Za velmi významný počin považuje kandidát do představenstva České advokátní komory (ČAK) Petr Mrázek přijetí poslední novely zákona o advokacii. Nové vedení Komory čeká vedle práce na hájení základních principů advokacie, kterými jsou nezávislost advokáta a důvěrnost vztahu mezi klientem a advokátem, výzev spojených s rozvojem technologií a IT, i řada dalších záležitostí k řešení
Máte za sebou i mezinárodní právní praxi, takže můžete srovnávat. Jak z tohoto srovnání vychází česká advokacie?Se zahraničními advokáty jsem se setkával již od počátku devadesátých let, a to při mé práci v tuzemsku, v Evropě, v Asii, v arabských zemích, ale i v Austrálii. Nyní jsem byl navíc jmenován do Řídícího výboru sítě mezinárodních advokátních kanceláří PARLEX Group of European lawyers, což je spojeno s hlubší informovaností o zahraniční advokacii. V zásadě si myslím, že při všech odlišnostech máme velmi podobné pracovní návyky, organizaci práce, způsob jednání s klienty i vystupování a že česká advokacie ze srovnání nevychází nijak špatně.
Historicky neměli zahraniční advokáti u nás takovou zkušenost se spornou agendou a u soudů moc klienty nezastupovali. Na druhou stranu byli lépe jazykově vybaveni, měli lepší zázemí a zejména teritoriální přesah, což bylo výhodou při velkých nadnárodních transakcích. V posledních letech uvedené rozdíly z větší části mizí.
Má čistě česká advokátní kancelář šanci dostat se k těm nejzajímavějším případům na úrovni zavedených mezinárodních právních kanceláří?
Mezinárodní kanceláře mohou mít určitou konkurenční výhodu, zejména ve vztahu k zahraničním klientům, kteří s nimi mají zkušenost ze zahraničí. Některé velké nadnárodní společnosti také někdy mají v rámci své politiky nastaveno používání jedné mezinárodní právní kanceláře ve všech zemích, kde působí. Nicméně přes zmíněnou konkurenční výhodu se české kanceláře určitě dostávají k zajímavým případům a někdy možná i zajímavějším než mezinárodní kanceláře.
Naše kancelář právně asistovala u velkých mezinárodních obchodních transakcí, zahrnujících několikanásobné bartery nebo jinak komplikované operace, po celém světě, vyjednávala řešení vzniklých problémů včetně například dluhu irácké centrální banky z vývozů čs. zboží v řádech stovek milionů dolarů a zpracovávala velkou řadu dalších velkých případů. Z toho dovozuji, že skutečně vše záleží na klientech kanceláří, ať již jsou české nebo zahraniční, jejich zaměření, aktivitách a potřebách, a zejména na důvěře, kterou si ta která kancelář dokáže u klientů získat a svojí prací udržet.
Věnujete se i developerským projektům. Jak složité je dnes pro advokáta vyznat se v různých předpisech a legislativě, aby se mohl projekt vůbec prosadit?
Právní regulace v oblasti stavebnictví v ČR bohužel opravdu patří k velmi komplikovaným. Před poslední novelou stavebního zákona bylo k vyřízení všech povolení ke stavbě potřebných více než 30 kroků a časově se pro získání stavebního povolení developerem uvádí průměrná doba 8 let. Za námi byla tuším už jen Indie a Rusko.
Ani judikatura není ustálená a některá rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou již nadmíru sofistikovaná. Nároky kladené na běžného úředníka stavebního úřadu, který potřebuje vydat jasné a srozumitelné povolení a nehodlá k tomu psát disertační práci, jsou tak téměř nesplnitelné. To vše vede k nejistotě, jak má být stavební právo správně interpretováno, a odráží se v rychlosti povolovacího procesu a velkému nárůstu žalob proti rozhodnutím stavebních úřadů. Postup soudů při vyřizování podaných žalob je bohužel také nepřijatelně pomalý.
