V návaznosti na tzv. akreditační novelu, jež nabyla účinnosti 1. 1. 2017, diskutovali odborníci z řad insolvenčních správců, advokátů a soudců v rámci Pražského právnického podzimu o otázce úpadku podnikatelů a korporací.
V rámci Pražského právnického podzimu organizovaném Stálou konferencí českého práva se dne 27. 10. 2017 konalo ve Vlasteneckém sále Karolina sympozium na téma Nový koncept řešení úpadku podnikatelů a korporací. Již tradičně měl úvodní slovo Karel Havlíček. Spolu s moderátorkou akce Danielou Kovářovou především upozornili na časté novelizace právních předpisů.
Podle Karla Havlíčka právo směřuje k naprosté nesrozumitelnosti, ačkoliv jeho adresátem je člověk, a tedy by naopak potřebovalo jít cestou zjednodušení. Zároveň jsme podle Havlíčka svědky toho, že dluhy se stávají předmětem politického boje. A upozornil na zmatek, který panuje ohledně interpretace novely insolvenčního zákona.
Akreditační novela
Hlavním řečníkem první části byl předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců. Michal Žižlavský. Podle něj tzv. akreditační novela, účinná od 1.7.2017, je významná nikoliv co do svého rozsahu, nýbrž z hlediska ekonomických dopadů. Novela zavádí novou legální definici úpadku podnikatele. Žižlavský k tomu podotkl, že změna se do novely dostala až v rámci druhého čtení, tedy neprošla legislativní radou vlády.
Podle Žižlavského již před touto novelou byly insolvenční návrhy často podávány až s dvouletým zpožděním. Nové znění ustanovení § 3 insolvenčního zákona povinnost zahájit insolvenční řízení ještě odsouvá. Podle současného znění zákona je podnikatel insolventní až tehdy, když není schopen plnit více než 90 % svých závazků. Jedná se o tzv. mezeru krytí upravenou v ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona (ustanovení je dále rozvedeno v prováděcím předpisu, kterým je vyhláška č. 190/2017 Sb.). Je-li mezi splatnými závazky a disponibilními zdroji mezera krytí menší než 10 %, nejde o úpadek a dlužníkovi se dává možnost fungovat v režimu mimo insolvenčním.
V druhé části akce, v návaznosti na tento příspěvek, pak vystoupil soudce vrchního soudu Ladislav Derka s dotazem, zda se nejedná o jistou diskrepanci, když mezera krytí je upravena pouze ve vztahu k podnikatelům a nikoliv spotřebitelům. A položil otázku, zda by i spotřebiteli neměla být dána šance prokázat zlepšující se prognózu své finanční situace. Žižlavský sdělil, že upravení takové možnosti pro spotřebitele by mělo svoji logiku.
Žižlavský dále hovořil o tzv. přenesené reorganizaci, konceptu, který dle něj velmi dobře funguje, a kdy se role původního vlastníka přenáší na nového investora.
V případě tzv. předjednaných reorganizací zdůraznil, že se v praxi využívají hlavně u malých podnikatelů, ačkoliv mohou být využívány i těmi velkými. Výhodou předjednané reorganizace je krátké kritické období (lze zkrátit až na 15 dnů). Na druhou stranu to vyžaduje aktivní jednání dlužníka a věřitelů ještě před zahájením řízení na úplném počátku celého procesu. Výhodou je především kratší období nejistoty, kdy je nutné zajistit provozní financování podniku. Žižlavský na závěr doplnil, že ke škodě dlužníků, zaměstnanců či dodavatelů nejsou některé instituty insolvenčního práva dostatečně využívány.
Majetkové sankce
Soudce Zdeněk Krčmář hovořil o majetkových sankcích uplatňovaných vůči členům orgánů obchodní korporace, která se nachází v úpadku. Podle ustanovení § 62 zákona o obchodních korporacích je možné odebrání majetkového prospěchu, pokud členové orgánů společnosti nekonali v předinsolvenční fázi v souladu s péčí řádného hospodáře a neučinili vše potřebné. Podle Krčmáře je výzva insolvenčního správce předpokladem vzniku nároku, tedy nikoliv předpokladem splatnosti. A vzhledem k tomu, že výzvu činí insolvenční správce, nemůže být učiněna dříve než před pravomocným rozhodnutím o úpadku.
Na Zdeňka Krčmáře navázal soudce Vrchního soudu v Praze František Kučera s tématem náhrady škody pro pozdní podání (nepodání) insolvenčního návrhu (tedy konkrétně výklad ustanovení § 98, § 99 a § 100 insolvenčního zákona). V rámci svého příspěvku zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 11/2017. Podle uvedeného věřitel, který nepřihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, nemá právo na náhradu škody nebo jiné újmy (způsobené nedobytností pohledávky) vůči osobě, která ve smyslu insolvenčního zákona porušila povinnost podat insolvenční návrh na majetek dlužníka.
Dále zmínil rozpor mezi vrchními soudy ve výkladu ustanovení § 100 insolvenčního zákona, které se týká předběžného opatření v souvislosti s odpovědností za škodu. Nejvyšší soud se nakonec přiklonil k názoru Vrchního soudu v Olomouci, tj. že předběžné opatření může insolvenční soud nařídit i po rozhodnutí o úpadku (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 115/2016).
Dalším z řečníků byl Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze. Podle Vávry lze říci, že nedochází v oblasti insolvencí k nadužívání nástrojů trestního práva. Subjekty, které v této oblasti spolupracují, se chovají racionálně. Upozornil, že lehkomyslné využívání trestněprávních institutů nikdy nevede ke kultivaci prostředí, a vzpomenul na 90. léta, kdy trestní právo bylo jakousi metodou obchodu. Strany sporu ale trestním procesem nedisponují, uplatňují se zde zásady oficiality a legality. Policie nemůže řízení zastavit, existuje-li určité podezření. Podání trestního oznámení se tak nevyplácí, když za mřížemi v minulosti nezřídka skončil i sám oznamovatel trestné činnosti.
Koncentrované vypořádání závazků
Následně hovořil Karel Šimka z Nejvyššího správního soudu, který se věnoval vztahu insolvencí a správního soudnictví, resp. jak řešit střety mezi těmito oblastmi a do jaké míry se na správní soudnictví vztahují §140a, §140b §140c insolvenčního zákona.
Insolvence představuje dle Šimky rychlé a koncentrované vypořádání všech závazků dlužníka, kdy na průběh dohlíží soud. Správní soud se naproti tomu zabývá de facto všemi možnými lidskými činnostmi a materiálně nalézá právo. Často ke střetům těchto oblastí dochází v otázkách daňových (například situace, kdy je vyměřena daň a pro subjekt to znamená cestu do insolvence). Dle Šimky nejsou tyto otázky v odborné literatuře řešeny a judikatura je pouze dílčí. Podle Šimky by v situaci, kdy by například daňová pohledávka byla řešena čistě v rámci insolvenčního řízení, byla výhodou rychlost, na druhou stranu by šlo o neodborné posouzení velmi specifické veřejnoprávní problematiky civilním soudem.
Dalšími řečníky na sympoziu byli rovněž advokát Adam Sigmund, partner v advokátní kanceláři Michala Žižlavského či Bohumil Havel působící v advokátní kanceláři PRK Partners.
Pražský právnický podzim pořádaný Stálou konferencí českého práva pokračuje v listopadu dalšími akcemi, nejbližší z nich se koná dne 2. 11. pod názvem Právo a rovnost.
Jana Rosůlková
