Velká část pachatelů, které soudy v Česku loni odsoudily za znásilnění, dostala podmínečný trest. Ve většině případů se oběť a násilník znali. Pachatelem byl otec, dědeček, matčin partner či spolužák ze školy. Obětí byly i malé děti. Ukázala to analýza 55 loňských pravomocných rozsudků, kterou provedla organizace proFem. Doporučila zpřísnit tresty i změnit přístup při soudním řízení. Loni padlo 227 pravomocných verdiktů za znásilnění.
Podle analýzy dvě pětiny pachatelů odešly od soudu s podmínečným trestem. Důvodem byla třeba pachatelova předchozí bezúhonnost, že se oběť a násilník znali, obžalovaný čin popíral, ale i to, že dětská oběť neměla zjevné následky a traumata.
„Vycházíme z toho, že znásilnění je po vraždě jeden z nejhorších trestných činů. Zajímalo nás, čím se soudy řídí při uložení výše trestů. Pokud se někdo dopustí takového činu na dítěti, není v pořádku a možné vykonávat trest podmíněný,“ uvedla autorka analýzy, právnička Veronika Ježková.
Policie denně zaznamená dva až tři případy znásilnění, podle zjištění se jich ale odehraje desetkrát víc. Obětí jsou ve valné většině případů ženy, pachatelem muž. Podle odborníků z organizací na pomoc obětem jedním z důvodů, proč čin ohlásí jen zlomek znásilněných, je přístup společnosti. Podle výzkumu organizace Amnesty International si víc než tři pětiny dospělých v Česku myslí, že si za znásilnění někdy mohou ženy samy. Díl odpovědnosti prý mají, pokud se buď chovaly koketně, nebo byly opilé, měly sexy oblečení, neřekly jasné ne, měly hodně sexuálních partnerů či šly bez doprovodu opuštěným místem.
„Společnost stále žije v tom, že pachatelem je násilník z parku, který odněkud vyskočí, rychle znásilní, posléze zmizí a není nikdy dopaden. Pachatelem je ale většinou známý,“ uvedla Ježková. Podle analýzy loňských pravomocných rozsudků se oběť a pachatel v 75 procentech případů znali. Znásilnění měl na svědomí kamarád ze školy, bývalý partner, nový partner matky či babičky. „Nepochopitelné byly situace, a to minimálně ve třech rozsudcích, kdy byl pachatelem otec, u kterého děti byly na hlídání,“ popsala právnička.
Podle analýzy byl pachatelem vždy muž. Naprostá většina odsouzených netrpěla žádnou sexuální deviací. Pětina násilníků byli mladiství. Pět pachatelů chodilo ještě do základní školy.
Podle Ježkové se řada činů nepotrestá. Mnohé oběti si soudní proces rozmyslí. Musí prokazovat, že se bránily. Často také absolvují několikahodinové výslechy a čelí nepřípustným otázkám. Podle proFem by se měl proto sestavit návod postupu u trestního a soudního řízení. Organizace doporučuje ale hlavně v zákoně trestný čin nově upravit a tresty zpřísnit. Zohlednit by se měl věk oběti i to, zda po znásilněníotěhotněla.
Pozornost na problém sexuálního násilí obrátila nedávná kampaň #MeToo. V Česku vyvolala řadu nenávistných reakcí. Podle šéfky organizace proFem Jitky Polákové se pohled na postavení žen a mužů mění jen pomalu. „Dřív bylo vnímání, že ne znamená vlastně ano. Budeme se muset naučit mít vyjádření souhlasu,“ podotkla Poláková.
(čtk)
