Masová migrace prokazatelně mění poměr mužů a žen ve společnosti, uvrhá zdrojové státy do zaostalosti, přináší vylidňování venkova do měst, bezpečnostní problémy, má dopad na mezinárodní vztahy a udržuje diktatury. Už v 90. letech žilo v zemích tzv. západu 15 milionů přistěhovalců, z nichž pouze třetina měla práci. Migranti s sebou také nesou historickou zátěž etnických vztahů a konzervují návyky včetně nesvobodných ideologií. Vyplývá to ze studie Univerzity v Olomouci publikované právě před deseti lety na základě poznatků masové migrace následkem války v bývalé Jugoslávii.
Migrace však může být prospěšná státům, které se rozhodly doplnit počty svých stárnoucích obyvatel nebo těm zemím, jejichž původní obyvatelé odmítají vykonávat práce v určitých segmentech ekonomiky a také tam, kde přistěhovalci s sebou přinášejí schopnosti, znalosti a kompetence.
Studie s názvem Dopady migrací ze zemí bývalé Jugoslávie do ostatních evropských zemí (Impacts of Migrations from the States of Former Yugoslavia into Other European Countries ) vytvořená kolektivem vědců z Univerzity v Olomouci je datována rokem 2005, publikována byla v roce 2007. Dodnes ji lze ve zkrácené verzi dohledat na adrese ministerstva zahraničí České republiky. Závěry studie totiž jsou současně doporučením českého státu, jaký postoj zaujmout k migraci i zdrojovým zemím.
Masová migrace do EU začala v 90. letech z Jugoslávie
Z plné verze studie vyplývá, že následkem války v Jugoslávii odešlo v 90. letech minulého století z území nejméně 2,2 milionu obyvatel. Lze tedy hovořit o masové migraci, jejíž důvody jsou podobné jako příčiny současných migračních proudů: „Motivace migrací byly různé, nejviditelnější část tvořily oběti tzv. etnických čistek (etničko čišćenje) násilně přinucené opustit své původní domovy některou z bojujících stran. Samotný mechanismus „etnického čištění“ zahrnoval kombinaci fyzického násilí vůči osobám (zabíjení, ozbrojené vyhánění z domova), ničení majetku (zejména nemovitostí), nepřiznání politických práv (např. občanství), neformální nebo dokonce i přímé diskriminace (ztráta zaměstnání, funkčního nebo společenského postavení),“ popisují autoři studie situaci v zemích bývalé Jugoslávie na přelomu tisíciletí. Další velká část vystěhovalců jsou podle studie ekonomičtí migranti.
Migrace mění vnitřní poměry mužů, žen, mladých, starých
Ostatně právě kvůli masové migraci z Jugoslávie a Balkánu vytvořili politici Evropské unie směrnici o náhlém přílivu osob. Podle směrnice se „válečným migrantům“ mělo dostat dočasné ochrany jako v případu přírodní katastrofy, nepočítalo se však s tím, že by přijatí lidé na území navždy zůstali. Tato směrnice nebyla nikdy od roku 2000 až dosud aktivována. Jak vyplynulo z rozhodnutí Evropského soudního dvora, kterým byly zamítnuty žaloby Slovenska a Maďarska na tzv, kvóty uprchlíků, nepoužití předmětné směrnice o dočasnosti ochrany bylo politickým rozhodnutím Evropské rady. A to přesto, že dopady migrace na území EU už byly zkoumány a jsou známé.
Celou studii si můžete stáhnout zde.
Jak uvádí studie vědců z Univerzity v Olomouci, migrace má vždy dopad na zdrojovou zemi, cílové země a na mezinárodní vztahy: „Migrace mají přirozeně na emigrační i imigrační společnost komplexní dopady. V čistě demografické rovině vedou ke změnám poměru mužů a žen, ke změnám věkové struktury, mohou ovlivnit porodnost i úmrtnost apod. Nezanedbatelné jsou vlivy ekonomické, kulturní, společenské, bezpečnostní apod. – ty můžeme považovat za přímé,“ uvádí studie kapitolu o migraci z Kosova jako vnitropolitickém problému cílových států.
