Poslední změny advokátního tarifu, tak vychvalované ministrem spravedlnosti, ve svém důsledku vedly k tomu, že se přestaly vymáhat tzv. drobné pohledávky a začalo to působit přesně ty problémy, na které advokátní komora poukazovala, říká ve svém bilančním rozhovoru končící předseda České advokátní komory Martin Vychopeň. Dnes si členové zvolí jeho nástupce, kterým se pravděpodobně stane Vladimír Jirousek.
Proč jste se rozhodl už nekandidovat ani do představenstva Komory? Nebude vám to chybět?
S přihlédnutím k tomu, že jsem šest let vykonával funkci místopředsedy a vzápětí osm let funkci předsedy ČAK, jsem toho názoru, že jsem ve vedení advokátní komory už příliš dlouho a že je zapotřebí, aby došlo ke změně. Navíc jsem podle svého přesvědčení splnil všechny základní body volebních programů, s nimiž společně kandidující skupiny podvakrát vstupovaly do voleb, a přestože bych měl další nápady a představy, obrazně řečeno, můj vnitřní motor se velmi opotřeboval. Změna vedení České advokátní komoře prospěje. Zda mi to bude chybět či nikoliv, to v současné době nejsem schopen říct, těším se ale na to, že snad přestanu žít v neustálém časové stresu a že se v plném rozsahu vrátím ke své advokátní praxi.
Řada advokátů si stěžuje na přílišnou uzavřenost Komory a na to, že do vedení recykluje stále stejné tváře, a že většině nic nenabízí, což dokladují i nízkou účastí na sněmech.
Tyto stížnosti jsem věru nezaznamenal, nevím, v čem by měla spatřovat uzavřenost komory, když podle volebních pravidel platí, že kandidovat do orgánu komory může kterýkoliv advokát, který získá podporu padesáti kolegů. To, že má někdo pocit, že se do vedení recyklují stále stejné tváře, spíše vyplývá z toho, že advokáti nechtějí obětovat část svého profesního a osobního času na samosprávu advokátských záležitostí, a to je škoda. Pokud jde o průměrnou účast advokátů na sněmech, nevím, zda bych ji označil za nízkou. Mohu-li porovnat účasti na sněmech v jiných evropských komorách, pak procento advokátů, které se intenzivněji zabývá komorovými a stavovskými záležitostmi, je relativně všude stejné a určitě bych nekladl rovnítko mezi účastí na sněmech a změnami či stabilitou vedení ČAK.
Co se ČAK pod vaším vedením podařilo, a co považujete za konkrétně svůj úspěch?
Posledním úspěchem je novela zákona o advokacii. K dalším úspěchům patří oprava Kaňkova paláce, oprava nádvorní budovy, tvorba nového IT systému ČAK a další. Za konkrétně svůj úspěch považuji jednu věc, a to je obrazně řečeno, „mír mezi advokáty“. V době, kdy jsem začal vykonávat funkci předsedy ČAK bylo advokátů 8 000, dnes je jich 13 000. To vedlo samozřejmě ke stratifikaci, ke specializaci, ke vzniku velkých advokátních kanceláří, butikových kanceláří, k rostoucímu počtu samostatných advokátů. Vznikaly názory, že na některé formy výkonu advokacie by se měla stavovská pravidla a zákon vztahovat jinak nebo vůbec. Myslím si, že se mi podařilo přesvědčit kolegy, že advokacie může být a je jenom jedna, a jako taková poskytuje dostatek formy a prostoru, aby pokryla všechny specifické způsoby výkonu advokacie. Trvám na tom, že se tak musí dít pouze prostřednictvím jednotné, nezávislé, svobodné a samosprávné advokacie.
Co se vám naopak nepovedlo, a co by mělo dotáhnout příští představenstvo?
