Ústavní stížnost a podnět k výkonu dohledu Nejvyššího státního zastupitelství. Tyto kroky podnikla Kancelář prezidenta republiky a její příspěvková organizace, Lesní správa Lány, v případu podezření ze spáchání několika trestných činů, které mají být spojeny s manipulací při zadání veřejné zakázky na úpravu břehů lánské nádrže Klíčava. Česká justice zjistila důvody jak ústavní stížnosti, tak podnětu k výkonu dohledu.
Podle Hradu se pražští žalobci případu ujali nezákonně. „Všichni víme, že katastrální území, na kterém se nachází sídlo Lesní správy Lány, je v Kladně. Přesto vrchní státní zastupitelství požádalo soud v Rakovníce. Ptám se proč?“ řekl kancléř Vratislav Mynář v pořadu Interview ČT24 30. srpna.
Lesní správa Lány v ústavní stížnosti konkrétně napadá místní příslušnost Okresního soudu v Rakovníku, který rozhodoval v přípravném řízení mj. o provedení domovní prohlídky, přičemž rozhodovat podle stěžovatelů měl soud kladenský. Vedle nezpochybnitelného faktu o místě sídla správy, které spadá do místní příslušnosti OS Kladno, pak dalším argumentem stížnosti na místní příslušnost rakovnického soudu je skutečnost, že území lánské obory se rozkládá na území rakovnického i kladenského okresu a hranice katastrálního území okresů prochází středem klíčovské vodní nádrže.
Málo trestních soudců
V rámci přípravného řízení rozhodovala v této věci o domovních prohlídkách mj. v sídle Lesní správy Lány sama předsedkyně Okresního soudu v Rakovníku Mgr. et Mgr. Eva Pechlátová, která ovšem není trestní soudkyní. Rakovnický soud však patří k nejmenším soudům v zemi, čítá celkem 9 soudců, z nichž pouze dva jsou soudci trestní.
Z tohoto důvodu je na tomto soudu už letitá praxe, obsažená i v rozvrhu práce, že zde v přípravném řízení trestním rozhodují všichni soudci, kdy „službu“ koná každý jednou za přibližně 8 až 9 týdnů.
Zajímavou okolností v rozhodnutí soudkyně Pechlátové o vydání příkazu k provedení domovní prohlídky je věta obsažená v jeho závěru. Příkaz obsahuje korektně, přesně podle trestního řádu, podrobný výčet věcí, které je osoba, proti níž úkon směřuje, povinna vydat.
Policejní orgán tedy v návrhu uvedl sám věci, o které má zájem a je zřejmé, že tedy má jasnou představu o možném rozsahu trestné činnosti, pro jejíž objasnění žádá soud o zásah do Ústavou a Listinou garantovaných práv osob.
Nadto se však v příkazu schváleného soudkyní Pechlátovou objevuje neobvyklá věta pro případ, že osoba požadované věci v soudem schváleném příkazu uvedené sama vydá: „V tomto případě však i tehdy, pakliže by k dobrovolnému vydání věcí došlo, prohlídka vykonána bude, neboť se na místě prohlídky mohou nacházet i další věci důležité pro trestní řízení, ze kterých by bylo možno dovodit i účast dalších konkrétních osob na shora uvedené trestné činnosti.“
Co na takovou překvapivou „právní úvahu“ soudu říkají odborníci na trestní právo? „Domovní prohlídka je tak vážným zásahem do ústavně zaručených práv, zejména práva na nedotknutelnost obydlí, že k jejímu nařízení a provedení musí být splněny zákonné podmínky a není připuštěna žádná analogie. Jestliže účelem domovní prohlídky je nalezení osoby nebo věci důležité pro trestní řízení, a jestliže tato věc či osoba byla vydána – například po předchozím výslechu osoby, u které má být prohlídka provedena, potom odpadá zákonný důvod pro její provedení. Tím spíše nemůže být domovní prohlídka provedena proto, že tam mají nacházet nijak nespecifikované předměty, které mají být důležité pro trestní řízení některých dalších osob, o kterých ani nevíme, zda jsou vůbec v postavení obviněných. Taková domovní prohlídka by byla nezákonná, důkazy při ní získané absolutně neúčinné,“ uvedl pro Českou justici vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy profesor Jiří Jelínek. „Konkrétní rozhodnutí ukazuje, že praxe přináší takové případy, že je ani nelze vymyslet od stolu“, dodal profesor Jelínek ke zmíněnému rozhodnutí OS v Rakovníku.