Migrace přináší úpadek a udržuje diktatury
Migrace nenese pro zdrojovou zemi žádnou výhodu kromě zasílání peněz z cílové země zpátky domů. Vlivem vysídlování nakonec zdrojové zemi chybí lidé, snáze se drží diktatura a země, z níž masově odcházejí lidé, čelí spirále ekonomického úpadku, ať je to Ukrajina, Sýrie nebo Nigérie. Právě na tento vědecky prokázaný důsledek masové migrace poukázal český prezident ve svém letošním projevu v OSN. „Chápu lidi, kteří říkají, že migranty musíme uvítat. Mé námitky ale plynou z faktu, že masivní migrace z afrických a dalších zemí představuje odliv mozků. Mladí, zdraví lidé, hlavně muži, kteří odcházejí ze svých zemí, představují oslabení potenciálu těchto zemí a kdokoliv, kdo migranty v Evropě vítá, souhlasí s tímto odlivem mozků a s permanentní zaostalostí těchto zemí. To, co potřebujeme udělat, je pomoci těmto zemím se zavedením elektřiny, se školami, vodními zdroji a podobně, aby se populace v domovských zemích stabilizovala, nikoliv podporovat migraci, “ uvedl mimo jiné český prezident.
Miloš Zeman v tomto případě pouze svými slovy zopakoval jeden ze závěrů předmětné studie Univerzity v Olomouci: „Migrace prohloubily úpadek regionu (ekonomické ztráty, organizovaný zločin, udržování autoritativních režimů) a také urychlily proces urbanizace, došlo překotnému vysídlování venkova, což prohlubuje úpadek oblastí postižených migracemi a činí je neatraktivními pro návrat. Všechny tyto důsledky jsou dlouhodobou konkurenční nevýhodou pro postižené oblasti,“ upozornil kolektiv vědců v závěrech, které slouží jako doporučení české vládě zejména pro migraci ze zemí afrických konfliktů.
EU se od 80. let neubrání vpádu neaktivních a nelegálních
Jak dále vyplývá ze studie Olomoucké univerzity, zlomem v přistěhovalecké politice zemí EU byl rok 1985. Je to rok podepsání schengenské úmluvy o státech s volným pohybem osob bez hraničních kontrol. „Zejména Evropská unie po odstranění vnitřních hranic věnovala a věnuje značné úsilí posílení svých vnějších hranic jako prevenci před nekontrolovatelným vpádem migrantů z východu a jihu,“ uvedli vědci ve studii už v roce 2005.
Jenže už v 90. letech, tedy ještě před vstupem ČR do EU a do schengenu, nastaly v cílových zemích problémy: „Vedle samotné přítomnosti a motivů migrantů začala být také diskutována otázka ,absorpční schopnosti´ cílových zemí – počátkem 90. let totiž překročil počet cizinců legálně pobývajících v Západní Evropě hranice 15 mil., z nich ale pouze 1/3 byla ekonomicky aktivní, počet nelegálních migrantů pobývajících ve stejné geografické oblasti se odhadoval na 2,6 mil.
Migranti se od 80. let vydávají za žadatele o azyl
Jak vyplývá ze studie, právě v 80. letech dochází k politizaci migrace, vznikají politické strany s protipřistěhovaleckými programy, mění se do té doby vstřícný postoj veřejnosti, podle níž migranti přichází vybírat sociální benefity patřící domorodcům.
Do toho azylové právo, určené výhradně politicky pronásledovaným osobám z důvodu víry, národnosti nebo přesvědčení, kterým vlastní stát odepřel ochranu, začínají zneužívat ekonomičtí migranti. Studie počátek jevu, který o 35 let později v roce 2015 vyústí v tragický pochod milionu uprchlíků, kteří uprchlíci převážně nejsou, na Německo přes Rakousko a dalších sedm zemí, umístila právě do 80. let: „Ke vzniku této situace jistě přispěla krize mezinárodního uprchlického práva, za kterou lze označit masové zneužívání azylového systému ekonomickými migranty, které se stalo během 80. let naprosto zjevným. Důsledkem bylo jednak to, že se v očích veřejnosti setřely rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi migrantů, jednak snaha většiny cílových zemí zpřísnit azylové řízení, přičemž některé v této snaze zašly na samou hranici ženevských konvencí (např. je sporné dodržování konvencí zaručené ochrany před nedobrovolnou repatriací),“ uvádí doslova kolektiv vědců.
Političtí uprchlíci trvají i na fašistické ideologii
Jenže žadatelé o azyl, tedy ochranu před politickým pronásledováním, nemusí být pro cílovou zemi nijakým přínosem, ba naopak. Na rozdíl od ekonomických migrantů, jejichž cílem není politika, je skupina azylantů politikou poznamenána. Jestliže studie uvádí, že z bývalé Jugoslávie se do EU rozšířili fašisté, proč by se ze Sýrie, Iráku nebo Afghánistánu nešířili teroristé spolu s ekonomickými migranty a azylanty, jak rovněž upozornil v OSN prezident Miloš Zeman.
