Místopředseda Nejvyššího soudu ČR (NS) Roman Fiala se bude ucházet o funkci prezidenta Soudcovské unie ČR (SU). Svůj záměr kandidovat potvrdil Fiala České justici. Volební sněm SU se uskuteční 6. a 7. října v Ostravě.
Roman Fiala je zatím jediným známým kandidátem, který vyzve současnou prezidentku SU, soudkyni Nejvyššího správního soudu ČR (NSS) Danielu Zemanovou. Ta stojí v čele SU od roku 2014. „Během letošního léta mě oslovili dva čestní prezidenti Soudcovské unie, a spolu s nimi i řada dalších kolegů, zda bych nezvážil kandidaturu na prezidenta Unie. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a minulý týden oznámil dopisem, že jsem tuto výzvu přijal“, sdělil Fiala České justici.
Dopis, který Česká justice získala z justičních kruhů, poslal Fiala sekretariátu SU a všem bývalým předsedům unie. Podle zjištění České justice Fialu oslovili s návrhem kandidatury dva bývalí prezidenti SU, soudci Ústavního soudu Tomáš Lichovník a Jaromír Jirsa. Pokud by byl Fiala zvolen, stal by se osmým prezidentem SU od roku 1990.
Soudcovská unie České republiky byla založena v roce 1990 jako nepolitické profesní a dobrovolné stavovské sdružení. Sama unie uvádí, že sdružuje více jak polovinu všech soudců v ČR.
Text dopisu, jímž Roman Fiala oznámil svoji kandidaturu:
Milé kolegyně, milí kolegové!
během letošního léta mě oslovili dva čestní prezidenti Soudcovské unie, a spolu s nimi i řada dalších kolegů, zda bych nezvážil kandidaturu na prezidenta Unie. Asi přirozeně jsem požádal o nějaký čas na promyšlení takového rozhodnutí. Rád bych Vám proto popsal, proč jsem nakonec před pár dny souhlasil.
Za léta souzení na všech stupních soudů jsem, asi jako naprostá většina z nás, získal k justici velmi osobní vztah. Všichni jsme přece dohromady kameny tvořícími pilíř státní moci soudní. Záleží nám na její nezávislosti, dobré pověsti, správném fungování…
Jsem přesvědčen, že dokud neexistuje v naší zemi nový, moderní a principům dělby moci plně odpovídající systém správy soudnictví, který někdy ne zcela přesně označujeme jako soudcovská samospráva, nahrazuje roli této samosprávy především Soudcovská unie.
Unie by měla být mediátorem justičního jednání všech se všemi. Unie by měla pomoci soudcovským radám v dialogu s předsedy soudů, aby spontánně přerostly v základní stupeň soudcovské samosprávy. Unie by měla pomoci předsedům krajských soudů nalézat společná řešení personálních i ekonomických otázek prospěšných nejen jednotlivým okresům a krajům, ale celému státu. Unie by se měla stát aktivním a respektovaným účastníkem všech legislativních prací dotýkajících se justice, především dlouho postrádaných procesních kodexů, které jsou klíčem k personálnímu a organizačnímu formování, či reformování justice. Unie by měla stát v centru komunikace moci soudní s mocí zákonodárnou i mocí výkonnou, protože podstatou dělby moci je komunikace a spolupráce. Unie by měla všemi vhodnými mediálními prostředky vysvětlovat neprávnické veřejnosti složitosti a úskalí hmotného i procesního práva tak, aby soudní prostředí bylo pro občany srozumitelným a lidským útočištěm při hledání spravedlnosti.
Soudcovská unie v běhu let své existence přinesla celou řadu zásadních konceptů, jejichž realizace by významně prospěla fungování justičního systému. Nový model správy justice v první řadě. Jasné a logicky provázané řešení personálních otázek. Tedy jednoznačné vymezení rolí asistentů soudců, soudních čekatelů, kandidátů na soudcovskou funkci. Vyváženou odbornou i lidskou pomoc soudcům v průběhu celé jejich kariéry. Důstojné vyřešení soudcovských penzí a využití potenciálu emeritních soudců. Hledání morálního profilu soudce ve stále se měnící společenské realitě. Hlubokou argumentaci pro nikdy nekončící boj za soudcovské platy. Je toho mnoho. Vše přitom směřovalo, a i nadále by mělo směřovat, k opravdové emancipaci fungování justice a k obraně nezávislosti soudcovského rozhodování.
