Již příští týden si Soudcovská unie zvolí nového prezidenta či prezidentku. O křeslo se opět uchází současná prezidentka Daniela Zemanová. Vést profesní komoru českých soudců chce i místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. V předsněmovní atmosféře se proto začínají objevovat i hlasy, které současné vedení kritizují. Nejvýrazněji se veřejně vymezil soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček. Daniela Zemanová mu odpovídá v bilančním rozhovoru pro Českou justici.
Předsedkyní Soudcovské unie jste od roku 2014? Co se za tu dobu podařilo prosadit, čemu zabránit a v čem naopak vidíte rezervy?
To je na konci funkčního období pochopitelná otázka, ale čím častěji na ni odpovídám, uvědomuji si, jak těžké je zdůraznit všechny důležité aktivity Soudcovské unie za tři roky, neopomenout něco významného. Mezi ty bezesporu významné body patří ukončení sporů o platy soudců, zabránění přesunu tzv. účastnických sporů z Českého telekomunikačního úřadu na soudy a plošného zavedení automatického generátoru přidělování věcí.
Za úspěch považuji i dosažení změny původní podoby majetkových přiznání soudů na přijatelný a rozumný výsledek. Celkově jsme bohužel v tomto období museli věnovat velké množství energie právě aktivitám s negativním výsledkem, tj. něčemu zabránit, něco korigovat.
Celé funkční období současného vedení SU ovlivnila zásadně změna ministra spravedlnosti na začátku roku 2015. Nedošlo totiž pouze k výměně osoby ministra, jako se tomu stalo mnohokrát předtím. Nový ministr vyměnil po svém nástupu v podstatě všechny osoby, které se věnovaly justičním otázkám, od náměstků po legislativní odbor. Nastalo dlouhé období, ve kterém se nově příchozí seznamovali s pro ně novou oblastí organizace soudů a s podrobnostmi práce na soudech. V této době nebylo možné o ničem jednat, to se samozřejmě podepsalo na prosazování našich záměrů. Po tomto „seznamovacím“ období následovala etapa rychlé tvorby návrhů zákonů, podle našeho názoru nedostatečně připravených a neprojednaných. To je realita, stála nás obrovské množství času vynaložené na obranné aktivity, které soudnictví neposunou dopředu, ale v případě pasivního přihlížení k přijetí některých návrhů by jeho činnost byla horší.
Pevně doufám, že odborní pracovníci ministerstva, kteří se nyní v problematice činnosti soudů již orientují, tam zůstanou i po volbách a budeme moci pokračovat v započatých jednáních o emeritních soudcích a dalších otázkách.
Pro vnitřní činnost Soudcovské unie bylo přínosné zřízení odborných kolegií a vyjednání jednotných výhodných podmínek pro uzavření pojištění o odpovědnosti soudců za škodu způsobenou při výkonu funkce. Změnili jsme vydavatele a podobu časopisu Soudce a rozšířili jeho redakční radu.
Soudce Vrchního soudu a dlouholetý předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček označil v komentáři pro deník Právo současný přístup Soudcovské unie jako servilní vůči ministerstvu spravedlnosti. Jak jeho slova hodnotíte?
Absolutně s nimi nesouhlasím, nemají nic společného s realitou. Soudcovská unie se vždy jednoznačně a hlasitě ohradila proti ministerstvu a komukoliv jinému v případě útoků proti soudům a soudní moci.
Postavila se proti ministryni Válkové, která zpochybňovala činnost soudců při rozhodování o ochranné léčbě, ohradila se proti postupu při výběru předsedy krajského soudu v Ústí nad Labem a dalším výrokům a postupům ministerstva při výběru soudních funkcionářů, a zejména neustále a otevřeně kritizujeme ministerstvo spravedlnosti pro jeho neodborný přístup k soudnictví a zanedbávání dlouholetých problémů. To jsou fakta, která zjistí každý, kdo si pročte archiv zpráv. S naprostou jistotou si stojím za tím, že Soudcovská unie pod mým vedením není servilní ani alibistická! Vůči nikomu.
Proč Soudcovská unie například mlčela, když ministr spravedlnosti Robert Pelikán zpochybňoval práci orgánů činných v trestním řízení?
Nevím, co tím konkrétně myslíte, ale předpokládám, že jde o výrok o účelovém postupu v kauze Čapí hnízdo.
Ano.
Kritické vyjadřování politiků bez faktické opory se stalo bohužel normou a každou chvíli někdo z nich pronese výrok, kterým zpochybňují činnost soudů nebo jiné části justice. Ani sdělovací prostředky už je nesledují a v naprosté většině nekomentují. Mohla bych se ptát stejně, proč se Česká justice nebrání každému útoku, který vůči médiím pronese prezident nebo jiný politik. Tento výrok ministra spravedlnosti se stal předmětem zájmu sdělovacích prostředků proto, že se ho okamžitě chopily politické strany a stal se předmětem předvolebního boje, do kterého se Soudcovská unie nesmí nechat vtáhnout.
