsal u registrovaného řeckého notáře veřejnou vůli podle občanského zákoníku, ze které celý majetek dědí manželka. Jenže dvě manželovy sestry vůli napadly a zpochybnily, protože bratr patřil k thrácké muslimské komunitě, kde všechny záležitosti rodiny a majetku i dědictví podléhají právu šaríja v jurisdikci muftího. Sestry odkázaly na smlouvy o muslimské menšině v Řecku, a to zejména na Sèvresskou smlouvu z roku 1920 a smlouva z Lausanne z roku 1923, která stanovila, že na řecké občany, kteří jsou muslimové, se aplikují islámské zvyky a islámské náboženské právo.
Požadavky obou sester byly odmítnuty řeckými soudy v prvním stupni, dokonce odvolací soud v Thrakii v roce 2011 konstatoval, že člen muslimské obce vypracováním veřejné vůli podle občanského práva vyjádřil své zákonné právo, aby s jeho majetkem bylo nakládáno podle stejných podmínek jako mají ostatní řečtí občané. Sestry se odvolávaly, až se věc dostala před kasační soud, který rozsudek zcela zvrátil: Podle soudu mají být otázky dědictví v muslimské menšině řešeny muftím v souladu s právem šaríja. Odvolání paní Molly Sali bylo zamítnuto, a proto v roce 2014 podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro prošení článku 6 odst. 1 – právo na spravedlivý proces ve spojení s článkem 14 – zákaz diskriminace.
Paní Molla Sali tvrdí, že vůle manžela byla vypracována v souladu s ustanovením řeckého občanského zákoníku a že tento zákoník platí pro všechny řecké občany. Dále je přesvědčena, že byla vystavena diskriminaci – rozdílnému zacházení právem šaríja a neuplatněním obecného práva platného pro všechny řecké občany. A naposledy žádá ochranu podle článku 1 dodatkového protokolu – ochrana majetku, protože uplatněním islámského práva šaríja ji stát odebral tři čtvrtiny z jejího dědictví.
Vláda: Jde o práva manžela, nikoli této ženy
Na obhajobě dvou právních zástupkyň řecké vlády byla překvapivá zaujatost a přesvědčivost, s jakou ženy hájily povinnost muslimů v Řecku podléhat právu šaríja. Obě prohlásily, že co se týče konkrétního případu paní Molly Sali, případ není způsobilý k přezkumu Evropským soudem pro lidská práva, nikdy neměl být shledán přijatelným, stížnost měla být od počátku zamítnuta už jenom proto, že paní Sali nehájí svá práva: „Její stížnost se týká práv jejího manžela, nikoli jejích práv,“ uvedla advokátka řecké vlády, která zdůraznila, že případ byl souzen v Řecku pětkrát nezávislými a nestrannými soudy.
Poté zástupkyně vlády předložila exkurs do historie Osmanské říše a Řecka a vzájemně uzavřených smluv Athénské, Sèvresské a Lausannské o muslimské menšině v Řecku a jejich vztahu k Vídeňské úmluvě, při které občas zamrazilo vzhledem k opakovaně zdůrazněné formulaci „zásadní změna okolností“, která je klíčová pro mezinárodní právo, například co se týče územních požadavků. K jedné z takových „zásadních změn okolností“ podle advokátky řecké vlády došlo po druhé světové válce díky organizaci Liga národů i OSN, když generální tajemník OSN prohlásil, že Řecko a Turecko jsou stále ze zvláštních důvodů vázány Lausannskou smlouvou z roku 1923. „Z toho je zcela jasné, že postavení muslimů je upraveno pouze smlouvou z Lausanne,“ vyvodila zástupkyně řecké vlády.
Řecko může aplikovat šaríju, se židy nemá smlouvu
Podle jejích slov tato smlouva upravila postavení muslimů, co se týče rovnosti politických a občanských práv, dále garantovala zvláštní práva na vzdělání, jazyk a náboženství a kulturní práva, což je zcela v souladu s Evropskou úmluvo o lidských právech a základních svobodách. Na otázku, zda je podle smlouvy z Lausanne Řecko vázáno právem šaríja, advokátka vlády odpověděla: Podle článku 44 musí Řecko respektovat a brát v úvahu způsob uspořádání v rodině a postavení muslimů v komunitě a právo „v souladu se zvyky této komunity“.
Poté advokátka vlády pokračovala: „To neuvaluje žádný závazek na Řecko aplikovat právo šaríja, nýbrž to umožňuje uspořádání věcí v souladu se zvyky této menšiny. Umožňuje a dovoluje to aplikovat právo šaríja,“ uvedla s tím, že zvyky nejsou neměnné, jsou obsahově měnící se podle okolností. „Počet registrovaných členů muslimské komunity v Řecku narůstá, to je něco, co by mělo být řečeno. Mají své preference sociální, náboženské, ty obsahuje nový zákon, jak byl předložen parlamentu,“ zopakovala.