Neúspěchem je rozbitý advokátní tarif. Poslední změny advokátního tarifu, tak vychvalované ministrem spravedlnosti, ve svém důsledku vedly k tomu, že se přestaly vymáhat tzv. drobné pohledávky a začalo to působit přesně ty problémy, na které advokátní komora poukazovala. Problémy u společenství vlastníků bytů s neplatiči, problémy s vymáháním nájmů, pokut, nedoplatků za služby, v dopravě a další a další – řeší se to tím, že tyto dluhy zaplatí někdo jiný – obvykle slušná, mlčící většina. Velmi mě mrzí, že se advokátní tarif stal vlastně politickou záležitostí. V této souvislosti je nutno uvést, že advokátní tarif, jako cenový předpis, odpovídá stavu let 1997, 1998. Odměny za trestní obhajoby nebyly po celou dobu zvýšeny, naopak došlo k jejich snížení. Protipovodňové solidární snížení, které bylo přijato v roce 1997, funguje již 20 let! Stále se nedaří vyvolat korektní a věcné jednání o advokátním tarifu a jeho velmi potřebných úpravách.
Bohužel se také nepodařilo dotáhnout do konce projekt elektronických identifikačních karet a prosadit jednotná pravidla pro vstup do soudních budov. Myslím si, že projekt elektronických čipových karet by měl být dotažen do konce a podle mého názoru má k tomu všechny předpoklady. Je to neuvěřitelné, ale tenhle náš malý státeček má různá pravidla, a dokonce zvyky pro vstup do jednotlivých soudních budov, dokonce i na úrovni okresů! Bez ohledu na naši snahu se nepodařilo přijmout příslušnou legislativní úpravu, aby tento vstup byl všude jednotný a pro advokáty důstojný.
Dalším velkým úkolem představenstva bude tvorba takového systému pro poskytování on-line právní pomoci pro advokáty, která advokátům vytvoří platformu pro tento způsob činnosti, který s největší pravděpodobností začne v právních službách převažovat.
Jak se vám spolupracovalo s politiky? Ministr spravedlnosti, šéf ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny i oba ministři pro legislativu vyšli z advokátních řad.
Obecně jsem s politiky do styku nijak pravidelně nepřicházel. Z hlediska profese jsem se nejvíce setkával s ministry spravedlnosti a s členy ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Pokud jde o ústavně právní výbor, tak jednání na něm jsem považoval vždycky za věcná, otevřená, velmi korektní a na vysoké odborné úrovni. Problém jsme v uplynulé době měli s personálními změnami v Legislativní radě vlády, když zpočátku byla přijímána opatření, která vyřazovala praktické odborníky a zástupce ČAK z legislativního procesu. Chvíli nám trvalo, než se situace změnila a uklidnila. Navzdory přijatým opatřením jsem stále přesvědčen, že na připomínky advokátní komory, jako největšího advokátního stavu v legislativním procesu je brán malý nebo vůbec žádný zřetel, bez ohledu na to, že jde o připomínky zásadní a velmi často připomínky k legislativním návrhům, které výrazným způsobem zasahují do lidských práv a svobod, do rovného postavení stran soudního procesu, posilují nadřazenost státu, a další a další.
A konkrétně co se týká ministra Pelikána?
Ministr Pelikán zejména v závěru mého předsednictví velmi překvapil, neboť podpořil poslední novelu zákona o advokacii. Nicméně jeho předchozí opatření, které se týkalo advokátního tarifu, stále považuji za absolutně nesystémové, velmi špatné.
Občas jste měli i různé kontroverze se státními zástupci. V čem spatřujete jejich podstatu?
Nevím, zda se názorový nesoulad a nesouhlas mezi advokátní komorou a státním zastupitelstvím dá označit za kontroverzi. S přihlédnutím k tomu, že advokát a státní zástupce jsou různé procesní strany, a proces je řízený konflikt, nelze zřejmě ani v budoucnu očekávat, že by advokáti a státní zástupci měli na tytéž záležitosti stejný úhel pohledu a stejný názor. Naše názorové střety nikdy nepřikročily profesní rozměr. Co jsem však jednoznačně považoval za velmi nesystematický, zbytečně razantní a často i neoprávněný postup, byla exploze prohlídek advokátních kanceláří v uplynulých letech, kdy se začalo zdát, že se advokáti stanou zdrojem informací pro vyšetřování a advokátní mlčenlivost byla hrubým způsobem atakována. Nicméně především díky sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu došlo k vyjasnění sporných bodů a myslím, že v současné době jsou pravidla nastavena správně.
