Před poskytnutím údajů o platu podle informačního zákona je nutné vždy zvážit konkrétní okolnosti. Právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní, zdůraznil dnes Ústavní soud (ÚS). Podle nového nálezu je nutné zjišťovat, v čem konkrétně spočívá veřejný zájem, a zohledňovat také právo na ochranu soukromí a osobních údajů.
Soudci odmítli zrušit ustanovení zákona 106/1999 Sb. odstavec 8b, protože umožňuje „ústavně konformní výklad“. „ÚS konstatuje, že poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní, nicméně případný zásah do základních práv dotčených osob je nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu,“ uvedl soudce zpravodaj Jan Musil. Z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) přitom plynulo, že informace o platech ve veřejné sféře se mají žadatelům poskytovat až na malé výjimky prakticky vždy. Nález tak lze vnímat jako kritiku předchozího rozhodnutí NSS, který praxi poskytování osobních údajů o platech zaměstnanců veřejné správy posvetil.
„ÚS nesouhlasí se závěrem NSS, že test proporcionality není třeba provádět při posuzování jednotlivých konkrétních případů, protože takový text prý provedl již zákonodárce při formulaci ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím. Žádným zákonem nelze abstraktně vyloučit ochranu základních práv a svobod zaručenou ústavním pořádkem. V každém jednotlivém případě střetu ústavně zaručených práv musí soudy a správní orgány zvážit význam a intenzitu dotčených práv,“ uvedl soudce zpravodaj.
Dnešní nález podle Musila neotvírá cestu k odškodnění za dříve zveřejněná data o mzdách či odměnách. Nemá zpětnou působnost, úřady dříve postupovaly podle platné judikatury.
Úřady samy mají nyní provádět „ústavní test proporcionality“. Tedy zda poskytnutí žádaných dat neporušuje Ústavou zaručena práva na ochranu soukromí.
Teprve poté se odmítnutý žadatel může obrátit na správní soud. Ústavní soud vydal v nálezu několik pravidel pro provedení tohoto testu, které mají vést k tomu, aby úřady mohly odmítat zjevně šikanózní žádosti, které neplní veřejný zájem či žadatele, které nemají charakter tzv. hlídacích psů.
Zaměstnavatel jako povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím může odmítnout poskytnout žadateli informaci o platu zaměstnance, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:
a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu;
b) informace samotná se týká veřejného zájmu;
c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“;
d) informace existuje a je dostupná.
Nejsou-li všechny tyto podmínky splněny, potom odmítnutí poskytnout žadateli informaci o platu a odměnách zaměstnance není porušením povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny.
V konkrétním sporu ÚS rozhodl, že Zlín porušil práva skupiny úředníků, když spolku Právo ve veřejném zájmu poskytl informace o jejich platech a odměnách. ÚS zakázal městu, aby v porušování práv pokračovalo. Celý nález k dispozici zde.
Musil předem zdůraznil, že cílem dnešního nálezu je sjednotit obecnou praxi, nejde prý o kritiku konkrétního postupu města Zlín ani kritiku spolků, které bojují za transparentnost nakládání s veřejnými prostředky a využívají zákon o svobodném přístupu k informacím. Zlín chyboval v tom, že neprovedl takzvaný test proporcionality, tedy nezvážil, které právo má dostat v konkrétním případě přednost – na informace, anebo na soukromí.
ÚS se podnětem zabýval přesto, že úředníci nevyčerpali všechny možnosti obrany – nepodali správní žalobu. Jde o problém, který se týká velkého počtu lidí, desítky podobných sporů zatěžují českou justici, uvedl Musil. To ostatně potvrdili předsedové soudů.
Pod stížnost se podepsalo 23 lidí, kteří v roce 2014 byli, případně dosud jsou, na vedoucích místech zlínského magistrátu. V červnu 2015 spolek požádal o sdělení jejich platů a odměn v předcházejícím roce. Město nejprve informace poskytlo v anonymizované podobě, po opakovaných žádostech doplnilo i jména a funkce, a to i přes výslovný nesouhlas zaměstnanců. Spolek žádal ještě zveřejnění informací na internetu, čemuž zabránilo předběžné opatření vydané ústavními soudci loni v červnu. Nikdo z aktérů sporu se vyhlášení nálezu nezúčastnil.
Nárok na informace o platech a odměnách ve veřejné správě se opíral o průlomové rozhodnutí NSS z roku 2011. Zákon o svobodném přístupu k informacím se na úředníky a další zaměstnance podle NSS vztahuje kvůli tomu, že jsou odměňováni z veřejných prostředků. V roce 2014 NSS dalším verdiktem doplnil, že úřady mohou žádosti zamítnout jen výjimečně, pokud nejsou konkrétní pochybnosti o hospodárnosti odměn a pokud zaměstnanec vykonává jen různé pomocné práce, třeba údržbu a úklid.
(čtk, pd)
