Jedním z poslanců, o jejichž vydání k trestnímu stíhání bude rozhodovat Poslanecká sněmovna, je i poslanec ANO Pavel Růžička. Případ se týká obvinění deseti zastupitelů Postoloprt z údajně nevýhodného prodeje jedné nemovitosti, čímž měli způsobit městu více jak půlmiliónovou škodu. Růžička před volbami tvrdil, že vyzve Sněmovnu, aby ho vydala. Nyní ale říká, že rozhodnutí nechá na poslancích.
Růžička je jako jeden z deseti zastupitelů Postoloprt na Lounsku obžalován z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku kvůli údajně nevýhodnému prodeji domu soukromníkovi. „Způsob, jakým obvinění postupovali při prodeji předmětné nemovitosti, svědčí o zřejmé bezohlednosti k řádné správě majetku města. Postupovali v rozporu s aktuálními pravidly města, neopatřili si dostatek podkladů potřebných k rozhodnutí a současně vědomě pominuli námitky jiných členů zastupitelstva a dalších osob ohledně možnosti příliš nízké ceny,“ shrnuje v obžalobě lounská státní zástupkyně Radka Pavlišová.
S tím ale zásadně nesouhlasí Růžičkova advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. „Trvám na tom, že daná kauza vstoupí jako odstrašující případ do historie práva samospráv, kdy bezúhonní lidé jsou kriminalizováni jen proto, že státní zastupitelství pracuje nikoli se zákonem, ale s hypotézami, které jsou zcela účelové,“ uvedla. Obvinění dostali trestním příkazem podmínku, a případ v současnosti projednává Okresní soud v Chomutově.
Město Postoloprty nabylo v roce 2008 spoluvlastnický podíl 1/3 předmětné nemovitosti za cenu 519.518,- Kč, a tím se stalo výlučným vlastníkem celé nemovitosti. Znalecký posudek byl tehdy vyhotoven k 25. 3. 2008, a cena Nemovitosti byla ohodnocena na částku 1.558.550,- Kč. Cena výkupu tedy odpovídala ceně dle znaleckého posudku. Tímto krokem se stalo město výlučným vlastníkem, což je z hlediska práva výrazně výhodnější pozice než být pouze spoluvlastníkem. O zakoupení rozhodlo zastupitelstvo dne 16. 4. 2008 a dne 28. listopadu 2008 se město rozhodlo nemovitost prodat. Za tím účelem zveřejnilo v souladu se zákonem o obcích záměr prodeje, a to dne 28. 11. 2008 za nabídkovou kupní cenu 1.609.325,- Kč. V důvodové zprávě se uvádí výslovně, že mimo jednoho (kadeřnictví) nejsou prostory v objektu užívány z důvodu špatného technického stavu objektu. Na základě záměru zveřejněného na úřední desce města nepodal žádný zájemce nabídku, že by nemovitost za nabízenou kupní cenu odkoupil. Tím byl první pokus města o prodej předmětné nemovitosti ukončen z důvodu nezájmu o zakoupení.
Jediná nabídka
Z důvodu, že se po dobu tří let nepodařilo nemovitost městu prodat, nebyla užívána a zhoršoval se její technický stav, rozhodlo se zastupitelstvo snížit kupní cenu. Důvodová zpráva popisuje podrobně technický stav, podle kterého nebytové prostory v prvním patře jsou zničeny, stropy podmáčené, podlahy se propadají, není zde zavedena voda ani topení. V domě chyběla některá okna, potřeboval by novou střechu, začínala opadávat omítka. Zastupitelstvo města proto v roce 2011 schválilo zveřejnění záměru prodat nemovitost za kupní cenu 1.000.000,- Kč. Na tuto nabídku reagoval jediný zájemce, který chtěl složit částku v hotovosti. Zastupitelstvo města tento prodej neschválilo. Nemohlo rozhodnout jinak, než nabídku odmítnout. Jejím přijetím by porušilo Zákon o omezení plateb v hotovosti a tak by závažně porušilo zákon. Vedení města odmítlo i druhou nabídku ve výši 500.000,- Kč.
