Jaký je stav demokracie v České republice a kde hledat příčiny výsledků nedávných parlamentních voleb? Nejen na tyto otázky se snažili odpovědět odborníci na pražské Právnické fakultě v rámci akce nazvané Noc fakulty.
V rámci Noci fakulty se na pražské Právnické fakultě konala dne 8. 11. 2017 debata s podtitulem „Omrzela nás liberální demokracie?“. Diskutujícími byli Marek Antoš a Miluše Kindlová z katedry ústavního práva a dále z katedry politologie Jan Kysela a Petr Pithart. Skupinu řečníků doplnil ještě filosof Václav Bělohradský.
Po úvodním slovu děkana fakulty Jana Kuklíka se prvního příspěvku ujal Marek Antoš, jenž byl při hodnocení současné situace přeci jen o poznání optimističtější než zbytek řečníků. Podle Antoše nemá smysl podléhat hysterii. Liberální demokracie v České republice je na tom stále dobře, a to i díky nastavením důležitých institucí jako je například Senát. Takovéto instituce je proto potřeba chránit, nicméně samy o sobě nás nespasí, jak vzápětí dodal. Voličské chování pak dal do souvislosti i s vývojem posledních let v Evropě, kdy lidé zažili řadu krizí (finanční, dluhovou a nakonec imigrační), což narušilo jejich důvěru v systém.
Agresivní atmosféra voleb
Ústavní právnička Miluše Kindlová jako jeden z problémů současnosti vidí ohrožení vědomí vlastního občanství a jeho hodnoty. Ukázkou vztahu k občanství jsou pak volby, které se ale odehrávají v čím dál více agresivní atmosféře, kterou lidé vnímají.
Mohlo by vás zajímat
Podle Václava Bělohradského je příčin krize liberální demokracie několik. Kromě jiného v dnešní době panuje odpor k menšinám. Těmi ovšem nemyslí pouze národnostní a etnické menšiny. Menšinou jsou i ti, kteří nám vládnou. Další příčinou je „kolísání vůle k soužití“, které je vyvoláno procesem globalizace. Ona vůle k soužití předpokládá snahu porozumět si a vyjít ze svých „bublin“ a nepodléhání pokušení žít mezi podobnými.
Zklamání starší generace
Jako určité nebezpečí pak zmínil poptávku po apokalyptických popisech světa, kdy následně přichází někdo, kdo slibuje nápravu apokalyptického zla. Jenže demokracie takovouto nápravu neumožňuje. Liberální demokracie ve skutečnosti umožňuje pouze marginální změny.
Petr Pithart při zamyšlení nad otázku, zda nás omrzela liberální demokracie, hovořil především o zklamání lidí. To se dle něj netýká ani tak generace mladých lidí, ale starší generace, která vidí, že demokracie má své chyby a nedostatky. Lidé čekali od demokracie a Evropské unie více. Jenže státy ani unie nedokázaly zkrotit negativní důsledky globalizace, a tak nerovnost, která sama o sobě přirozeně existuje, se zvětšuje. A objevuje se nově demokracie neliberální (viz například situace v Maďarsku).
Rovněž Jan Kysela hovořil o zklamání lidí, a to zlámání z iluzorní představy, že pod hlavičkou demokracie přijde vše dobré a nastane spása. Lidé jsou různí, a tak pochopitelně očekávají různé věci. Někdo stojí o možnost cestovat, rozvíjet se, svobodně hájit své názory. Jiný stojí o dobře placené zaměstnání v dosahu veřejné dopravy. Pokud se vám toho, co očekáváte, nedostává, přichází zklamání.
Liberální demokracie není pro každého
Dle Jana Kysely se liberální demokracie oproti té neliberální nespokojuje pouze s tím, že lidé mají právo volit, ale klade se důraz na ochranu menšin a práva jednotlivce. V důsledku tohoto přístupu pak panuje ve společnosti princip spíše individualistický, nikoliv pospolitní.
Zároveň Kysela upozornil, že ne každý je „naladěn“ na liberální demokracii. Všichni občané do jednoho nemusí v demokracii věřit, a přesto problém nenastává, pokud ti, co „udávají tón“, se k liberální demokracii hlásí. Je-li ale tomu naopak, demokracie upadá.
V návaznosti na nedávno proběhnuvší volby pak Kysela zdůraznil potřebu popasovat se s motivy a strachy lidí, kteří „volí jinak než my“. I když jejich frustrace mohou být falešné, pořád jsou hybateli jejich chování.
Všichni diskutující se tak v zásadě shodli na tom, že důležitá je především snaha najít společnou řeč mezi sebou a snaha o věcech debatovat. Ovšem ne tak, že druhým říkáte, co je správné a co nikoliv, ale (aniž byste poučovali) vysvětlujete, jak věci fungují, dodal Petr Pithart.
Jana Rosůlková