Jak vůbec vnímáte vztah orgánů činných v trestním řízení k advokátům a právům jejich klientům? Byla komora při hájení jejich práv dostatečně aktivní?
Advokátní komora nemůže a nesmí hájit práva individuálních klientů a nesmí vstupovat do konkrétních soudních sporů. Advokátní komora je regulátor výkonu advokacie a záruka její svobody, nezávislosti a nestrannosti, což jsou nezbytné předpoklady pro výkon profese a pro spravedlnost. Pokud jde o advokáty, ti by sami často přivítali, pokud by komora toto své stanovisko změnila, ale jsem přesvědčen o tom, že to nejde, stejně tak jako nejde, aby se komora vyjadřovala k záležitostem politickým. Nespatřuji v tom nic závadného, nicméně těžce se vysvětluje, že není úkolem ČAK angažovat se v individuálních sporech. A vztah orgánů činných v trestním řízení a advokátů je vztah procesních soupeřů a ten nebude nikdy bezproblémový, ideální či harmonický.
S tím souvisí ještě jedno. Měla by se stát i jakýmsi společenským ombudsmanem, který se vyjadřuje k různým snahám o omezování občanských svobod?
Komora nemůže být společenským ombudsmanem, to by vstoupila na politické kolbiště, a to je absolutně nežádoucí. Pokud jde o různé snahy k omezování občanských svobod a v případě advokacie o zásahy a prolamování advokátní mlčenlivosti, pak Komora může své námitky vyjadřovat především prostřednictvím svých námitek v legislativním procesu, které však jsou bohužel pravidelně opomíjeny. Možná by pomohlo, pokud by se advokátní komora konečně stala oficiálním připomínkovým místem, i když toto postavení by na její straně vyžadovalo nemalé investice. Komora by tím snad mohla přispět ke zdravějšímu právnímu prostředí v České republice.
Mediálně bývá častokrát stále advokát vnímán jako jakýsi lump, který hájí zločince a slušného člověka akorát obere o peníze. Může s tím Komora něco vůbec dělat?
S mediálním vnímáním advokacie a advokátů máme dlouhodobě problém. Ten problém vyplývá spíše z nepochopení role advokáta v soudním řízení, z nepochopení toho, že advokát je povinen řídit se pokyny klienta, a při prosazování práv klienta je povinen využít všech zákonných možností a prostředků. Komora může pouze trpělivě a průběžně vysvětlovat tato pravidla a snažit se, aby se veřejné mínění postupně poučilo. Nejen laická, ale i mediální personifikace advokáta a klienta je zcela mylná a nesprávná. Vím, že každá analogie kulhá, ale je zajímavé, že pokud lékař poskytne svou pomoc viníkovi dopravní nehody, tak nikdo lékaře neztotožňuje s oním viníkem, s tím, že se obecně přijímá, že každý máme právo na lékařskou pomoc. Stejně tak, platí-li pravidlo, že jsme si všichni rovni, každý má právo i na právní pomoc v řízení před soudy, avšak zde to tak laiky přijímáno není. Advokáti musí hájit i zločince, je to jejich profese a povolání. Síla a kvalita právního státu a spravedlnosti se projeví právě v tom, že zločinci jsou souzeni podle zákona a postupem, který stanoví zákon. Advokát by měl být garantem toho, že tomu tak v každém konkrétním případě bude. To, že si advokát za svoji práci nechá zaplatit, by snad nemělo být ani zmiňováno, neboť za svoji práci chce zaplatit každý. Advokáti navíc vedle toho vykonávají i činnosti pro bono, což se taktéž méně mediálně prezentuje.
Dušan Šrámek
