Ve volbách do Poslanecké sněmovny obhájila svůj poslanecký mandát za hnutí ANO v Praze. Původně figurovala na sedmém místě kandidátky, ale vlivem více než sedmi tisíc preferenčních hlasů se posunula na třetí místo. Exministryně spravedlnosti Helena Válková se ani v novém volebním období nechce vzdát myšlenky na vytvoření Nejvyšší rady soudnictví nebo vypracování nového Trestního řádu.
Jaké jsou nyní vaše plány v rámci hnutí ANO v oblasti justice?
V úterý jsem se zúčastnila schůze poslaneckého klubu hnutí ANO. Hovořili jsme také o našich preferencích ve výborech nebo v komisích. Každý z nás se mohl vyjádřit, kde by chtěl pracovat, případně k tomu připojit svoji představu, zda by chtěl fungovat jako člen, předseda nebo místopředseda výboru. Já jsem toho využila, protože mám zkušenosti s prací místopředsedkyně ústavně právního výboru a předsedkyně podvýboru pro justici a soudní samosprávu a řekla jsem, že bych ráda pracovala v ústavně právním výboru a že si dokážu představit i jeho vedení. Nejsem si jistá, že vedení ANO tento výbor považuje za prioritu tak, jako já. Čeká nás řada zákonů, které je potřeba dotáhnout do konce, některé jsme ani nezačali projednávat. Což neznamená, že ten výbor nakonec získáme my. Dovedu si představit působit i ve výboru pro bezpečnost, kde jsem také byla členkou.
V hnutí ANO jste byla jediná, kdo měl o ústavně právní výbor zájem?
Zájem o práci v tomto výboru projevilo kromě mne ještě několik dalších poslanců. V současné době je nás právníků – poslanců za Hnutí ANO, pokud vím, pouze sedm, což je bohužel velmi málo.
Ale pořád je to zdaleka nejvíce ze všech sněmovních stran.
To jsem nevěděla. To je hodně špatné, protože kromě ústavně právního výboru budeme určitě právníky potřebovat v mandátovém a imunitním výboru a v různých komisích. Máme 78 mandátů a já si myslím, že všichni, kdo jsou právníci, by měli pracovat v ústavně právním výboru. Kolegům jsem říkala, že by bylo dobré, aby se hlásili do výborů zejména podle svých kompetencí, nikoliv podle toho, jakou funkci by chtěli zastávat.
Předseda ANO Andrej Babiš i ministr spravedlnosti Robert Pelikán v minulosti hovořili o potřebě upravit fungování Legislativní rady vlády. Probírali jste to?
Hovořili jsme o tom, zda by se legislativní rada neměla oddělit jako samostatný orgán.
A jak byste její fungování změnila vy?
Určitě bych ji nepodřazovala ministerstvu spravedlnosti, taková varianta zde také byla. Jsem pro variantu, aby legislativní rada byla samostatný orgán na předsednictvu vlády. Šéf by byl na podobné úrovni jako třeba předseda Českého statistického úřadu. Byla bych pro více odbornosti a méně politiky.
Zajímala by vás i práce v legislativní radě?
Ano, ale ústavně právní výbor mi je bližší. V legislativní radě bych preferovala ještě zkušenějšího odborníka, než jsem v tomto ohledu já – nejlépe profesionálního legislativního experta.
A jak by se vám líbil model uplatňovaný v minulosti, kdy existoval místopředseda vlády pouze pro legislativu? Tehdy funkci vykonával Pavel Rychetský.
Myslím si, že by politický prvek do hry vstupoval více, než když bude legislativní rada jako samostatný orgán.
Ptám se kvůli tomu, že možný předseda Poslanecké sněmovny z hnutí ANO Radek Vondráček navrhuje legislativní audit, který by určil, které zákony se mají změnit nebo rovnou zrušit. Provedení takového auditu by možná bylo nejlepší přímo předsedou LRV s mandátem člena, popřípadě místopředsedy vlády.
Určitě je to model, který také přichází v úvahu. Jisté je, že legislativní rada v současné podobě neodpovídá tomu, co by měla řešit. V řadě případů, například v době, kdy jsem byla ministryně, některé zákony posuzovala příliš dlouho nebo je stále vracela do odborných komisí a její práce nepřinesla žádoucí výsledný efekt. Nebyla jsem proto z její práce nadšená.
Sama ale jako právník víte, že když se sekají zákony jako „Baťa cvičky“, tak to není dobře a legislativní rada má v tomto směru takové nadšení spíše brzdit.
