Komora musí zdůrazňovat, že svobodná a nezávislá advokacie, jejíž je advokátní mlčenlivost zcela základní součástí, je bezpodmínečně nutná pro fungování právního státu, a to nejen v trestních věcech, ale v jakékoliv oblasti práva, říká v rozhovoru pro Českou justici kandidát do představenstva České advokátní komory Kamil Blažek.
Ve své advokátní praxi se věnujete mimo jiné i energetice či životnímu prostředí. Co považujete na těchto oblastech za zajímavé, a co za největší legislativní úskalí, kvůli kterým vaše služby klienti nejčastěji vyhledávají?
Energetika i životní prostředí (a dodal bych k tomu ještě oblast infrastruktury a infrastrukturní výstavby), kterým se opravdu ve své praxi již téměř dvě dekády věnuji, mají pro mne ten půvab a tu výhodu, že jsou nesmírně zajímavé a různorodé. Ve své podstatě jde u energetiky i v oblasti infrastruktury spíše o sektorové zaměření na tento typ podnikatelských aktivit, než na jasně a přesně vymezenou oblast práva. Tedy energetika není pouze energetický zákon, to je pouze začátek a východisko, ale zahrnuje to celou škálu problémů a oblastí, se kterými se firmy, municipality i stát v oblasti energetiky setkávají. Počínaje vztahy k nemovitostem, tedy vyvlastňováním, věcnými břemeny a přístupem na cizí pozemky, přes veřejné stavební právo, územní plánování a povolování staveb, investiční výstavbu energetických celků, financování energetických investic, provozování výroben energie, licencování subjektů v energetice a sankční řízení, včetně zastupování klientů v těchto řízeních, ať už před soudy nebo před správními orgány, až po evropské energetické právo, veřejnou podporu a soutěžní právo v oblasti energetiky. Zahrnuje to ale i obchodování s energiemi, které má přesah do oblasti, která se velmi blíží obchodování s kapitálovými produkty, jako jsou deriváty, implementace směrnic typu MIFID nebo REMIT, které regulují oblast obchodování s energetickými produkty obdobně jako bankovní nebo finanční služby. Za doby své praxe jsme podávali i řadu podání příp. stížností k Evropské komisi, případně klienty před nimi bránili.
Pokud jde o oblast životního prostředí, ta je do jisté míry ještě amorfnější, protože se už ze své podstaty prolíná téměř do všech oblastí lidské činnosti a tím pádem i právní regulace. Jde od přípravy a povolování staveb (EIA) a ochranu přírody a krajiny, přes chemický průmysl, bio a nanotechnologie až po nakládání s odpady, např. aktuálně bateriemi anebo odpadem jaderným apod. Opět to ze své substance je kombinace práva hmotného a procesního, především správního a opět zde hraje velmi výraznou roli právo evropské a evropská judikatura. Ale samozřejmě i globální mezinárodní smlouvy a pravidla v této oblasti. Pro složitější projekty, ať už investiční výstavbu, v energetice nebo například ve vodárenství, je znalost a schopnost analyzovat právní problematiku životního prostředí již nezbytná. Tím se dostáváme i k oblasti infrastruktury, kde vodárenství, odpadní vody, odpadového hospodářství a dopravní infrastruktura je opět polem, které je velmi široké a pestré.
Největším legislativním úskalím bývá často tempo změn právních předpisů na evropské i národní úrovni neřku-li tempo výronů zcela nových částí legislativy a současně jejich propojení s velmi technickými aspekty lidského konání – například regulace bio či nanotechnologií apod.
Pokud jde o to, v jaké oblasti je asi největší zájem ze strany klientů, dlouhodobě byl především v oblasti energetiky, ale do budoucna ho vidím čím dál tím více v oblasti odpadů a vodárenství a zvyšující se zájem o životní prostředí. Nelze opomenout pak oblasti, kde se tyto problematiky navzájem prolínají, jako je např. chytrá mobilita, automatizované řízení, chytré sítě apod.
Před nedávnem byla přijata novela zákona o advokacii. Zůstaly nějaké problémy, které by měly být vyřešeny v následném volebním období?