Povšechný příkaz je neurčitý
Podobný názor má i docentka Jana Navrátilová z téže katedry: „Z tohoto znění (§84 TŘ, pozn. redakce) je zřejmé, že k provedení domovní prohlídky lze přistoupit pouze a jedině, nedojde-li k vydání hledané věci. Z toho pak samozřejmě plyne, že tato věc musí být v příkazu k domovní prohlídce identifikována. Takovýto povšechný příkaz je zcela neurčitý, vybočující ze zákonného rámce a svědčící o tom, že policie nemá vůbec nic a prostě hledá něco, ale to je protiústavní, neboť domovní prohlídka, stejně jako odposlechy velmi citelně zasahují do zaručených práv a svobod, které lze prolomit pouze na základě zákonné licence, v tomto případě trestního řádu, který však nesmí být vykládán extenzivně a v tomto případě až účelově.“ Že takový postup nemá oporu v trestním řádu je přesvědčen další odborník na trestní právo, bývalý předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu a jeho soudce Stanislav Rizman, který se však odmítl vyjadřovat ke konkrétní věci. „Jakkoliv můj názor nelze považovat za názor Nejvyššího soudu, mám za to, že pokud je prováděna domovní prohlídka, musí být specifikováno přesně, co má být vydáno. Pokud to tak není, nejsem si jist, zda je to v souladu se zákonem“, konstatuje Rizman, který zároveň souhlasí s názorem, že je-li věc vydána, padá důvod pro provedení domovní prohlídky.
Tomášovi Gřivnovi přístup soudkyně nepřipadá v souladu s trestním řádem a předmětný příkaz by podle něj z hlediska proporcionality a subsidiarity zásahu do ústavně garantovaného práva na nedotknutelnost obydlí neměl obstát. „Pokud je zřejmé, jaké věci (předměty) se mají v bytě nacházet a jsou důležité pro trestní řízení, pak jejich vydáním pomine důvod domovní prohlídky. Jestliže je vydán příkaz k domovní prohlídce, který obsahuje i pasáž, že i po dobrovolném vydání věci má být provedena domovní prohlídka, pak mi není jasné, co vlastně orgány činné v trestním řízení hledají,“ míní Gřivna s tím, že pro důkladnou analýzu by potřeboval prostudovat celý příkaz.
Omyl či záměr?
Podnět k výkonu dohledu ze strany Nejvyššího státního zastupitelství, podaný Kanceláří prezidenta republiky, jejíž je Lesní správa Lány příspěvkovou organizací, směřuje jak ke zpochybnění místní příslušnosti, tak především k postupu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.
V návrzích na provedení úkonů v přípravném řízení, o nichž rozhodoval již zmíněný Okresní soud v Rakovníku, je totiž mezi možnými trestnými činy, kterých se podezřelé osoby měly dopustit, uveden i trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie. To samozřejmě zvyšuje jak trestní sazbu, tak zakládá i příslušnost samotného Vrchního státního zastupitelství v Praze coby orgánu dozoru.
Podle právníků Kanceláře prezidenta republiky se však jedná přinejmenším o omyl: v zakázce, v níž mělo dojít ke spáchání předmětné trestné činnosti, nebyly žádné prostředky Evropské unie čerpány a ani nebylo jejich čerpání plánováno. Tato skutečnost byla navíc dopředu zřejmá, neboť záměr o zadání veřejné zakázky byl zveřejněn a k dispozici. Zda se jedná o omyl či záměr, a jak s podnětem k výkonu dohledu bude naloženo, je nyní na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně.
Eva Paseková, Petr Dimun
