Jako jediný kandiduje do představenstva České advokátní komory (ČAK) jako tzv. nezávislý kandidát. Musel proto sesbírat 50 podpisů od advokátů. Současný směr vedení ČAK Danielovi Mikovi nevyhovuje a to například kvůli tomu, že v orgánech chybí zástupci mladé generace a také kvůli pocitu, že komora funguje pouze jak výběrčí poplatků a kontrolní orgán.
Proč jste se rozhodl kandidovat do vedení České advokátní komory, co byste chtěl prosazovat?
Jsem člověk, který, pokud se mu něco nelíbí, pokusí se to změnit. Ke kandidatuře jsem proto měl dva důvody. První je velice prozaický, a tedy, že jsem přesvědčen, že v představenstvu chybí zastoupení mladé generace advokátů. V žádném případě nechci tvrdit, že by komora měla být vedena pouze mladými lidmi, ale jsem přesvědčen, že by mladí advokáti měli mít ve vedení advokacie slovo.
V dosluhujícím představenstvu byl ke dni jeho zvolení průměrný věk členů 54 let, letos je průměrný věk kandidátů nabízených komorou 55 let. Přitom průměrný věk advokáta je dnes kolem 43 let. Pokud bychom totéž vyjádřili pomocí evidenčních čísel komory, současné nejvyšší přidělené číslo je 17739, tj. průměrné číslo je 8870. Vyšší evidenční číslo přitom mají pouze dva kandidáti za komoru, průměr nabízený komorou je 3069. Mezi mladými advokáty již vznikla, jak já jí říkám, „Iniciativa 9000“, jejímž cílem je zvolit do všech orgánů komory advokáty s evidenčním číslem nad 9000. Doufám, že bude úspěšná.
Druhým důvodem je nespokojenost s přístupem komory ke svým členům, takový ten pocit někde vzadu v hlavě, že komora funguje pouze jak výběrčí poplatků a kontrolní orgán.
Jak dlouho již jste advokátem a jaké máte co se týče aktivit v rámci ČAK cíle?
V otázce mých cílů ve vedení se jako advokát, který má dva roky po advokátních zkouškách, domnívám, že je třeba změnit systém vzdělávání a zkoušení advokátních koncipientů. Taková čerstvá zkušenost je dle mého názoru nenahraditelná. Dále jsem připraven prosazovat otevření komory všem advokátům, aby advokátům nejen vládla, ale také jim sloužila, tzn. především rozšiřovala jejich pravomoci, zjednodušovala v co největší míře výkon advokacie a tvořila její pozitivní mediální obraz. Považuji za nezbytné změnit volební řád komory, docílit spravedlivého a transparentního ustanovování advokátů a zvýšení odměny advokátů dle advokátního tarifu, který nereflektuje aktuální ekonomickou situaci v České republice.
Na co se ve své praxi specializujete?
Specializuji se na litigace, insolvence a kryptoměnu, s oblibou dělám trestní právo a start-upy.
Jak jste již naznačil, ČAK má podle vás hodně co zlepšovat. Můžete tedy podrobněji popsat, jaká by měla být její funkce?
Dle mého názoru má mezi funkce komory patřit co nejširší podpora advokátů v podobě jejich vzdělávání, podpory podnikání a vůbec ulehčování výkonu advokacie, dále rozšiřování pravomocí advokátů, edukace veřejnosti a zlepšování prestiže advokátního stavu a komunikace se stavy justice. Ve všech těchto bodech by podle mě komora mohla plnit svou funkci lépe.
Jaké jsou největší problémy a výzvy, kterým advokacie v současné době čelí?
Za největší problém považuji snahu státních orgánů, především orgánů finanční správy a činných v trestním řízení, prolamovat mlčenlivost mezi advokátem a klientem. Takové snahy jsou v právním státě nemyslitelné a nepřijatelné a je třeba se jim bez výjimky bránit.
Dále mě znepokojuje jednání některých mých kolegů, kteří, a to především ve veřejných zakázkách, nabízejí své služby za neúměrně nízké ceny. Chápu, že konkurence je na dnešním trhu velká, ale cena za advokátní služby má být přiměřená, nikoliv směšná.
Vy jste jako jediný kandidát šel cestou sběru padesáti podpisů potřebných ke kandidatuře bez podpory představenstva ČAK. Proč si myslíte, že jste jediný? Upřímně si myslím, že nikoho nepřekvapila má osamocenost proti kandidátům nominovaným komorou více, než mě samotného. Pokud se podíváte na minulé sněmy, vždy bylo samostatných kandidátů minimálně osm. A žádný z nich nikdy nevyhrál. To podle mě přispělo k nezájmu potenciálních kandidátů, kteří doposavad sváděli sysifovský boj s komorou. Asi to má něco společného i s apatií advokátů vůči komoře.
Advokátka Klára Samková v minulosti ČAK kritizovala, že se touto cestou uzavírá „běžným“ advokátům. Souhlasíte s tím?
S advokátkou Samkovou si dovolím nesouhlasit i souhlasit. Padesát potřebných podpisů sehnat lze, ale i dle mého názoru se komora uzavírá „běžným“ advokátům.
Jedním z důvodů takového uzavírání je již zmíněná apatie advokátů vůči komoře. Neboť přestože s jejím výkonem kolegové vesměs spokojeni nejsou, tak, protože jim komora vyloženě neškodí, nehasí, co je nepálí. Je jim jedno. Tomu odpovídá volební účast na sněmu (kolem 15 %) i velikost opozice ve volbách. Odpovědnost za takovou apatii je ale třeba přičítat právě vedení komory, neboť zjevně nedokáže v očích „běžných“ advokátů obhájit svoji hodnotu, svůj význam.
Za druhý důvod, ryze praktický, považuji znění volebního řádu komory, který nahrává kolegyní Samkovou kritizovanému uzavírání komory. Do komory se volí jedenáct členů a pět náhradníků a každý advokát má šestnáct hlasů k rozdělení. Z logiky věci je zřejmé, že pokud se sněmu účastní stále stejná skupina advokátů volících kandidáty nominované komoru, pak při aktuální volební účasti musí tito kandidáti volby vyhrát. Pokud bychom volební systém komory přenesli na blížící se volby do poslanecké sněmovny, tedy pracovali bychom s hypotézou, že každý občan má 200 hlasů, pak si dovolím s jistotou tvrdit, že všech 200 křesel by získala jedna politická strana. A to není příliš demokratické. Pokud se nezmění volební řád nebo se nezlepší volební účast, nemůžeme pravděpodobně očekávat změnu.
Proč je ve vedení ČAK tak málo žen?
Protože jich málo kandiduje. Bohužel nemám k dispozici přesné sociografické údaje o advokátech, ale představenstvo má dlouhodobě dvě členky. Letos jsou nominovány tři ženy, tedy žádná výrazná změna nás jistě nečeká. Pokud nebude více žen kandidovat, nemůže jich být více ve vedení. A proč ženy nekandidují, na to se musíte ptát jich. Já sám nechápu, proč samostatně nekandiduje více advokátů či advokátek.
Eva Paseková