Rok a půl byla nemovitost bez nájemců, v této době byly prováděny udržovací práce, které hradilo město. Od 16. 7. 2013 byla opět schválena smlouva o nájmu nebytových prostor. Nájemkyně projevila za určitý čas zájem i o zakoupení nemovitosti, a deklarovala, že by objekt koupila, kdyby cena nepřesáhla dříve zveřejněnou kupní cenu 1.000.000,- Kč. Město na základě této žádosti zveřejnilo záměr opět za tuto cenu. Jenže na zastupitelstvo 16.12.2015, kde se schvaloval způsob úhrady kupní ceny, byla doručena žádost zájemce, který již jednou neuspěl s půlmiliónovou nabídkou, a který v žádosti nabízel cenu 1.010.000,- Kč ve dvou splátkách. Žadatel byl výslovně upozorněn, že o tom, komu bude prodáno, již bylo rozhodnuto, že je na daném zasedání schvalován jen způsob úhrady kupní ceny. V ten den obdrželo jinou nabídku, ale bylo to v době po rozhodnutí o prodeji konkrétnímu zájemci, navíc se jednalo o nabídku, která nerespektovala zveřejněný záměr, tedy nabídnutou pevnou kupní cenu. Tedy jednalo se o nabídku opožděnou, která navíc nabízela kupní cenu, která neodpovídala zveřejněnému záměru, ale účelově zvýšenou o 10.000,- Kč při znalosti nabídky první v řadě. Kdyby město rozhodlo ve prospěch této nabídky, byla by tu dvě rozhodnutí o prodeji, byl by porušen obsah zveřejněného záměru, a dopustilo by se jednání v rozporu s dobrými mravy, protože druhý zájemce reagoval v době po rozhodnutí ve prospěch prvních, se znalostí jejich nabídky.
Neuspokojený zájemce podal okamžitě trestní oznámení, na základě kterého bylo zahájeno trestní stíhání členů zastupitelstva, a byl proti nim vydán dne 29. března 2017 Okresním soudem v Chomutově Trestní příkaz o spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221, odst.1 trestního zákona.
Zastupitelům se klade za vinu, že hlasovali pro prodej nemovitosti za podstatně nižší cenu, než jaká byla v místě a čase dosažitelná, neboť cena v době převodu odpovídala částce 1.502.840,- Kč, že nerespektovali závazné podmínky pro prodej bytových domů, když si nenechali vypracovat znalecký posudek, a byli si vědomi, že město investovalo do objektu v letech 2013 – 2014 částku 469.631 Kč a tím měli způsobit městu škodu nejméně 502.840,- Kč. „Uvedené závěry soudu pokládám za zcela absurdní a mylné, protože odporují platné právní úpravě, aktuální soudní judikatuře, a jsou zcela nesprávnou právní úvahou, která postrádá i elementární logiku a jakékoli důkazy pro dané závěry, a zcela nepřiměřeně zasahuje do výkonu funkce člena zastupitelstva a svobody rozhodování města jako jednotky územní samosprávy, jejíž práva jsou zakotvena v ústavním pořádku ČR,“ konstatuje advokátka Zwyrtek Hamplová, která se na právo samospráv specializuje více jak dvacet let.
Ztrátový majetek
Jak dále uvádí, pojem cena v místě a čase obvyklá je pojem, který zná toliko zákon o obcích, a proto se musí vykládat dle jeho slovního vyjádření. Nejde o pojem „administrativní cena“, ani o pojem „tržní cena“, ale jde o pojem, kterému je nejblíže vyjádření, že jde o cenu, za kterou je objekt v daném místě a čase prodejný. Zákon totiž neuvádí žádnou povinnost obce mít vždy znalecký posudek, ale obec jako jednotka místní samosprávy může nepochybně vycházet pouze ze znalostí a zkušeností vlastních, nebo znalostí a zkušeností třetích osob, v daném případě například znaleckých posudků bank, nebo faktické znalosti reálné prodejnosti nemovitosti. Město Postoloprty mělo vlastní, tedy osobní zkušenost s faktickou letitou neprodejností objektu, který v průběhu let nadále chátral, a vyžadoval pro svůj stav investice. Nemělo z něho žádné významnější příjmy, tedy jednalo se o majetek vysoce problémový – de facto ztrátový. Dále mělo k dispozici znalecké posudky bank, z nichž jeden z nich zněl na 700.000,- Kč a druhý na 1.000.000. „Spolu s tím, že se mnoho let marně snažilo objekt prodat, nebo