Nadužíváním kritiky se oslabuje její dopad, a stejný účinek by mělo i neustálé ohrazování se proti každému z výroků. Stalo by se mechanickou záležitostí, společnost by je přestala brát vážně, a to nechceme v případě prohlášení Soudcovské unie dopustit. SU umí hlasitě vyjádřit svůj názor, ale musí pečlivě zvažovat, kdy tak učiní. Takže unie nemlčí, jen se nevysiluje žabomyšími válkami, nenechává se vtáhnout do diskusí, ve kterých si její hlas přivlastní a využije ke svým účelům politická strana, prostě se věnuje takovým věcem, které mají smysl.
Jako důvod, proč oslovil s výzvou kandidovat na prezidenta Soudcovské unie místopředsedu Nejvyššího soudu Romana Fialu, uvedl Tomáš Lichovník jeho údajně „lepší schopnost vyjednávat a jasně formulovat stanoviska“. Berete tuto nepřímou kritiku svého předchůdce jako oprávněnou? A pokud ano, budete v případě svého zvolení měnit svůj dosavadní přístup k prezentaci stanovisek SU?
Každý má svůj styl jednání a prezentace. Podstatné jsou výsledky. A ty jsou dobré. Za celé tři roky mého vedení SU se nestalo nic, co by soudcům uškodilo. Byli jsme u všech jednání, která se týkala návrhů zákonů, které mohly velmi negativně ovlivnit činnost soudů, a výsledkem je, že nebudou přijaty, nebo v podobě, která je již akceptovatelná. Ano, během těchto tří let se nepodařilo prosadit naše dlouhodobé záměry, napříkad zřízení reprezentativního orgánu soudní moci, stejně tak jako se to nepodařilo ani předchozím prezidentům za jejich šestileté funkční období. Ale udržujeme je v popředí zájmu, jedná se o nich. Takže ve výsledcích problém nevidím.
Soudcovská unie je demokratický spolek a každý z členů má možnost se vyjádřit ke způsobu jednání a prezentace vedení. Na přímou, konkrétní a sdělenou kritiku pak samozřejmě reaguji – já i ostatní členové vedení. Je nutné objektivizovat, zda onen názor převažuje i mezi ostatními členy, protože je známá věc, že přesně to, co se líbí jednomu člověku, velmi vadí tomu druhému. U soudců s výraznými názory více než kde jinde. V SU lze většinový názor zjistit nejlépe při jednání Republikové rady, která má téměř 30 členů. Takže pokud budu znovu zvolena, budeme jednat v Republikové radě o tom, zda její členové považují za vhodné změnit způsob dosavadního jednání a vystupování za SU, z jakých důvodů a jakým způsobem.
Jak byste hodnotila spolupráci Soudcovské unie pod vaším vedením s ministry spravedlnosti Helenou Válkovou a posléze Robertem Pelikánem?
Podrobně jsem to popsala v odpovědi na první otázku, takže odpovím už jen stručně. S paní doktorkou Válkovou jsem začala ihned po svém zvolení v říjnu 2014 sporem, protože jsem ji za SU ostře kritizovala kvůli jejím výrokům vůči soudům po útoku na školu ve Žďáru nad Sázavou. Potom jsme ale dokázaly najít vůli a prostor ke spolupráci. Ona sehrála velmi významnou a pro nás pozitivní úlohu při ukončení sporů o platy, na to bychom neměli zapomenout. Vyslechla i naše argumenty pro zřízení Nejvyšší rady soudnictví a podnikla kroky k přípravě návrhu na její právní zakotvení. Vzhledem k tomu, že nastupující ministr Pelikán byl jejím náměstkem, očekávali jsme přirozenou kontinuitu a pokračování v rozpracovaných projektech. Nastal pravý opak, nový ministr zastavil práce na přípravách nových procesních kodexů i na zakotvení Nejvyšší rady soudnictví a jak už jsem popsala výše, vyměnil většinu odborných pracovníků MSp. Nastalo dlouhé období, kdy spolupráce nebyla dobrá. V posledních měsících se zlepšila a budeme se snažit, aby na této úrovni zůstala i po parlamentních volbách.
Váš protikandidát na předsedu Soudcovské unie Roman Fiala uvedl, že ho ke kandidatuře vyzvali dva bývalí prezidenti SU. Oslovil vás taktéž některý z bývalých prezidentů s tím, abyste svůj mandát obhajovala, popřípadě oslovil Vás někdo jiný z představitelů justice?
Svou kandidaturu jsem zvažovala a mluvila jsem o ní dlouho a podrobně se svými kolegy z SU, včetně bývalých prezidentů, a s dalšími lidmi, kteří činnost SU sledují. Ve výsledku převážila podpora mého dalšího působení jako prezidentky SU.
Když čtete volební programy jednotlivých politických stran, jaký vidíte z pohledu justice hlavní deficit těchto programů a kde spatřujete největší nebezpečí?
Máme bohaté zkušenosti s neplněním programů politických stran a jejich předvolebních slibů. Kdyby byla splněna aspoň jejich desetina, měli bychom přehledný právní řád, Nejvyšší radu soudnictví, úpravu výběru soudů a soudců, dostatečný počet odborných justičních pracovníků atd již dávno. Takže si od nich nic neslibuji, ale ani se neobávám. Je nutné pečlivě sledovat konkrétní jednání a projevy politických stran, nikoliv jejich programy.
Eva Paseková