Já rozhodně nebudu prosazovat žádnou legislativní smršť, to by byla chyba. Musíme dodělat zákony, které jsou potřeba, například zákon o znalcích a tlumočnících. Chci také, aby byl předložen návrh nového trestního řádu. Měli bychom také udělat revizi uplatňování nového Občanského zákoníku v praxi. Zatím si sice soudy v praxi překvapivě poradily, ale je přesto třeba řešit některé problémy, jako například v opatrovnické oblasti nebo v oblasti dědictví, kde se bez změny právní úpravy můžeme dočkat nemilých překvapení v důsledku nejednotné aplikace nejasných ustanovení nebo dokonce mezer v zákoně. Čekat až na judikaturu Nejvyššího soudu by se v tomto případě skutečně nevyplatilo.
A co nový Trestní řád? Část návrhu už zpracovala profesorka Dagmar Císařová a podle našich informacích nejsou reakce odborné veřejnosti příliš pozitivní.
Tento návrh, pokud je mi známo, zatím není úplný, a asi i proto jsem jej neměla zatím k dispozici. Z odborných kruhů nicméně již nyní zaznívá kritika některých, v něm obsažených právních institutů, vracejících nás do doby 60. let minulého století. Tímto směrem bychom jít podle mého názoru neměli.
Má ANO zájem o resort spravedlnosti?
Záleželo by na tom, jaký konkrétní ministr by resort vedl. V tomto ohledu si myslím, že bychom o něj nemuseli projevovat zájem za každou cenu, pokud by se objevil kandidát, který by splňoval požadavky na nestranného odborníka. Pokud by takový adept nebyl, tak Robert Pelikán by, pokud je mi známo, jako ministr spravedlnosti rád pokračoval. Vše ale závisí na vývoji dalšího vyjednávání o vládě.
Dovedete si představit koalici s SPD Tomia Okamury?
S tím bych měla velký problém s ohledem na jejich návrhy na změnu našeho postavení v rámci EU, NATO, apod. Ani s jejich tzv. „řešením“ migrace nebo s původním jejich návrhem na obecné referendum nesouhlasím. Návrh zákona o referendu, tak jak jej původně předložili, byl protiústavní a tím i fakticky neprojednatelný. Jinak já osobně nejsem proti přijetí nové právní úpravy referenda, ale s omezeními na určitý druh problémů zásadní povahy a s důsledným respektováním ústavněprávních limitů. Tyto požadavky u původního návrhu pana Okamury nebyly naplněny, nadto nebyl návrh ani po stránce jeho formálně právního zpracování v pořádku.
Narážíte například na zákaz islámu?
Kromě jiného i to. Tyto a podobné návrhy jsou nejen protiústavní, ale jdou často i proti tradicím naší právní kultury – svoboda náboženského vyznání a další. Užší spolupráci s tímto hnutím ve smyslu koalice si proto skutečně nyní představit nedovedu. Zpochybňování našeho členství v EU či v Severoatlantické alianci je pro mne navíc nejen nežádoucí, ale v současném „světě v pohybu“ i velmi nebezpečné.
A kdyby z těchto cílů ustoupili?
To si nedovedu představit. Já jsem měla možnost poznat pana Okamuru ve sněmovně. Vím, že se nemohu spolehnout na to, že když jeden den něco řekne, že další den neřekne něco jiného. Politická strana, která by s ním šla, by musela mít obavy proto i z toho, jak se v průběhu projednávání zákonů mohou jeho původní legislativní návrhy změnit.
Kterou ze stran byste tedy preferovala vy?
Doufala jsem, že budeme jednat s KDU-ČSL a se STANem. Pana Farského znám jako konstruktivního politika a dobrého právníka, ale nyní jako by se úplně změnil, jeho rétorika je velmi útočná až destruktivní. Spolupráci se STANem si proto už představit nedovedu. Doufala jsem i ve spolupráci s ODS. Všechny strany se k případné koalici však zatím staví odmítavě a vůbec se nechovají jako strany, které respektují vítěze voleb a fakt, že v demokratických volbách voliči nějak rozhodli. Pokud pak svou spolupráci podmiňují neúčastí Andreje Babiše ve vládě, tak je to opět důkaz toho, že se jim výsledky voleb nelíbí a neřídí se jimi.
Nejen SPD, ale i Piráti prosazují větší kontrolu soudců nebo omezení jejich mandátu a jejich odvolatelnost. Jak se na tyto návrhy díváte?