Smutným výsledkem pak je, že výstavba v současné době nedokáže zajistit byty (ani kanceláře) v potřebném množství, na trhu je jejich výrazný nedostatek a tato situace žene zcela extrémně nahoru ceny bytů i nájmů. Naše děti si opravdu budou ze svých platů pořizovat byty velmi obtížně.
Určitě nejsem zaujatý zastánce překotné či nevhodné výstavby za každou cenu a jsem si samozřejmě vědom toho, že veřejné zájmy je nutno správným postupem ošetřit. Přitom ale nepovažuji za správnou činnost tzv. profesionálních ekologických spolků, které pouze paušálně obstruují jakoukoli výstavbu ani démonizování developerů a zjednodušování typu „developeři jsou špatní a chtějí všechno zastavět, jen aby dosáhli co nejvyššího, nepřiměřeného a nestoudného zisku…“, což se někdy trochu projevuje i v rozhodovací praxi.
Je potřeba vidět i pěkné projekty, citlivé rekonstrukce i moderní architekturu, zajímavé propojení stavby a zeleně, nové veřejné prostory. A také to, že lidé potřebují někde bydlet.
Jak hodnotíte současnou novelu insolvenčního zákona?
Vítám úpravu, podle které návrh na oddlužení nyní mohou podávat pouze oprávněné osoby, které poskytují záruku profesionálních a kvalitních služeb (advokáti, notáři, akreditované osoby). Tím budou eliminovány pochybné praktiky některých oddlužovacích společností, které pouze profitovaly z těžké životní situace dlužníků a sepisovaly často nekvalitní návrhy na oddlužení. Velmi dobře také hodnotím zvýšení ochrany proti šikanozním návrhům v podobě institutu předběžného posouzení insolvenčního návrhu, který umožňuje soudu nezveřejnit insolvenční návrh v insolvenčním rejstříku, má-li soud důvodné pochybnosti o tom, že jde o návrh odůvodněný.
V neposlední řadě je potřeba zmínit i zrušení okresního principu pro účely výběru insolvenčního správce pro oddlužení, který ve své podstatě vedl k tomu, že v jednotlivých okresech byly zakládány pobočky insolvenčních správců, a to jen uměle, pro účely získání více případů oddlužení správcem, aniž by pobočka ve skutečnosti byla pro činnost správce potřebná.
Otázkou ale je, zda zmíněná pozitiva nebudou eliminována nedostatky, které se v novele projevují. Já navíc, bohužel, každou novelu posuzuji i z pohledu četnosti změn daného předpisu, neboť ne vždy pozitivní přínos nové (změněné) úpravy převáží neblahý dopad neustálých změn legislativy na její přehlednost a srozumitelnost, a tím i na právní jistotu obecně. A mám pocit, že právě u Insolvenčního zákona (z roku 2006) těch novelizací proběhlo již více než třicet.
Advokátům byla novelou dána možnost sepisování návrhů na oddlužení. Využijete tuto možnost?
Advokáti měli možnost sepisovat návrhy na oddlužení i před novelou. Tato novela je spíše zařadila mezi vyhrazené subjekty, které jsou nyní jedině oprávněné návrhy na oddlužení podávat, neboť u nich lze předpokládat profesionální a etické jednání i vyšší míru znalostí a zkušeností při poskytování služeb v těchto citlivých záležitostech. Zároveň stanovila výši odměny, kterou lze za právní pomoc při oddlužení dlužníkovi účtovat. Cílem je zvýšit ochranu dlužníků před dalším zhoršením jejich životní situace. Z našeho pohledu se proto tolik situace nemění, neboť tuto možnost jsme měli i dříve.
Poslední dobou dochází především u spotřebitelských sporů k omezení rozhodčího řízení, jako reakce na různé excesy, které se v minulosti v této oblasti vyskytovaly. Považujete tuto reakci za adekvátní?
