V neděli zveřejněný program hnutí ANO pro volby do Poslanecké sněmovny, které proběhnou na konci října tohoto roku, obsahuje samostatnou kapitolu, která se věnuje justici. Na rozdíl od programu hnutí pro volby minulé se však výrazně scvrknul a v porovnání s ostatními kapitolami se jedná o pasáž nejstručnější. Větší prostor věnuje hnutí ANO například dobrovolným hasičům.
Při porovnání obou volebních programů je zřejmé, že došlo k poměrně zásadnímu obratu v přístupu hnutí k justici. Z priorit hnutí pro volební období 2017-21 vypadlo například prosazování soudcovské samosprávy. Zatímco před volbami v roce 2013 Babišovo hnutí slibovalo, že zajistí „podporu maximální nezávislosti soudců tím, že vytvoříme orgán s přirozenou odbornou autoritou (Nejvyšší soudcovskou radu), který by lépe, než ministerstvo spravedlnosti zajišťoval potřeby justice a její kontrolu“ v tom aktuálním o soudcovské samosprávě není ani řádky. Místo toho se zde naopak dočteme, že „do výběru soudců a správy soudů zavedeme změnou zákona o soudech a soudcích jasná pravidla“. O těchto „pravidlech“ se dále v programu už podrobněji nepíše.
Že ale mají pravděpodobně podobu ministrem Pelikánem aktuálně předložených návrhů v podobě ministerských „justičních“ vyhlášek, se dozvíme na jiném místě: v knize „O čem sním, když náhodou spím“ samotného šéfa hnutí ANO Andreje Babiše.
Od Válkové k Pelikánovi
Tato publikace je vůbec pro pochopení názorů a záměrů hnutí v oblasti justice – s ohledem na povahu politického subjektu ANO – mnohem důležitější, než samotný program hnutí. Z textu je především zřejmá velká, jemně řečeno nedůvěra vůči současnému systému fungování justice. Vedle obvyklých floskulí o „českém Palermu“, v němž funguje justiční mafie, insolvenční mafie, kde soudci nejsou podle Babiše schopní šmahem odsoudit Davida Ratha, případu OKD atd. se jako fakt dozvíme, že podle Babiše je možné ovlivnit přidělení konkrétního případu předsedou soudu. Předsedové soudů mají podle Babiše vůbec nezdravý vliv, najmě na celou kariéru soudce. „Hlavně nevybočit z řady. Nerozhodnout nic, co by se nelíbilo šéfovi, nebo dokonce jeho kamarádům“, tak vypadá podle Babiše díky jejich vlivu profil českého soudce. Proto je podle něj nutné zavést „pevná pravidla, kariérní řád“, kdy o kariéře soudců „přestane rozhodovat přízeň mocných soudních funkcionářů“, což povede podle Babiše k tomu, že soudcům „naroste sebedůvěra a budou soudit natvrdo podle znalostí a svědomí, ne podle pokynů z nějakého palerma, na kterém závisí jejich kariéra“ („O čem sním, když náhodou spím“, Andrej Babiš, str. 109). Babiš také v publikaci podporuje zavedení náhodného výběru případů („Pojistka, aby vás přece jen soudce nezařízl za odměnu, nebo pro kamaráda.“) či jakési neupřesněné výsluhy („jako mají třeba policisti“) pro „poctivé soudce“. Co je kritériem oné „poctivosti“, kdo bude takové „poctivé soudce“ vybírat a jak konkrétně by taková odměna pro „poctivého soudce“ měla vypadat, však v publikaci Babiš neupřesňuje. Stejně tak už dále nerozvádí, co s těmi zbylými „nepoctivými soudci“, kteří si „odměnu“-výsluhu nezaslouží.
