Nerespektování advokátní mlčenlivosti prolomilo další pomyslnou hranici. Jak zjistila Česká justice, u Ústavního soudu je v současné době podána stížnost týkající se zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti advokáta. Soudkyně Městského soud v Praze Marie Marková totiž podle advokáta protizákonně vydala Policii ČR advokátní dokumentaci, kterou policie zabavila při domovní prohlídce. Rozhodnutí Soudu bude mít zásadní dopad.
Nejde o nic menšího, než o garanci práva ze strany státu: „Rozhodnutí o této ústavní stížnosti bude mít zásadní dopad do postavení advokáta jako osoby, která ze samotné podstaty výkonu advokacie má uloženu mlčenlivost a klient má ze strany státu mít garantované zajištění tohoto jeho práva,“ říká Jan Kučera, právní zástupce zmíněného advokáta.
Úvodem stížnosti konstatuje Kučera, že postupem soudkyně Městského soudu v Praze došlo a nadále dochází k zásahu do základních práv a svobod, který není a nebude možné odčinit jinak. „Pakliže by soudkyně v řízení rozhodla o tom, že nahrazuje souhlas zástupce České advokátní komory (ČAK) se seznámení se policejního orgánu s listinami, byly by tyto listiny okamžitě vydány policejnímu orgánu, přitom proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná. Stěžovatel proto nemá jinou možnost nápravy, resp. obrany proti zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, než ústavní stížnost.“
Zadržen, propuštěn, stíhání nezahájeno
Vše začalo o tři roky dříve, kdy byla u advokáta provedena v brzkých ranních hodinách domovní prohlídka, a následně též prohlídka prostor advokátní kanceláře. Advokát vydal dobrovolně listiny, na něž se zároveň nevztahovala povinnost mlčenlivosti. K dalším listinám, které policie chtěla, se vztahovala povinnost mlčenlivosti, byly proto zapečetěny, a předány zástupci ČAK. Od počátku domovní prohlídky byl advokát zadržen a téhož dne v pozdních večerních hodinách byl vyslechnut s tím, že měl být údajně podezřelým ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Příštího dne byl však propuštěn, a do dnešního dne proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.
Následně byl dne 8. srpna 2014 ze strany soudkyně Obvodního soudu v Praze 9 podán k Městskému soudu v Praze návrh na nahrazení souhlasu zástupce ČAK se seznámení se policejního orgánu s obsahem listin. K tomuto návrhu se stěžovatel vyjádřil, když upozornil na podle jeho názoru nezákonné zkopírování veškeré elektronické pošty a elektronické komunikace advokátní kanceláře za dobu více jak dvou let. Tato zajištěná a komunikace byla vyhledávána bez jakékoli vazby na prověřovanou trestnou činnost klientů advokáta, která byla důvodem pro nařízení domovní prohlídky.
Pečeť porušena kvůli policistce v trestní kanceláři
O nahrazení souhlasu zástupce ČAK rozhodovala soudkyně Marková, které byly při veřejném zasedání ze strany ČAK předány zajištěné listiny včetně elektroniky a aktovek s listinami v papírovém pytli s neporušenou pečetí. „Následně vyšlo najevo, že byla porušena pravidla o nakládání s listinami předanými zástupcem ČAK, protože pečeť byla neoprávněně porušena, a nebyla splněna povinnost soudu listiny zabezpečit tak, aby se s nimi nikdo nemohl seznámit, a rovněž, že k listinám měla přístup neoprávněná osoba,“ píše Kučera v ústavní stížnosti.
Advokát Kučera při náhodném nahlédnutí do soudního spisu zjistil podle protokolu, který byl založen do spisu, že policejní orgán měl před samotným rozhodnutím ve věci a mimo veřejné zasedání přístup do zabezpečené místnosti trestní kanceláře, kde byly listiny umístěny, ačkoli k nim dle zákona nemá mít přístup nikdo jiný než soud. Důvodem mělo být, že policistka měla potvrdit obsah uložených písemností. Podle názoru Kučery již tímto byl popřen základní smysl řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK se seznámením se s obsahem zajištěných listin. „Stěžovatel je šokován tím, že policejní orgán má přístup do zabezpečené místnosti trestní kanceláře, kde mají být umístěny listiny, ke kterým nemá mít nikdo přístup,“ konstatuje v ústavní stížnosti.
Soudkyně vše předala Kriminalistickému ústavu
Ani výše popsaným jednáním nezákonný postup soudu neskončil. Marková totiž v mezidobí část listin předala Kriminalistickému ústavu ČR „k provedení nezbytných technických úkonů a zkoumání“. Stěžovatel podle tohoto písemného protokolu dokonce přesně zjistil, že Kriminalistický ústav měl na zkoumání dokumentace, ke které měl mít přístup pouze soud, více než šest měsíců.
Soudkyně následně při veřejném zasedání konaném dne 13. září 2016 na počátku jednání uvedla dle zvukového záznamu z jednání, že „vše, co bylo zapečetěné, rozpečetila a nahlédla pouze ona, nikdo jiný“. Když byla ze strany právního zástupce následně konfrontována se skutečností, že listiny byly dle předávacího protokolu předány na více jak půl roku Kriminalistickému ústavu, pouze sdělila, že svým postupem podle jejího názoru neporušila žádné ustanovení zákona.
Ústavní stížnost podal i klient bez vazby na věc
Přitom veškeré listiny zajištěné při prohlídkách u advokáta, včetně několikaleté e-mailové komunikace se všemi jeho klienty, byly následně jako celek předány policejnímu orgánu. „Povinná mlčenlivost advokáta, zakotvená v § 21 zákona o advokacii, není výsadou advokátů, která by měla založit exempci z obecně platného právního řádu, ale jedná se o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientely a pro její ochranu a která v tomto smyslu a rozsahu požívá také příslušné ochrany. Domníváme se, že postupem soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Markové došlo nejen k opakovanému a závažnému porušení zákona, ale také ke zpochybnění základního smyslu řízení o nahrazení souhlasu ČAK s vydáním listin dle §85b Trestního řádu. Připustíme-li, takovýto postup, pak žádný advokát nemůže svému klientovi garantovat, že se jeho listiny nedostanou do dispozice policejního orgánu a to bez ohledu na to, že s prověřovanou trestnou činností neměl a nemá vůbec nic společného, a jednalo se o jiné klienty advokáta“, uzavírá Kučera.
Vedle zmíněné ústavní stížnosti, kterou podal proti výše uvedenému postupu v zastoupení svého klienta – advokáta Kučera, byla podána i ústavní stížnost jedním z klientů advokáta, jehož listiny a osobní poznámky byly zpřístupněny orgánům činným v trestním, ačkoli k prověřované činností a osobám neměl jakoukoli vazbu.
Dušan Šrámek