Novelu zákona o advokacii hodnotím v zásadě pozitivně. Povedlo se některé procesní problémy v rámci advokacie posunout dopředu, navýšit např. počty členů orgánů jako je kontrolní rada a jiné. Ne všechny věci se povedlo prosadit, ale to je ve svém principu takto v případě jakéhokoliv zákona. Rovněž je důležité, že se povedlo zakotvit princip, že i příjemci bezplatné právní pomoci mají nárok dostávat právní pomoc od osob k tomu patřičně kvalifikovaných, nad kterými je vykonávána podstatná míra regulace míry a kontroly, tedy od advokátů. To v žádném případě neznamená, že by v té oblasti neměly působit neziskové organizace vůbec, ale jde o to, že garance právní pomoci pro potřebné má být do budoucna garantována osobami, které k tomu mají patřičnou praxi, vzdělání a i kárnou a finanční odpovědnost. Rovněž je důležité, že byl učiněn krok ve směru boje proti tzv. vinklářům jako neoprávněným a často nekvalifikovaným poskytovatelům právních služeb. S pohledem do budoucnosti je možné přemýšlet o řadě vylepšení, na druhou stranu je třeba přemýšlet s patřičnou opatrností vzhledem k tomu, že při kvalitě současného legislativního procesu je otevření jakékoliv změny kteréhokoliv zákona sázkou do loterie na to, zda původně zamýšlená pozitivní změna nebude v průběhu legislativního procesu nahrazena nesmyslným paskvilem. Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly více než pravidelně.
Ve společném prohlášení části kandidátů, které jste rovněž podepsal, se zmiňujete o specifikách na základě velikosti advokátních kanceláří, a o tom, že je třeba na to brát zřetel. Co tím máte konkrétně na mysli?
Můj názor především je, že advokacie jako stav je jenom jedna. Tak jako máme kolem 13.000 advokátů, tak se samozřejmě každý advokát od sebe navzájem liší a tak se liší i jejich problémy. A samozřejmě jsou problémy, které jsou si více podobné, a ty většinou řeší skupiny, které mají podobné rysy. Tak je tomu i v případě středních a velkých advokátních kanceláří, které mají určitá specifika, se kterými se musí během svého fungování vypořádat. To se může týkat jak vzdělávání koncipientů, vnitřního vzdělávání v kanceláři, pojištění odpovědnosti činnosti advokátní kanceláře jako celku a jednotlivých advokátů, zvýšeného výskytu určitých problémů v oblasti konfliktu zájmů a jejich řešení v souladu se stavovskými předpisy a ke spokojenosti klienta, otázek, které souvisí s daňovým a účetním zacházením s jednotlivými advokáty, otázek souvisejících s advokátním tajemstvím, advokátní mlčenlivostí a i s postojem vůči orgánům státní a veřejné správy, případně orgánům činným v trestním řízení. I zde se mohou vyskytnout odlišnosti, které si zasluhují jejich zohlednění (tak, aby samozřejmě fungovaly v rámci celé advokacie). Není to ale rozhodně o vytváření zvláštních kategorií, ale o zohlednění a promítnutí určitých východisek.
Měla by se Komora stát vedle svých dosavadních rolí i jakýmsi super advokátem chránícím zájmy občanů jako celku proti různým snahám státu omezovat občanské svobody?
Nelze, a já ani nemám v úmyslu činit z Komory něco, co není a být nemá. Komora je stavovskou organizací, která vykonává určité kompetence na úseku veřejné správy ve vztahu k advokacii, ale je současně pravdou, že je největší akceschopnou organizací právnických profesí a jejím členům a i advokátnímu stavu z jeho historické podstaty je leží na srdci, jak funguje v Česku právní stát. A to, že je advokacie jedním z nejdůležitějších pilířů právního státu resp. že jím býti má, je podle mého názoru rovněž nezpochybnitelné. Z tohoto pohledu je třeba, aby Komora a advokáti měli potřebnou svobodu a prostor a nástroje k tomu, aby mohli více či méně aktivně podle toho, jak si to budou oprávněné zájmy našich klientů vyžadovat, bránit jejich občanské svobody či majetková práva. Z tohoto pohledu je třeba, aby Komora vystupovala a aktivně tyto záležitosti diskutovala ve veřejnosti a s politickou reprezentací tak, aby byly zachovány rovné šance a příležitosti všech účastníků právního života, jak se v angličtině někdy říká, „level playing field“.
Nové vedení Komory čeká i přechod na e- advokacii. Jaké úkoly to před vedení staví?
