K okamžitému propuštění Shahrama Abdullaha Zadeha z vazby vyzval Vrchní státní zastupitelství v Olomouci obhájce Roman Jelínek. V žádosti konstatuje, že vazební soud sice zamítl Zadehovu žádost o propuštění z vazby, ale opomněl připojit výrok o její prodloužení, jako nutné podmínce pro to, aby vazba mohla pokračovat. Takový výrok nelze ani dovodit.
„O prodloužení vazby bylo naposledy rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2017. Usnesení obsahuje toliko výrok k žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu a nikoliv výrok o dalším trvání vazby a takový výrok nelze dovodit ani z výroků navazujících.“
Důvodem opomenutí bylo, že dozorový státní zástupce Robert Henzel vzal v mezidobí návrh na propuštění z vazby zpět. Přestože měl být Zadeh podle obhájce propuštěn hned, Henzel žádost postoupil k vyřízení Městskému soudu v Brně, čímž podle Jelínka porušil ustanovení Trestního řádu. Vedle žádosti o propuštění proto poslal podnět k dohledu vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi.
Jak připomíná Jelínek v podnětu, podle § 72 odst. 1 Trestního řádu soudce je povinen nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě v přípravném řízení rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
Výrok o dalším trvání vazby nelze ani dovodit
Podle judikátu Ústavního soudu z roku 2003 tímto „jiným rozhodnutím o vazbě“ může být i rozhodnutí o žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu, avšak výhradně za podmínky, že o dalším trvání vazby je rozhodnuto ve výroku rozhodnutí o zamítnutí žádosti. O prodloužení vazby bylo naposledy rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2017. Usnesení obsahuje toliko výrok k žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu a nikoliv výrok o dalším trvání vazby a takový výrok nelze dovodit ani z výroků navazujících, ale ani z odůvodnění rozhodnutí. Píše se v něm pouze, že se žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu zamítá, nepřijímá se písemný slib obviněného, a ani se nepřijímá nabídka převzetí záruky za další chování obviněného.
„Ke stížnosti obviněného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. července 2017 rozhodl Krajský soud v Brně dne 10. srpna 2017. Jak je zřejmé z písemného vyhotovení usnesení, obsahuje rozhodnutí toliko výrok o zamítnutí stížnosti obviněného a nikoliv výrok o dalším trvání vazby a takový výrok nelze dovodit ani z odůvodnění,“ popisuje advokát Roman Jelínek další peripetie v rozhodování o vazbě.
Poté pokračuje s tím, že Ústavní soud v citovaném nálezu připomněl, že v rámci rozhodování k žádosti o propuštění obviněného z vazby na svobodu soud „pouze“ zkoumá, zda u obviněného nacházejícího se ve výkonu vazby vazební důvody stále trvají, subsumpční kritéria však vyžadují k rozhodování stran ponechání obviněného (resp. obžalovaného) ve vazbě zpřísněné podmínky pro vyvození závěru odůvodňujícího další detenci vazebně stíhané osoby.
Orgán musí uvést důvod, proč nebylo vyšetřování skončeno ve lhůtě
Prodloužení vazby vedle zjištění důvodů vazby navíc vyžaduje, aby se státní zastupitelství či vazební soud zabývaly také tím, zda ukončení vyšetřování v zákonem stanovené lhůtě nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů. Dále se pak musí zabývat tím, zda propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Těmito dalšími dvěma citovanými podmínkami současně požadovanými pro možnost ponechání obviněného ve vazbě se Městský soud ani Krajský soud v Brně podle odůvodnění svých rozhodnutí nezabývaly, a proto jejich rozhodnutí nesplňovaly nároky kladené zákonem na ponechání obviněného ve vazbě nad rámec zákonem přípustné doby trvání vazby. Oba soudy zcela pominuly posouzení druhé zákonné podmínky pro prodloužení trvání vazby, tedy posouzení, zda propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
Obhájce píše vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi
Jak vyplývá z následného podnětu k výkonu dohledu vedoucího státního zástupce, který Jelínek zaslal vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi, podal dozorový státní zástupce Robert Henzel z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Městskému soudu v Brně návrh na prodloužení vazby. Dne 16. srpna 2017 bylo nařízeno vazební zasedání, které bylo odročeno na 23. srpna 2017.
Odročené vazební zasedání bylo Městským soudem v Brně zrušeno s tím, že státní zástupce vzal svůj návrh na prodloužení vazby zpět. „Poté, co podala obhajoba dozorujícímu státnímu zástupci žádost o okamžité propuštění z vazby, státní zástupce Henzel v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1 trestního řádu rozhodl tak, že žádosti nevyhověl a zcela mimo rámec trestního řádu podnět postoupil Městskému soudu v Brně. Svůj postup nijak nezdůvodnil, pouze poukázal na ustanovení §73b odst. 2 tr. řádu, které na danou situaci nedopadá,“ píše obhájce Jelínek vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi.
Jak dále v žádosti o dohled uvádí, pokud státní zástupce má za to, že o prodloužení vazby bylo rozhodnuto, pak bylo na místě uvést konkrétní rozhodnutí soudu, resp. konkrétní část výroku nebo alespoň konkrétní část odůvodnění, o něž svůj názor opírá. „Tak tomu ovšem není a ani být nemůže, neboť takové rozhodnutí soud od 25. května 2017 žádné neučinil. Je třeba připomenout, že dozor nad zákonností v případu Obviněného opakovaně selhal a i nyní lze postup dozorujícího státního zástupce považovat za nezákonný, odporující jednak ustanovení § 72 odst. 1 tr. řádu, jednak čl. 8 Listiny základních práv a svobod.“ Lze si představit, pokračuje dále Jelínek, že státní zástupce ve snaze vyhnout se své povinnosti propustit Zadeha na svobodu vytvoří svůj vlastní náhled na ustanovení § 71a, resp. § 72 odst. 1 tr. řádu.
Rozdíl mezi socialistickou (totalitní) prokuraturou a státním zástupcem liberálního právního státu tkví mimo jiné v tom, že státní zástupce v pochybnostech koná ve prospěch práv jednotlivce zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami. „Opačný postup je charakteristický pro totalitní prokuraturu, opovrhující právy jednotlivce, mezinárodními závazky i ústavním pořádkem, důsledně prosazující upevňování a posilování moci represivního aparátu,“ upozorňuje obhájce.
Dušan Šrámek
