Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo na svém zasedání 18. října 2017 k publikaci v tzv. zelené sbírce (Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, doplněná o některá důležitá rozhodnutí nižších soudů) rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 19 Co 218/2013, s následující právní větou: Z ustanovení § 18 odst. 1 věty druhé o. s. ř. nelze dovozovat povinnost soudu zajistit překlad jím vydaného rozhodnutí do jazyka, jemuž rozumí účastník řízení, který neovládá český jazyk. Informoval o tom předseda senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Pavel Simon.
Tím civilní kolegium Nejvyššího soudu sjednotilo dosud nejednotnou praxi, která v některých případech umožňovala účastníkům řízení, aby se na civilní soudy obraceli písemnými podáními v jiném, než českém, jazyce a dovozovala povinnost českých soudů překládat písemnosti, jež jsou těmto účastníkům v civilním řízení doručovány, do jejich mateřštiny. Publikací uvedeného rozhodnutí v zelené sbírce se většina členů občanskoprávního a obchodního kolegia přiklonila k názoru, že v civilněprávních řízeních je právo na jednání ve vlastní mateřštině před soudem omezeno pouze na ústní jednání soudu a nevztahuje se na písemný styk soudu s účastníky a naopak.
V trestních řízeních oproti výše uvedenému i nadále platí, že obviněnému musí být písemně překládána vyjmenovaná rozhodnutí obsažená v § 28 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o naplňování principu favor defensionis (v prospěch obhajoby), neboť na rozdíl od rovného postavení všech účastníků civilních řízení, je obviněný v trestním řízení v „oslabeném postavení“. Proto disponuje souhrnem oprávnění, kterých se protistrana (žalobce) nemůže dovolávat.
(red)
