Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa na konferenci Pražského právnického podzimu: Aktuální otázky veřejné správy zopakoval, že je potřeba přijít s plánem na revizi práva a „vyčištění“ systému právního stavu. Na konferenci, kterou zaštítila Vysoká škola ekonomická vystoupil také státní tajemník ministerstva financí Jan Sixta nebo starosta Kuřimi Drago Sukalovský
Nedobrá kondice práva a právního prostředí v České republice, která se navíc nezlepšuje stojí za zbytnělou státní správou, do níž se – především v předvolebním období – opírají politici, kteří by ale úředníky měli podporovat a chránit. „Na rozdíl od jiných odvětví správní právo nemá žádnou kotvu a žádné břehy. Je to rozhodující obor veřejného práva, bez středobodu. Jednotlivé instituce veřejné správy si to neuvědomují, jelikož vidí svůj resortní pohled. Tím, že se na správní soudy mohou obracet účastníci ze všech částí veřejné správy, my vidíme, jaká je kvalita jednotlivých sektorů. Včetně kvality rozhodování, kvality spisové služby apod. Chtěli jsme štíhlý stát, ale spíš ho máme zbytnělý,“ řekl na konferenci „Budoucnost veřejná správy“ v rámci tradiční konference Pražský právnický podzim předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Zjistit, jestli jsou potřeba všechny regulatorní normy veřejného práva a zahájit revizi jednotlivých zákonů. To by bylo podle něj to nejlepší, co by mohla nová vláda udělat.“Lze říct, že každý zákon někomu patří a někdo se k němu musí hlásit. Otázkou je, jestli všechny stávající regulatorní normy potřebujeme, jestli se neduplikují apod. Odtud by se měly vést úvahy na přeformátování veřejnoprávní regulace,“ uvedl Baxa. O této myšlence už dříve hovořil v rozhovoru pro Českou justici.
„Chápu, že je to úkol na „několik pětiletek“a nenajdeme žádnou oblast života, které by se tato změna neměla týkat. Situaci ale nevyřeší to, že sloučíme dvě ministerstva a jedno zrušíme. To není to, co potřebujeme,“ řekl Baxa ve svém konferenčním příspěvku. Muselo by vzniknout takové uspořádání, aby nevznikaly kompetenční spory, jelikož je logické, že zájmy samosprávy a státní správy nejsou totožné. „Tím, že se střetávají v jednom místě, dochází ke konfliktům, ve kterých stát prohrává. Jde o to, že stát je natolik silný, jakou podporu má v regionech. Známe to z politických stran, kdy mnohdy je ústředí v napětí s regiony. My jsme například v roce 2013 vydali rozhodnutí o systémové podjatosti, které dosud veřejná správa dosud „neskousla“. Podle Baxy je také smutným faktem, že úřady ztrácí dlouhodobou paměť, za což může neustálý přesun agend mezi jednotlivými institucemi a také fluktuace lidí. Na úřadech se pak ví, co se stalo včera, ale ne, co bylo před pěti lety, a už vůbec ne co bylo před 20 lety.
Právě deregulace, respektive vyčištění a zpružnění přebujelé legislativy by mohla být krokem ke zlepšení stávajícího stavu. „Pořád slyšíme o přebujelosti regulace, ale ta se podle mne týká jen oblasti výkonu veřejné či státní správy. Jinde to tak nepozorujeme. A to máme díky postavení našeho soudu vhled do všech oblastí,“ dodal Baxa. Státní tajemník ministerstva financí Jan Sixta s Baxou souhlasil a řekl, že je řada povinností a kompetencí, které jsou sice napsány v nějakém zákoně, ale nejsou vykonávány. „Ale není to tím, že by se úředník sám rozhodl, že tuto činnost nebude dělat. Je to prostě tím, že není vyžadována, i když je v nějakém zákoně napsána. Máme tolik nejrůznějších strategií, že je není možné vykonávat,“ dodal Sixta s tím, že pohled veřejnosti na to, že úředníků je prostě moc je možná reálný, ale je to způsobeno tím, že vykonávají agendy, které by se vykonávat nemusely.
Starosta Kuřimi Drago Sukalovský by deregulaci zákonů přivítal. „Skvělé by bylo, kdyby se v programovém prohlášení nové vlády objevil závazek, že nové zákony upravující činnost samospráv nebo se této oblasti týkající nebude nějakou dobu přijímat téměř žádné a stávající podrobí zevrubné revizi ve spolupráci se zástupci samospráv. Začít může revizí zákona o DPH (institut kontrolních hlášení je zvláště pro obce naprosto nesmyslný), pokračovat třeba zákonem o ochraně osobních údajů (já vím, zase ta EU) a skončit třeba vyhláškou č. 383/2009 Sb., o tzv. účtování PAP,“ uvedl konkrétní příklady zákonů Sukalovský.
Podle Baxy je ale nutné si uvědomit, že 3/4 návrhů zákonů vychází z exekutivy, tedy ministerstev a vlády, nikoliv z poslanecké sněmovny. „Exekutiva má klíčovou roli a rozhoduje o tom, jaká regulace bude nastavena. V okamžiku, kdy je ten předpis završen, dostává se na prakticky stejné stoly, kde vznikal. A ty výkonné složky si pak mnohdy na přeregulaci stěžují, což je paradoxní,“ doplnil Baxa.
Jiří Reichl