Na otázku Soudu, zda je stejně zákonem dbáno preferencí židovské komunity, zástupkyně řecké vlády odpověděla: „Řecko nemá žádný platný mezinárodní závazek týkající se židovské komunity a jejích rodinných záležitostí.“
Molly Sali trvá na právu nemít zvláštní postavení
Zatímco řeckou vládu zastupovaly před soudem ženy advokátky, stěžovatelku paní Molly Sali reprezentoval mužský tým právníků včetně profesora a odborníka na právo šaríja z Turecka. „Co je předmětem této debaty?“ zeptal se v úvodu zástupce paní Molly Sali. „Je to právo člena muslimské komunity nebýt subjektem práva šaríja! To je to, na čem stěžovatelka trvá!“ zdůraznil na úvod svého vystoupení a pokračoval: „Stěžovatelka trvá na svém právu být subjektem občanského práva stejně jako jím je každý řecký nebo evropský občan!“
Poté předložil soudu, „několik“ svých poznámek: „Za prvé je Řecko jediná evropská země, která aplikuje právo šaríja na své občany. A za druhé je Řecko jediná evropská země, kde mají muftí kompetence ve věcech rodinných a dědických u řeckých muslimů. Žádná další evropská země neuznává muftí nebo katolické kněze s takovými kompetencemi. Podle vystoupení vlády to na první pohled vypadá, že cílem je ochránit zájmy muslimské menšiny,“ řekl na úvod své řeči před soudem.
„Stěžovatelka však prohlašuje, že nežádá žádné zvláštní postavení ani vyloučení z jurisdikce všeobecného práva v Řecku,“ uvedl doslova.
Povinnost podřídit se muftímu je v rozporu s veřejným pořádkem
Pak rovněž uvedl některá historická fakta, z nichž vyplynulo, že paní Molly Sali uzavřela sňatek v době, kdy v Řecku neexistovala civilní manželství, ale jen církevní svatba – v případě muslimů uzavřená opět před muftím. Podle jejího právního zástupce teprve v roce 2015 řecké soudy rozhodly, že sňatkem se manželka nezavazuje, že bude podléhat právu šaríja. Podle jeho dalších slov je reforma práva zmiňovaná vládou proti základním právům a svobodám v Evropě. „Rezignace žen na svá práva a povinnost podřídit se muftímu je chyba a je to v rozporu s veřejným pořádkem,“ řekl právní zástupce stěžovatelky.
Rada Evropy ustavila Úmluvou o lidských právech a základních svobodách nový právní řád a v tomto našem novém právní pořádku je ignorování civilního práva v rozporu s lidskými právy, v rozporu s diskriminací žen, v rozporu s politickými a občanskými právy. Tyto mezinárodní závazky jsou základem ústavního pořádku. Co se týče úmluv, tyto nesmějí být vykládány ve vakuu. Každá smlouva včetně smlouvy z Lausanne musí být interpretována v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, uvedl další zástupce stěžovatelky před soudci Velkého senátu.
Práva menšin jsou opční, nikoli mandatorní
Poté pokračoval: Právo šaríja nesmí být mandatorní, povinné – to je diskriminace z důvodu víry. Povinná aplikace práva šaríja přináší porušení svobodného rozvoje osobnosti a svobody, a proto porušuje článek 6, odst 1 Protokolu. Přesto, jestliže je udělena muslimům v Thrakii právní autonomie, jedna věc by měla být zohledněna: Svobodná vůle každého muslima vybrat, které právo uzná, zda právo menšinové nebo všeobecné. Práva menšin nejsou obligatorní, nýbrž jsou opční, vysvětlil.
Jsou to práva, nikoli závazky.“Muslimové z Thrákie mohu navštěvovat veřejné školy nebo menšinové školy – nejsou povinni navštěvovat menšinové školy. Existuje-li pluralitní systém práva, musí být možnost si vybrat,“ řekl.
Žena je diskriminována jako muslimka
Kromě práv menšin však podle zástupce stěžovatelky existuje také právo na soudní ochranu. „Té se žadatelce nedostalo proto, že je žena muslima! Pokud by jí nebyla, právo šaríja by na ni nebylo aplikovatelné! Žádná z citovaných smluv neobsahuje povinnost implementovat právo šaríja!,“ uvedl s tím, že veřejná vůle u notáře je běžný nástroj v Řecku, který používají i muslimové. Za posledních dvacet let bylo takových vůli registrována přes 2000, uvedl právník s tím, že na stěžovatelku je stále nahlíženo jako na muslimskou ženu, což je diskriminační: Zde jde o svobodu a právo na přístup k právu a právo na opci civilního práva,“ uzavřel projev před soudci zástupce stěžovatelky, která se musela vynuceně v Řecku podřídit právu šaríja.
Irena Válová
