V lednu tohoto roku ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) v Poslanecké sněmovně uvedl, že dojde k navýšení počtu kontrol exekutorský úřadů. Podle zjištění České justice opravdu došlo k jejich zvýšení. Na základě poznatků z provedených kontrol pak byly podány tři kárné žaloby. V jednom případě kárný senát Nejvyššího správního soudu už rozhodl o zproštění obvinění.
Počet kontrol exekutorských úřadů se zvýšil, ale nejde o extrémní číslo. V roce 2016 provedlo ministerstvo spravedlnosti celkem 52 kontrol exekutorských úřadů. V letošním roce bylo (ke dni 13. 10. 2017) zahájeno celkem 59 kontrol. Ve většině případů ale žádné pochybení ze strany ministerstva zjištěno nebylo. Jak vyplývá z vyjádření pro Českou justici, ministerstvo udělilo osmi kontrolovaným exekutorům písemnou výtku za drobnější pochybení. Na základě poznatků z kontrol pak byly (prozatím) podány tři kárné žaloby, stejně jako v loňském roce.
Konkrétně podal letos ministr spravedlnosti žalobu na mladoboleslavského soudního exekutora Aleše Bursu, dále soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 3 Miloslava Zwiefelhofera a soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 5 Miloslava Hauerlanda. První dvě řízení nejsou prozatím ukončena. V případě ale posledně jmenovaného exekutora bylo dne 10. 10. 2017 pod sp. zn. 14 Kse 3/2017 vydáno rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu.
Kárná žaloba proti Miloslavu Hauerlandovi byla ministrem podána proto, že exekutor v příkazech k úhradě nákladů exekuce řádně neodůvodnil náklady právního zastoupení oprávněného a svoji odměnu. Kárný soud však dospěl k závěru, že se nejedná o kárné provinění, a soudního exekutora tak obvinění zprostil.
NSS nemůže nahradit soudní přezkum
Pokud jde o odůvodnění odměny soudního exekutora, která v žalovaných případech byla na základě právního předpisu stanovena v minimální výši 3 000 Kč, kárný soud přisvědčil soudnímu exekutorovi. Podle kárného soudu za situace, kdy účtovaná odměna vyplývá jednoznačně z právního předpisu, je uvádění dalších položek zbytečné. Podle kárného soudu další údaje v příkazu k úhradě nákladů exekuce „nepřispějí k přehlednosti podoby odůvodnění. Naopak, nadbytečné údaje srozumitelnost odůvodnění pro adresáta sníží, sdělnost odůvodnění zamlží. Čtenář, laik, o kterého kárnému žalobci jde, totiž bude po citaci základu pro výpočet odměny složitě počítat tuto odměnu ze základu, byť ve skutečnosti je odměna dána pevnou cifrou.“
Kárný soud znovu odkázal na svou konstantní judikaturu, „podle níž se kárné řízení proti exekutorům nemůže stát prostředkem sjednocování exekuční judikatury a nemůže nahrazovat soudní přezkum rozhodnutí exekutorů. K němu jsou příslušné soudy v jiném řízení, a to na základě systému opravných prostředků, které upravuje exekuční řád nebo občanský soudní řád.“ Kárný senát dále označil přístup ministra jako kárného žalobce za zcela nepřijatelný, když sám žalobce „připouští, že žalobu podává proto, že neexistuje sjednocující mechanismus vyšších soudů ve vztahu k rozhodování okresních soudů o námitkách proti PÚNE.“
Neomezil zajištění movitého majetku
V případě exekutora Bursy žaluje Pelikán kromě jiného neposkytnutí součinnosti dohledovému orgánu. U soudního exekutora Zwiefelhofera podal ministr kárnou žalobu pro několik skutků, mj. proto, že neomezil zajištění nemovitého majetku povinných v rozsahu odpovídajícím výši vymáhané pohledávky a nezrušil všechny exekuční příkazy ani ve chvíli, kdy byla pohledávka včetně nákladů exekuce vymožena.
Pokud jde o kárné žaloby ministra podané v roce 2016, ve dvou případech kárný soud obviněného soudního exekutora zprostil obvinění. V posledním případě sice kárný soud shledal kárně obviněného vinným, nicméně jako sankci uložil pouhé písemné napomenutí. O jedné z neúspěšných žalob ministra jsme již referovali v červnu letošního roku.
Jana Rosůlková
