Bilancování prezidentky Exekutorské komory ke konci funkčního období, ale i problematika neplatnosti rozhodčích doložek či výkon cizozemských rozhodčích nálezů. To vše bylo obsahem sympozia k aktuálním právním problémům exekucí v rámci Pražského právnického podzimu.
Vlastenecký sál pražského Karolina dne 24.11.2017 opětovně hostil akci pořádanou Stálou konferencí českého práva, tentokrát k aktuálním právním problémům exekucí. Česká justice je mediálním partnerem celého seriálu Pražský právnický podzim.
Úvodní slovo akce pronesla prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. Ta pojala svůj příspěvek, s ohledem na to, že v příštím roce končí její mandát, jako jakési bilancování svého působení v čele profesní komory. Podle Fučíkové se nepodařilo změnit vnímání exekutorů, nicméně primárního cíle, aby si Exekutorská komora vydobyla své profesní místo a byla partnerem v odborných diskuzích, se dosáhnout podařilo.
Fučíková uvedla, že během funkčního období se exekutoři museli popasovat jednak s řadou novelizací exekučního a občanského soudního řádu a jednak se snížením exekučního tarifu. To prezidentka Komory označila za bezprecedentní atak na exekutory, který má fatální důsledky na exekutorský stav. K jistotě ohledně exekucí pak podle Fučíkové nepřispívají ani judikáty z poslední doby.
Fučíková letmo zmínila otázku teritoriality soudních exekutorů a uvedla, že vnitřní boj o místní příslušnost se bude vést i nadále, přičemž ne zcela korektní způsob tohoto boje podle ní komoru vnitřně oslabuje. Zároveň vyjádřila určité zklamání, neboť namísto toho, aby se hledala řešení problémů a pozornost se věnovala legislativním změnám jako například možnosti kontrolovaného splátkové řízení nebo zapojení exekutorů do oddlužení, museli exekutoři obhajovat své odměňování.
Do činnosti exekutorů pak od ledna 2014 do dnešního dne významně zasáhlo šest novel, kdy se mj. měnil postih společného jmění manželů a majetkových hodnot nedlužného manžela. Většinu těchto novelizací Fučíková hodnotí neutrálně, jako pozitivní vidí kupř. změnu umožňující dobrovolnou úhradu z účtu postiženého exekučním příkazem.
Podle Fučíkové exekutoři stále zůstávají v popředí zájmů těch, kteří se chtějí zviditelnit. Posilování dlužnického postavení tak přetrvává. Na závěr prezidentka Exekutorské komory svým následovníkům proto popřála, aby v ministerstvu spravedlnosti neměli nepřítele, ale partnera. „Ministerstvo spravedlnosti se chová vůči exekutorům jako nepřítel, který chce mít za každou cenu navrch“, zhodnotila Fučíková dosavadní vztah s ministerstvem.
Špatná zpráva pro zahraniční věřitele
Soudkyně Krajského soudu v Praze Martina Kasíková se zaměřila na jeden z aktuálních problémů, a to je výkon cizozemských rozhodčích nálezů, a navázala tak na předchozího řečníka, litoměřického soudního exekutora Ondřeje Mareše. Ten uvedl, že oprávněnost exekuce je povinnými nejvíce zpochybňována právě u rozhodčích nálezů, jejichž specifikum nespočívá v účincích, nýbrž v osobě, která je vydává.
Novela exekučního řádu účinná od 1.1.2013, vedená snahou odbřemenit soudy, zrušila nařizování exekucí usnesením soudu. V exekučním řízení se tak o nařízení výkonu rozhodnutí nerozhoduje, neboť pověření soudního exekutora vedením exekuce není rozhodnutím (neobsahuje odůvodnění a nelze proti němu podat opravný prostředek). Tato změna ovlivnila výkon cizozemských rozhodčích nálezů.
Kasíková k této problematice uvedla usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1165/16, podle kterého lze cizí rozhodčí nález vykonat pouze soudně, nikoliv exekučně, neboť v exekučním výkonu nepřipadá v úvahu splnění podmínky rozhodnutí o uznání cizího rozhodnutí (dále například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.8. 20 Cdo 5882/2016 týkající se slovenského rozhodčího nálezu).
