Částečně spokojen odcházel dnes od Nejvyššího správního soudu v Brně náměstek olomouckého vrchního státního zástupce Pavel Komár. Soud sice zamítl kárnou žalobu na jeho osobu, současně ale konstatoval, že vysoký funkcionář státního zastupitelství vloni v červnu svými mediálními výroky o plánech na vyšetřování připravované policejní reorganizace porušil Trestní řád i zákon o státním zastupitelství. Důvody, proč kárnou žalobu Soud zamítl jsou právně velmi zajímavé: státní zástupce si chybně vyložil pojem veřejný zájem, který výklad nemá.
„Causa Komár“ je přitom pouze sekundární větví události, která v červnu loňského roku rozbouřila vody nejen uvnitř policie a státního zastupitelství, ale i politickou a veřejnou scénu. Nečekané a do poslední chvíle utajované sloučení dvou špičkových policejních institucí – Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) totiž vyvolalo celou řadu otázek a podezření. Spekulovalo se o snaze ochromit činnost kriminalistů v některých známých a citlivých causách jako například Nagygate, Vidkun nebo Bereta či pokusu získat z těchto případů neoprávněně klíčové informace a v neposlední řadě o záměru odstranit ze scény tehdejšího šéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu, který se prý pro svůj nekompromisní přístup stal nepohodlným mnoha vrcholným politikům. Šlachta pak skutečně kvůli reorganizaci od policie na vlastní žádost odešel.
A právě v této souvislosti informoval tehdy Pavel Komár média, že olomoucké vrchní státní zastupitelství je touto reformou zaskočeno, vnímá ji jako velmi rizikovou, začalo jí prověřovat a k výslechu byli proto v příštích dnech předvolání policejní prezident a jeho náměstek, kteří celou věc připravovali.
Zeman žaloval Komára za prozrazení informace o výslechu
Po několika bouřlivých týdnech, kdy hrozil i rozpad vládní koalice – policie spadá do kompetence ČSSD, zatímco resort spravedlnosti pod hnutí ANO, se ovšem celá situace postupně zklidnila. Trestní oznámení podané jedním z pracovníků bývalého ÚOOZ na autory reforem bylo asi po půl roce odloženo a také sněmovní vyšetřovací komise dospěla zhruba ve stejném čase k závěru, že rozhodnutí o sloučení dvou elitních útvarů bylo v pořádku a naopak silně kritizovala olomoucké státní zástupce za to, že věc zpolitizovali.
Jediný, kdo měl být postižen, byl právě náměstek Komár. Přestože i sám nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman projevil v červnu 2016 kvůli narychlo připravované a nekonzultované policejní reformě vážné znepokojení, 19. října téhož roku podal na Pavla Komára kárnou žalobu – ne proto, že vynesl na veřejnost informace o problematické reformě ani o jejím prověřování ze strany státního zastupitelství, ale protože informoval o plánovaném výslechu konkrétních osob. Tím závažně porušil trestní řád a ohrozil tak důvěru ve státní zastupitelství.
Komár chtěl, aby se orgány dozvěděly z televize o řízení
Náměstek vrchního státního zastupitelství v Olomouci si ovšem za svým krokem i v dnes pokračujícím kárném řízení pevně stál. „Ono sdělení v médiích jsem učinil ve veřejném zájmu, zákon to ve zvláštních situacích umožňuje, pokud právo veřejnosti na informace převýší právo na ochranu soukromí. Prostřednictvím veřejnosti jsem chtěl, aby se i zástupci kompetentních orgánů dozvěděli, že zde probíhá nějaké řízení,“ zopakoval.
Připomněl, že současná právní úprava neumožňuje státním zástupcům informovat oficiální cestou vrcholné představitele ani o skutečnostech, ohrožujících bezpečnost státu. V návrhu nového Zákona o státním zastupitelství se s touto možností počítá.
Veřejný zájem není definován a právní názor není žalovatelný
Současně si ale takticky připravil zadní vrátka pro případ, že by kárný senát v čele s Jiřím Pallou jeho motivaci neakceptoval – v poměrně obsáhlém rozboru připomněl, že přestože řada klíčových zákonů, včetně ústavních, operuje s „veřejným zájmem“, není tento pojem nikde definován a už vůbec neexistuje judikatura týkající se jeho právního výkladu. „Pokud jsem tedy vůbec nějak pochybil, pak pouze odlišným právním názorem na to, jde-li o veřejný zájem a za odlišný právní názor není kárný ani jakýkoliv jiný postih možný.“
A právě tato úvaha zazněla jako klíčová i v samotném odůvodnění zprošťujícího verdiktu. Kárný senát sice nejprve odmítl Komárovo tvrzení, že oba policejní generály odpovědné za reformu v žádném případě neuváděl v médiích jako podezřelé, ale jen jako osoby, které mohou celou věc objasnit – formulace prý naopak mohly u čtenářů a diváků vyvolat dojem, že právě tito lidé, policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho tehdejší náměstek Zdeněk Laube, se možná dopustili trestného činu: „To mělo negativní vliv, určitě to zasáhlo do jejich soukromí a profesní cti,“ uvedl Palla.
Komár zčásti nesouhlasí, ale řízení je jednoinstanční
Stejně tak soud neakceptoval ani mnohokrát opakovaný poukaz na veřejný zájem – stejného účinku prý mohl Komár dosáhnout, aniž by konkrétní vyslýchané policejní funkcionáře přímo či nepřímo jmenoval. Za pravdu mu ovšem dal v tom, že pojem veřejný zájem je jen velmi vágní. „Není blíže vymezen, neexistuje žádná judikatura, a tak nelze tvrdit, že by v této výjimečné situaci postupoval v rozporu s právní doktrínou. Na posouzení měl navíc jen velmi málo času. Nesprávně tak aplikoval trestní řád při poskytnutí informací o procesním úkonu, ale nejedná se o exces, který byl zakládal kárnou odpovědnost,“ uzavírá soudce odůvodnění.
Po skončení řízení se Pavel Komár vyjádřil jen stručně: „S tím, že jsem byl zproštěn, samozřejmě souhlasím, ale nedomnívám se, že jsem nejednal ve veřejném zájmu. Kárné řízení je ovšem jednoinstanční, takže s tím už stejně nemůžu nic dělat. Pokud by stejná situace nastala znovu po vyhlášení tohoto kárného rozhodnutí, vyjádřil bych se stejně, ale neuváděl bych už konkrétní jména fyzických osob. Nicméně tu skutečnost, že celou reorganizaci jsme považovali – a já osobně považuji doposud – za nevhodný krok, neodůvodněný praxí i potřebou, nepodložený žádnými analýzami a neprodiskutovaný v odborné veřejnosti, tak na tom setrvávám a zcela jistě bych to uvedl i nyní.“
Ivan Holas