se přihlásil jen jeden zájemce, je zcela legitimní, že zastupitelstvo došlo k závěru, že cena 1.000.000,- Kč je cena v místě a čase při technickém stavu objektu zcela obvyklá, a dále že je schopno se za tuto cenu objektu „zbavit“, čímž se zbaví i nutnosti objekt nadále udržovat, a dosáhne toho, že dojde k rekonstrukci již novým vlastníkem,“ namítá advokátka s tím, že pokud soud v případě trestního příkazu dochází k tomu, že se mohlo dosáhnout ceny vyšší, pak opomíná sdělit, jak by toho město mělo dosáhnout, když žádná vyšší cena nebyla nikdy nabídnuta. „Úvaha soudu se pohybuje v rovině nereálné a nijak podložené hypotézy, a dále je nutno uvést, že zákon dokonce uvádí, že cena má být v místě a čase obvyklá „zpravidla“. Tedy nemusí tomu tak být vždy, a zákon dokonce ani neuvádí, že město by muselo prodat nejvyšší nabídce i v případě, že by vyšší nabídky existovaly,“ vysvětluje Hamplová. „Navíc, jak dokonce potvrzuje v daném případě MV ČR, samospráva může prodávat za nižší cenu i z jiných důvodů než jsou jen důvody ekonomické.“
Odstrašující případ
Město si podle ní nemuselo nechat vyhotovovat znalecký posudek, a to dokonce ani tehdy, kdyby to mělo zakotveno ve svých obecných interních pravidlech, protože zkušenosti členů zastupitelstva s danou nemovitostí byly tak rozsáhlé, že reálnou cenu mohli určit sami, za pomoci řady faktorů, a tak se také stalo. Město tedy při formulování svých východisek nic nezanedbalo, ale právě naopak – bezezbytku dokáže odůvodnit každý ze svých kroků zcela pochopitelně a srozumitelně, když je dále očividné, že primárním cílem nebyla cena, ale objektu se ze svého vlastnictví „zbavit“. „Dochází tak ke kriminalizaci jednání, které je legitimním, ústavně chráněným výkonem samosprávy, tedy lze říci, že hodnocení jednání zastupitelů v daném případě je hodnocením nejen v rozporu se zákonem o obcích, s aktuální judikaturou, ale zasahuje přímo do ústavně chráněných hodnot – práva na samosprávu.
Zastupitelé daným rozhodnutím o prodeji nemovitosti nezpůsobili městu žádnou škodu, naopak, dosáhli dlouhodobě jasně deklarovaného cíle prodat uvedenou nemovitost, a dosáhli toho po neúspěšných pokusech právě volbou reálné, tedy v místě a čase obvyklé ceny, a stanovením způsobu její úhrady tak, aby byla tato úhrada, a tedy prodej, reálný. Zastávám tedy jednoznačně názor, že pokud město prodalo nemovitost zákonným způsobem, za cenu v místě a čase skutečně obvyklou (tedy prodejnou), po mnoha letech, z nichž vyplývá obtížnost prodeje vůbec, jednalo zcela v souladu se zákonem.“
Jak uvádí Zwyrtek Hamplová závěrem, z obžaloby, i z prvního jednání soudu vyplývá, že v dané věci jde o zcela bezdůvodnou kriminalizaci naprosto legitimního samosprávného jednání členů zastupitelstva, které bylo zcela transparentní, odůvodněné, pochopitelné a ve prospěch města i jeho občanů v souladu se zákonem i slibem, který složili. Text obžaloby, u soudu kladené otázky a celá věc ve svém komplexu ukazují podle ní na téměř absolutní neznalost zákona o obcích a samé podstaty samosprávy, garantované Ústavou ČR, ze strany státní zástupkyně. „Z pohledu člověka, který se samosprávou zabývá profesně téměř dvacet let, předpokládám, že všichni obžalovaní musí být zproštěni obžaloby. K tomu podotýkám, že jako zástupce města jsem soudu sdělila, že město se necítí poškozeno, protože skutečně žádná škoda nevznikla (prokazují to listiny založené ve spise), a proto žádnou škodu nepožaduje. Zcela tak odpadá hlavní důvod skutkové podstaty trestného činu – vznik škody. S mými závěry koresponduje i závěr jediného dozorového orgánu a jasné autority oboru, a to Ministerstva vnitra, které shledalo postup členů zastupitelstva zcela v pořádku. Nelze akceptovat, aby jedna autorita státu konstatovala správnost, a druhá dovodila trestní odpovědnost,“ uzavírá advokátka.
Dušan Šrámek