Toto je pro mne poměrně citlivá otázka. Rozhodčímu řízení se věnuji již více než 25 let a rozhodně mi aktuální situace v této oblasti není lhostejná a ani mi nedělá radost. Zastupoval jsem klienty před českým rozhodčím soudem, ale i u zahraničních rozhodčích soudů v Paříži, ve Vídni, Moskvě i Tiraně a sám vykonávám funkci rozhodce, primárně u Rozhodčího soudu při AK ČR a HK ČR se sídlem v Praze. A vím proto, že rozhodčímu řízení se věnuje řada uznávaných odborníků v dané oblasti a velkých právních osobností, které garantují kvalitu řízení. Vysoká expertiza v určité oblasti, rychlost a efektivita řízení jsou atributy, které rozhodčímu řízení přiznávají důležité místo v rámci širší justice, a bylo by dobré, kdyby tak bylo nadále vnímáno i ve společnosti.
Důvěra v rozhodčí řízení v ČR byla bohužel oslabena v důsledku nevhodné praxe některých „soukromých“ soudů či tzv. arbitrážních center nebo v souvislosti s velkými známými kauzami, ve kterých byli zapojeni rozhodci s nedobrou mediální pověstí. Nemyslím si však, že šlo o systémové selhání, které by nebylo možno řešit v rámci existující právní úpravy.
Nicméně rozhodčí soudy na situaci musí adekvátně, důrazně a neprodleně reagovat. Zásadní roli v tom musí hrát důraz na zvyšování kvality rozhodování a zejména na důsledné dodržování etických pravidel. Mohu uvést zkušenosti ze zahraničí, kdy v současné době procházím výběrovým řízením na rozhodce se zaměřením na mezinárodní obchod u jedné mezinárodní instituce. Uchazeč o zápis na seznam rozhodců musí zpracovat velmi podrobné podklady i životopis, ze kterých musí být zřejmé, jakou konkrétní kvalifikaci pro danou oblast má, jakou zkušenost má s mezinárodní arbitráží a jaké konkrétní kauzy řešil. Až na základě toho rozhoduje výběrová komise složená z předních mezinárodních expertů a arbitrů o tom, zda bude uchazeč přijat nebo ne. K tomu si může vyžadovat doplnění informací, sama si je může zjistit a přihlíží k referencím. Tím je určitě minimalizováno riziko, že bude přijat rozhodce, který k této činnosti nemá předpoklady nebo zkušenost.
Souhlasíte se zákazem rozhodčích doložek ve spotřebitelských vztazích?
Pokud jde o zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách dle úpravy z prosince loňského roku, považuji jej za krok již spíše zbytečný. Odlišnosti spotřebitelských sporů řešila vcelku uspokojivě a dostatečně již Směrnice ES 93/13 na ochranu spotřebitele, která byla promítnuta do tzv. euronovely zákona o rozhodčím řízení z roku 2012. Na ochranu spotřebitele byla stanovena řada povinností a novela šla navíc i významně nad rámec unijní úpravy zakotvením meritorního přezkumu rozhodčího nálezu soudem, což je institut v rozhodčím řízení zcela neobvyklý.
ČAK bude orgánem, který bude řešit spotřebitelské spory mezi advokáty a klienty. Jak hodnotíte tuto úpravu? Co to pro Komoru konkrétně bude znamenat?
Příslušná novela zakotvila možnost řešení případných spotřebitelských sporů mezi klientem a advokátem, kdy ČAK má být jakýmsi zprostředkovatelem jednání mezi stranami, s účinností již od února tohoto roku. Jde o formu mimosoudního řešení sporů, kdy tento institut by měl vést ke zvýšení ochrany klientů spotřebitelů, a to kromě jiného tím, že klient nemusí k soudu, řízení není zpoplatněno a zapojením advokátní komory je ve vztahu k dotčenému advokátovi i podtržen význam základních stavovských povinností a etických principů. Z tohoto pohledu hodnotím novou úpravu pozitivně. Přestože nemám k dispozici aktuální informace, vnímám to tak, že Komora tento nový úkol zvládá bez větších problémů.