Většina pracovních konceptů Soudcovské unie je dnes sice už nezpochybnitelně spjata se jmény jejich tvůrců a prosazovatelů, současně je však společným rodinným stříbrem celé Unie. Jsem přesvědčen, že velká část z dosud nerealizovaných plánů a koncepcí je uskutečnitelná a není na místě … ani na chvíli … propadat skepsi z pocitu pouhé „stavby vzdušných zámků“. Celoživotně věřím v úspěch poctivé práce, správného načasování, dobré prezentace a osobního zaujetí. Navíc úspěch v realizaci unijních konceptů nepochybně přivede do řad Unie nové, či staronové členy, když se přesvědčí, že to vše má smysl.
Karel Čapek věřil, že náš stát vytvořili slušní lidé, aby se jim dobře žilo. I když je to někdy těžké, pevně věřím, že je tomu tak dodnes. Jen to chce stále pro to něco dělat. Úkolem nás soudců je nejen dobře a poctivě soudit, ale také pracovat na tom, aby lidé věřili, že tomu tak je. Soudcovská unie zde hraje zásadní úlohu. Obávám se, že nás znovu čekají těžké časy. Stačí se podívat do nedaleké ciziny nebo do programů některých politických stran. Soudcovskou unii čeká tvrdá práce, má-li dostát svým úkolům. Rád bych se na plnění těchto úkolů podílel! Věřím totiž, že přitom všem lze využít moje znalosti, zkušenosti i odhodlání ubránit nezávislost soudců.
Přátelsky
Roman Fiala
____________________
S místopředsedou Nejvyššího soudu Romanem Fialou vedla Česká justice řadu rozhovorů:
Roman Fiala o klíčové otázce suverenity státu hovoří opakovaně. Jeho tématem jsou rovněž změny sociální, politické, technologické, migrace a jejich důsledky. Úvahou o lidech v době stěhování národů přispěl loni na podzim do sborníku Povaha změny spolu s autory jako je Miroslav Bárta, Václav Cílek nebo Petr Robejšek. V souvislosti se společenskými změnami hovoří o paralýze práva, hypertrofii práva a pohyblivých píscích práva. Velkým tématem pak je nezastupitelnost okresních soudů jako živé základny justice stejně jako soudcovská samospráva. Soustavně se také zabývá kvalitou legislativy a populismem politiků při navrhování zákonů. K výsledkům legislativního procesu vyjadřuje často skepsi a kritiku.V roce 2014 předsedal Komisi pro rekodifikaci občanského práva procesního. Také v této souvislosti poskytl České justici rozhovor.Je jedním z garantů stálé konference Pražského právnického jara a podzimu. Jeho úvodní slova na těchto událostech bývají svátkem právní filozofie.
Kdo je Roman Fiala:
JUDr. Roman Fiala – místopředseda Nejvyššího soudu
Místopředsedou Nejvyššího soudu byl prezidentem ČR jmenován od 1. ledna 2011.
Od roku 1987 pracoval na Městském soudu v Brně a v roce 1989 se stal jeho soudcem. V roce 1993 nastoupil jako soudce na Krajský soud v Brně a v letech 2001 – 2002 byl jeho místopředsedou. Od roku 2002 do současnosti je soudcem Nejvyššího soudu v Brně. V roce 2003 byl jmenován předsedou senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. V roce 2003 byl v rámci Nejvyššího soudu jmenován soudcem zvláštního senátu pro řízení v kompetenčních sporech.
Přednáší pro soudce a notáře. Externě vyučuje na Masarykově univerzitě v Brně, katedře občanského práva. Je členem redakční rady časopisu Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva a členem redakční rady časopisu Ad Notam.
Je členem Vědecké rady Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, je předsedou komise pro rekodifikaci českého civilního procesu. Je členem Správní rady Masarykovy univerzity v Brně, je bez politické příslušnosti.
Publikační a přednášková činnost:
- Přehled judikatury ve věcech dědických. ASPI, a.s., Praha 2006
· Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. C.H.Beck, Praha 2008, člen autorského kolektivu
· Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. C.H.Beck, Praha 2009, člen autorského kolektivu
· Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. C.H.Beck, Praha 2009, člen autorského kolektivu
· Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 4. vydání. C.H.Beck, Praha 2010, člen autorského kolektivu
