Jsou to státní zaměstnanci, kteří jsou zařazeni do 14. platové třídy a podílejí se na klíčových rozhodnutích, která spadají do kompetence obou vrchních státních zastupitelství (VSZ). Přesto podle Lenky Bradáčové a Iva Ištvana nemá veřejnost právo znát ani jejich jména, ani jejich profesní minulost, dokonce ani způsob jejich výběru či přibližný plat. České justici se však jejich jména i profesní historii přes odpor obou VSZ zjistit podařilo. A to včetně zajímavých podrobností.
Význam analytiků pro práci zvláště odborů závažné hospodářské kriminality a korupce obou VSZ opakovaně zmiňovala vedoucí v Praze Lenka Bradáčová na různých přednáškách, prezentacích a ve veřejných vystoupeních s důrazem na nutnost jejich práci kvalitně zaplatit. Aby ne. Jak vyplývá z odpovědi VSZ v Olomouci na žádost o informace, „osoba analytika předpokládá schopnost plnit pracovní povinnosti vyplývající z nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, konkrétně Část 2., Díl 2. 10. 12 Referent ekonomické ochrany státu, což při zařazení do 14. platové třídy předpokládá schopnost podílet se na tvorbě koncepce boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a řešení nejsložitějších úkolů při vyhledávání, vyhodnocování a syntéze komplikovaných ekonomických a právních vazeb v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“.
Je tak logické, že veřejnost by měla znát jména a profesní minulost osob, které tuto pozici zastávají, včetně způsobu jejich výběru. A to zejména ve chvíli, kdy se veřejně volá po nadstandardním zvýšení jejich platů.
Jména státních zástupců jsou přitom veřejná, stejně tak je veřejný způsob jejich výběru. Utajování jmen analytiků, kteří jsou v pozici úředníků, tak budí oprávněné otázky po důvodu takového utajování, neboť je v rozporu s jinak deklarovanou politikou transparentnosti a otevřenosti státního zastupitelství coby orgánu veřejné žaloby.