Jste zkušebním komisařem ČAK pro obor obchodní právo. Jak připraveni jsou adepti pro tento právní obor, a jaký je o něj zájem?
Snad by se dalo konstatovat, že celkově se úroveň znalostí poněkud snižuje, ale na druhé straně je řada mladých adeptů připravena naprosto dokonale a je radost je zkoušet. Úroveň připravenosti zkoušených koncipientů se často odvíjí od toho, v jaké kanceláři absolvovali koncipientskou praxi. Pokud jde o zájem o obor obchodního práva, mám pocit, že je stabilní.
Co se Komoře povedlo prosadit v posledních letech, a v čem naopak spatřujete eventuální dluh?
Kromě jiného považuji za velmi významný počin přijetí poslední novely zákona o advokacii. Novela například umožnila účinnější postih tzv. vinklaření, tedy poskytování právních služeb nekvalifikovanými subjekty, na rozdíl od advokátů bez licence, bez pojištění a bez odpovědnosti, často k újmě osob, které si jejich služby z neznalosti objednaly.
A zmínit je samozřejmě potřeba i rozšíření oblastí poskytování bezplatných právních služeb advokátem s jasným vymezením nezastupitelné role Komory a se zakotvením principu úhrady odměny advokáta státem, změny v oblasti advokátních zkoušek, omezení počtu koncipientů u jednoho advokáta na pět či zavedení nových kárných opatření ve vztahu k porušení povinností při správě cizího majetku, nebo při nakládání s knihou o prohlášeních o pravosti podpisu.
Během čtyřletého funkčního období určitě nelze stihnout vše, co bychom chtěli a novému představenstvu zbude více rozpracovaných i nových věcí k řešení. Vedle práce na hájení základních principů advokacie, kterými jsou nezávislost advokáta a důvěrnost vztahu mezi klientem a advokátem, výzev spojených s rozvojem technologií a IT a dalších otázek, jsou i jiné, na první pohled možná méně závažné záležitosti, které ale v souhrnu mají na postavení advokacie i jednotlivé advokáty dopad. Mám na mysli například posílení advokátního procesu nebo adekvátní reakci na nešťastné praktiky některých kolegů nabízejících, zejména ve výběrových řízeních, své právní služby za zjevně dumpingové ceny.
Máte svůj nějaký konkrétní příspěvek pro nadcházející období ve vedení ČAK?
Připojil jsem se k Programovému prohlášení společně kandidující skupiny, která si vymezila cíle, se kterými jsem se ztotožnil. Můj příspěvek nebo moji roli bych, samozřejmě v případě mého zvolení, viděl ve spojení s funkcemi, které v Komoře vykonávám, a to konkrétně jako předseda Výboru regionálních představitelů ČAK, člen Rozpočtového a hospodářského výboru a v neposlední řadě i jako člen Výboru pro výchovu a vzdělávání.
V představenstvu pracuji již čtvrté funkční období a skoro po celou tuto dobu (téměř patnáct let) vykonávám i funkci předsedy Výboru regionálních představitelů. V regionech se nyní otevírají, vedle plnění tradičních úkolů na poli vzdělávání či při organizaci kulturních, sportovních a společenských akcí, i další obzory. V souvislosti s vymezením optimalizace systému vzdělávání advokátů a advokátních koncipientů jako jedné z priorit budoucího představenstva lze předpokládat, že v tomto systému budou regiony hrát důležitou roli.
Obdobně již výše zmíněná novela ZA, která přinesla změny s dopadem na organizaci bezplatné právní pomoci, se s velkou pravděpodobností opět promítne do činnosti regionů, které již nyní plní v této oblasti řadu úkolů.
Dušan Šrámek