„Zatímco ekonomičtí migranti jsou zpravidla politicky indiferentní a nestaví se a priori negativně k zemi původu nebo k jiným komunitám migrantů, podstatně komplikovanější je situace u uprchlíků etnických či politických. V této souvislosti se občas zmiňuje poměrně negativní role početně sice menší, ale politicky nejaktivnější složky jugoslávské emigrace – uprchlíků z bezprostředně poválečného období. Ti zůstali celá desetiletí spjatí s militantními nacionalistickými ideologiemi fašistických a nacionalistických hnutí 30. a 40. let a v 90. letech minulého století se podíleli na rozdmýchávání nacionalistických vášní a financování nacionalistických politických stran i povstaleckých skupin v rozpadající se Jugoslávii,“ uvádí k tomu studie, která výslovně příkladem zmiňuje fašistické Ustašovce.
Migranti konzervují návyky z místa původu
Komplikovaná „historická zátěž“ vzájemných vztahů národů západního Balkánu je fakt, s kterým je nutno počítat minimálně ve střednědobém horizontu, konstatuje studie olomouckých vědců. V tomto konstatování lze zaměnit západní Balkán za Blízký a Střední východ a jména jednotlivých národů a aktérů války v Jugoslávii nahradit názvy jednotlivých etnik v Sýrii nebo Iráku.
Historickou zátěž tito lidé nesou s sebou a podle studie ji přenášejí i do nového bydliště: „Je zřejmé, že výše nastíněné ambivalentní pocity si s sebou přinášejí uprchlíci a migranti z prostoru bývalé Jugoslávie i do nových bydlišť a že se projevují ve vztazích k jiným uprchlíkům nebo imigrantům z oblasti, zejména v případech, kdy nepocházejí ze stejného etnika. Především nuceně přesunuté populace si uchovávají dlouhodobě traumata spojená s přesunem a ve svém prostředí konzervují politickou kulturu a návyky obvyklé v místě původu, o to silněji, jedná-li se o migranty politické, resp. vybrané podle politického klíče (poválečné migrační vlny nacionalisticky zaměřených Chorvatů a Slovinců) a o to silněji, jde-li o populace v novém prostředí uzavřené a jazykově odlišné,“ uvádí studie.
Zlověstně pak zní tento závěr vědců: „Důvodů, proč se v podstatě etnická válka v bývalé Jugoslávii nepřelila i do ulic německých nebo rakouských měst, jsou zřejmé: zcela jiné právní prostředí, mocenská kontinuita a také fakt, že jihoslovanské komunity měly svůj základ v ekonomických migracích 70. let, které si do nové země přinesly ještě vcelku pozitivní zkušenost etnické spolupráce pozdně titoistického období. Masové uprchlické vlny byly navíc časově omezené a zpravidla etnicky homogenní a průběžně je doplňovali ekonomičtí migranti, kteří zjevně při výběru cílových zemí neuplatňovali nacionalistická hlediska.“
Současný dopad migrace: horšící se vztahy mezi státy
Existuje ještě jeden nepřímý dopad migrace. Podle studie jde o dopad na mezinárodní vztahy: „Dopad migrací na mezinárodní vztahy je silný, i když pouze zprostředkovaný – migranti nejsou tvůrci mezinárodních vztahů ani uznanými subjekty mezinárodního práva, jsou ale předmětem upřené pozornosti mezinárodního společenství a také poměrně spletité sítě mezinárodních i národních právních aktů,“ napsali vědci z Univerzity v Olomouci už v roce 2005 jakoby předvídali přehlasování zemí V4 členy EU z tzv. západu ohledně počtů migrantů a azylantů nuceně přidělených na území Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky a následnou zamítnutou žalobu Slovenska a Maďarska.
O tom, že Evropský soudní dvůr rozhodl, že Evropská rada má právo rozmístit statisíce cizinců ze třetích zemí z Afriky a Asie na území států proti vůli zemí i cizinců Česká justice rovněž informovala. Existuje-li pozitivum, které lze z neblahé situace s migrací vytěžit, jsou to podle studie bilaterální vztahy se zdrojovými zeměmi. Migrace je pro tento typ vztahů mezi státy příležitost. Zatím ji příkladně využívá Německo nebo Itálie.
Irena Válová