Považuji to za směr, který může být z hlediska nezávislosti justice na politické moci, nebezpečný. Na druhou stranu si myslím, že by se měla nově upravit a prohloubit kárná odpovědnost soudců za případy, kdy dochází k flagrantnímu porušení nestrannosti jejich rozhodování. A současné možnosti, které již nyní k vyvození kárné odpovědnosti soudců existují, by se měly pochopitelně využívat důsledněji než jak je tomu dosud. A to platí samozřejmě stejnou měrou nebo dokonce ještě více ohledně státních zástupců.
Takže chcete větší aktivitu ze strany kárných žalobců, tedy předsedů krajských soudů?
Ano. A myslím si, že by kárná opatření měla být i přísnější a jejich výčet by se mohl rozšířit. Kárná opatření by měla být citelná. Myslím si, že když soudce opakovaně ve své práci chybuje, má průtahy, chová se nedůstojně na veřejnosti či v soudní síni, je namístě jej za to přísně postihnout. A hlavně bez zbytečného odkladu. Jinak justice rychle ztrácí důvěru občanů v nestranné, spravedlivé a nezávislé rozhodování. A s těmi, kteří z těchto důvodů tuto důvěru ztratili – se bohužel až příliš často –setkávám ve své poslanecké kanceláři. Nápravou by mohlo být i zřízení Nejvyšší rady soudnictví, která by se těmto otázkám věnovala lépe než ministerstvo spravedlnosti, kde vždy hrozí podezření ze zneužití moci výkonné v neprospěch moci soudní.
Jak hodnotíte podzákonné předpisy ministra spravedlnosti, kterými by se měl upravit způsob výběru a přípravy budoucích soudců?
Finální podobu jsem neviděla, myslím, že se na ní stále pracuje. I ministr spravedlnosti ví, že to není ideální způsob upravit tuto citlivou oblast podzákonnou normou, a proto asi bude další vývoj záležet i na tom, zde ve své funkci bude Robert Pelikán pokračovat, tedy zda bude mít dost času připravit návrh novely zákona o soudech a soudcích. V tomto ohledu bych jej jistě ráda podpořila a pokusila se prosadit širší novelu než pouze to, co má být upraveno nyní vyhláškou. Pokusím se také do hry znovu dostat zřízení Nejvyšší rady soudnictví, která by mohla řešit např. personální otázky justice efektivněji než to nyní dělá rezort spravedlnosti. Uvidíme….
Chtěla byste její zřízení prosadit i do programového prohlášení vlády?
Nechtěla, už to jednou nevyšlo. Dá se to udělati jinak, např. zařazením do legislativního plánu činnosti resortu spravedlnosti. Samozřejmě pokud ministr spravedlnosti bude zásadně proti tomu, tak to smysl nemá.
Česká statistická rada podpořila vedení Českého statistického úřadu ohledně rozhodnutí nadále nepublikovat údaj o průměrné nominální měsíční mzdě fyzických osob v nepodnikatelské sféře. Jak se tedy nyní podle vás budou vypočítávat platy v justici a platy politiků?
Bude se to asi muset řešit u Nejvyššího správního soudu. Kroku ČSÚ nerozumím. Z hnutí Ano také zaznívá, že by se měly oddělit platy soudců a státních zástupců od platů politiků. U politiků by se mělo nastavit moratorium, podle kterého se jim platy zvyšovat nebudou a koeficient na ně platit nebude. O toto a o to, kdo a co přesně by měl sledovat, se zřejmě ještě strhne boj.
Jak vidíte budoucnost zákona o státním zastupitelství?
Poté, co jsem viděla, jak vládní návrh ve sněmovně neuspěl – sama jsem vůči němu uplatnila řadu zásadních výhrad – si nemyslím, že bychom měli znovu prosazovat jeho přijetí. Podle mého názoru by bylo nyní schůdnější jít cestou návrhu novely zákona o státním zastupitelství. Rozhodně je třeba zpřísnit kárnou odpovědnost státních zástupců. Co se týče zřízení speciálního „na nikom nezávislého“ odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské kriminality, jsem názoru, že nyní jej není třeba, určitě ne v takové podobě, jaká byla ve vládním návrhu.olu. Ostatně sami státní zástupci svou činností v poslední době opakovaně prokazují, že jsou i v těchto kauzách nezávislí dostatečně.
Eva Paseková, Petr Dimun