Neřekl bych, že úkolem Komory je přechod na e- advokacii, ale úkolem nového vedení Komory je jednak Komoru jako orgán funkčně „upgradovat“ tak, aby byla schopná plně elektronicky komunikovat a aby poskytovala odpovídající servis svým členům, a současně pracovat na zajištění takových předpokladů pro výkon činnosti všech advokátů, které půjdou takříkajíc „s dobou“. Jde o to, že způsob poskytování právních služeb se z pohledu získávání vstupů i komunikace a poskytování výstupů a podoby těchto výstupů právního poradenství rapidně mění. Změnil se velmi výrazně, když se podíváme 25 let zpátky, kdy jsem poprvé vkročil do advokátní kanceláře, a když se podíváme 5 – 10 let do budoucna dnes, jsem přesvědčen, že se rovněž výrazně změní. Je potřeba, aby se tomu vybavení a chápání a i regulace výkonů advokacie postupně začala přizpůsobovat, protože se většími či menšími krůčky výrazně mění i názor a poptávka na straně příjemců právních služeb – našich klientů. Ať už to jsou klienti typu velkých významných korporací, kde se tato poptávka mění velmi rychle, nebo klienti typu fyzických osob a domácností, kde se tato poptávka bude měnit pomaleji, ale s generační výměnou také relativně svižně. Je potřeba, aby advokacie nezaspala, a věřím, že nové představenstvo v tomto odvede dobrou práci.
Různé orgány se snaží omezovat princip advokátní mlčenlivosti. Jak tomu hodlá Komora čelit?
Komora musí důsledně komunikovat fakt, že svobodná a nezávislá advokacie, jejíž je advokátní mlčenlivost zcela základní součástí, je bezpodmínečně nutná pro fungování právního státu, a to nejen v trestních věcech, ale v jakékoliv oblasti práva. Ta komunikace se nesmí omezit pouze na komunikaci veřejnou, ale i na diskusi s politickými představiteli, státními orgány a občanskou společností v nejširším slova smyslu. Tak málo, jako si lidé uvědomují například přínosy volného cestování za hranice, nebo našeho členství v Evropské unii, tak ještě méně, se mi zdá, si většina lidí je schopná uvědomit si to, jak moc jim vlastně dává a garantuje existence právního státu, a tedy i advokacie, a to nejenom pro jejich osobní život v případě opletaček s právem trestním, ale i v případě podnikání, zaměstnávání, vystupování vůči veřejným orgánům apod.
Jsou podle Vás dostatečně všichni advokáti zainteresováni na chodu Komory, a co by mělo představenstvo dělat, aby je případně více přitáhlo?
Jak už jsem zmínil, advokátů je opravdu hodně. Je to nejpočetnější právnická profese a z toho důvodu se nedá čekat, že by všichni advokáti byli zainteresováni na chodu Komory nějakou speciální činností. To nelze očekávat a nebylo by to ani normální. Co důležité je, je, aby advokáti vnímali, že Komora se snaží vycházet jejich požadavkům vstříc, že aktivně hájí ty advokáty, kteří jsou v právu a jsou současně v problémech, a současně že velmi striktně vystupuje proti tomu, aby součástí advokátního stavu bylo chování osoby, které se s advokátními principy a stavovskými pravidly rozcházejí. Rozhodně je důležité, aby advokátní komora měla k dispozici unikátní znalosti, vztahy, zkušenosti a nápady, které se mezi advokáty vyskytují. Proto je důležité, aby byla schopná lépe navazovat komunikaci a z této nepřeberné studnice poznatků dobře čerpat.
Čemu se konkrétně chcete věnovat po svém zvolení?
Pokud budu zvolen, což samozřejmě uvidíme po 22. září, půjde určitě o to, aby v rámci představenstva byly efektivně rozděleny jednotlivé agendy a činnosti tak, aby v něm mohla dobře fungovat týmová práce. To je myslím něco, co je potřeba zdůraznit, a jsem přesvědčen, že složení navrhovaných kandidátů toho dosáhne, aby byly opravdu zapojeny kvality všech členů představenstva do činnosti v jednotlivých oblastech Komory a představenstvo fungovalo jako tým.
Pokud jde o mé zapojení, závisí to určitě od diskusí ve zvoleném představenstvu, ale dovedu si představit, jak uplatnit své zkušenosti z oblasti legislativy, tedy toho, jak Komora bude a do jaké aktivní míry komunikovat s orgány výkonné i zákonodárné moci, tak z oblasti mezinárodních vztahů.
Dušan Šrámek