Podle Kasíkové je tak k zamyšlení, zda novelou nezavést jakousi předfázi, kdy by soud před pověřením exekutora provedl uznání titulu. Přestože rozhodnutí Nejvyššího soudu má svoji logiku, není to podle ní dobrá zpráva směrem k zahraničním věřitelům. Často se totiž jedná o vysoké pohledávky a náročné situace i z důvodu komplikovaného zjišťovaní majetku ze strany věřitele.
Soudní exekutor Lukáš Jícha z přerovského úřadu pak upozornil na řadu obtíží, s nimž se exekutoři potýkají. Jednak de facto nefunguje zastupování exekutorů, jednak je problém s obsazováním exekutorských úřadů. S tím souvisí i povinnost nově jmenovaného exekutora platit dluhy za toho předchozího. „Jmenovací dekret nového exekutora je v podstatě vstupenkou do insolvenčního řízení“, dodal Jícha.
Navázal tak na předřečníka, soudce Jaroslava Mádra, který na tuto otázku rovněž upozornil. Jako příklad zmínil ostravského exekutora, který je v úpadku, úřad se tak z tohoto důvodu přes opakovaná výběrová řízení nedaří obsadit.
Exekutorům dále stěžuje postup v řízení absence principu koncentrace. Tím, že není lhůta, do kdy by mohl povinný vznést všechny své námitky, dochází často k obstrukcím.
Není výjimečné, že dlužník podá šest návrhů na zastavení spojený s návrhem na odklad a pokaždé z jiného důvodu. Mezi exekutorem a povinným probíhá „ping pong“ a exekuční řízení se protahuje. Za koncentraci řízení se přimlouval i další z řečníků sympozia, ústavní soudce Jaromír Jirsa.
Neplatné rozhodčí doložky způsobují problémy
S ohledem na současný vývoj judikatury ve věci rozhodčích doložek je pak dle Jíchy otázka, zda má smysl vůbec vést exekuce podle rozhodčích nálezů, když ani při vymožení pohledávky nejde o stav konečný a exekuce může být zastavena. Uvedl jedno z novějších rozhodnutí, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, kdy povinná podala návrh na zastavení exekuce až po vymožení pohledávky a nákladů řízení. U Nejvyššího soudu uspěla, přestože oprávněná namítala, že rozhodčí nález jako exekuční titul nikdy nebyl zrušen.
Soudce Jan Podaný započal svůj příspěvek s názvem Hořké konce rozhodčích doložek provokativně slovy, že ryba smrdí od hlavy, a to i ta justiční. Na tuto myšlenku pak v diskusi reagoval soudce Vrchního soudu v Praze Ladislav Derka, který ukázal na Nejvyšší soud. „Justiční ryba smrdí od Nejvyššího soudu“, prohlásil soudce Derka doslova.
Podaný kritizoval, že se justici nepodařilo problematiku rozhodčích doložek uchopit. Podle Podaného došlo postupně k razantnímu obratu v tom, v jakých všech případech je rozhodčí doložka neplatná. Dle rozhodnutí soudů (viz například shora uvedené usnesení) je titul nulitní, přestože o něm nebylo rozhodnuto v rámci řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, zároveň neexistuje lhůta, do níž se lze domáhat zastavení exekuce. Nastávají tak nové problémy spojené s nalézacími řízeními a promlčením. Jako příklad uvedl usnesení Ústavního soudu sp. zn. ÚS IV. 2524/16, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost společnosti Home Credit a.s., jež před soudy neuspěla s žalobou na zaplacení z důvodu promlčení pohledávky. Podle Ústavního soudu exekuce zahájená na základě neplatné rozhodčí doložky totiž nestaví běh promlčecí lhůty.
Závěr sympozia byl vyčleněn na příspěvky slovenských exekutorů, kteří přednesli své zkušenosti s místní příslušností, zavedenou od 1.4.2017, a upozornili na řadu zejm. technických problémů, s nimiž se musí potýkat.
Jana Rosůlková