Babiš tvrdě kritizuje současný systém výběru kandidátů pro budoucí soudce a je zřejmé, že by si přál při jejich výběru větší roli ministerstva spravedlnosti: „Tomu se až nechce věřit. Dneska je nejlepší znát se s konkrétním soudcem, aby vám to domluvil. Předseda krajského soudu si vás pak vybere jako asistenta, uděláte justiční zkoušky a rozběhne se proces jmenování. Ministerstvo spravedlnosti to nemůže příliš kontrolovat. Přitom soudce má být absolutní autorita, profesionální i morální. Vždyť na něm závisí osudy lidí“ (str. 111). Řešením jsou podle Babiše právě Pelikánem prosazované změny v podobě vyhlášek, které byly nedávno odeslány do připomínkového řízení. Celá pasáž o záměru nového výběru budoucích soudců ukončuje poměrně nelogicky věta „Dál už je to jenom na policii“. Té by se vůbec podle Babiše měla „ulehčit“ spolu se žalobci práce se „soudci, kteří berou“. „Zatím jsou dost svázaní. Jeden příklad: Když dnes půjdou po soudci krajského soudu v Plzni, o povolení odposlechů musí žádat… kde myslíte? No u soudu v Plzni…“ (str. 111). Opět však v publikaci chybí konkrétní návrh řešení. Ten částečně nacházíme naopak v neděli zveřejněném programu hnutí ANO, v němž se hnutí „v oblasti justice“ zavazuje k prosazení speciálního „elitního“ útvaru pro boj s korupcí. Vzhledem k podobě zákona o státním zastupitelství, jak jej Poslanecké sněmovně předložil ministr Pelikán, v němž je projektováno speciální státní zastupitelství s výjimečnými pravomocemi, lze si tuto představu o onom „řešení“ vcelku dobře učinit.
Soudce v mobilu
Nově se v programu ANO objevuje ambice elektronizovat soudní řízení: „Elektronizujeme soudní řízení. Tím je zrychlíme, zlevníme a zpříjemníme pro uživatele“. Pro konkrétní představu však musíme opět do „snáře“ Andreje Babiše, který sní o „bezpapírovém soudnictví“, v němž žalobu bude občan podávat prostřednictvím mobilní aplikace („O čem sním, když náhodou spím“, str. 115), jejímž prostřednictvím bude možné nahlížet do celého spisu. „Když bude třeba něco soudu dodat, dostanete okamžitě zprávu, třeba zase do mobilu. Běžným, srozumitelným jazykem, ne právnickým“, popisuje svůj sen o justici Andrej Babiš. Ten také slibuje „chytrý internetový portál“, který „odpoví na většinu základních právních otázek“ nebo „právní informační kiosky“ na úřadech, takže občané nebudou muset podle Babiše tolik využívat služeb advokátů. Celá elektronizace podle Babiše by vedla údajně ke zrychlení soudů o 80 %, „místo za 3,5 roku by bylo hotovo za 8 měsíců“ a „obchodní spor místo šesti let půldruhého roku“. Ale i to je podle Babiše málo, je třeba „zrušit polovinu sporů“ a mj. zmiňuje „víc mimosoudních řešení“. A tady opět musíme pro konkrétní řešení do volebního programu hnutí ANO, nikoliv ovšem do kapitoly o justici, ale do části nazvané „Ochrana spotřebitelů“. Zde se dočteme o záměru na „větší uplatnění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, které dnes mohou provádět některé instituce – Česká obchodní inspekce, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad a Finanční arbitr“. Taková rozhodnutí by podle hnutí měla být soudně nepřezkoumatelná: „Pokud se o věci bude rozhodovat v rámci mimosoudního řešení sporu, mělo by být rozhodnutí daných institucí konečné. Přezkum soudem by byl možný nikoliv meritorně, jako je tomu dnes, ale pouze z důvodu zjevného porušení zákonů či procesních předpisů instituce“.
Zákon pro lidi
Hnutí ANO také upustilo od záměru z roku 2013, kdy mělo v programu oba nové procesní kodexy, tj. trestní řád a občanský soudní řád. Místo toho je v programu pro volby 2017 popsán záměr přijetí jakéhosi „spotřebitelského zákoníku“, neboli „Zákona pro lidi“: „Spotřebitel musí znát svoje práva. Základním předpokladem k tomu je jasná a srozumitelná právní úprava, kterou nemusí číst s právníkem či finančním poradcem. Prosadíme spotřebitelský zákoník, který jasně a přehledně upraví práva a povinnosti spotřebitelů a podnikatelů“.
Pro lepší pochopení tohoto záměru je opět vhodné nahlédnout do „snáře“ pana Babiše: „Představuju si například, že budeme mít jasné a jednoduché zákony pro spotřebitele. Aby si je mohli vzít do obchodu a ukázat prodavači, že mají na něco právo. Dneska je spotřebitelské právo rozdělené do několika zákonů, které na sebe navíc různě odkazují. To by bylo dobré dostat do jednoho spotřebitelského zákoníku a napsat ho srozumitelně. A vůbec všechny zákony, které se dotýkají našeho denního, obyčejného života: daňové zákony, zákony o zdravotnictví, sociální péči a školství, zákony pro podnikání. Jasně, pak máme odborné zákony, třeba o jaderných elektrárnách. Ty ať zůstanou pro experty.“ („O čem sním, když náhodou spím“, str. 120)
Zákon pro lidi musíme také k lidem dostat.
- Budeme vydávat výklady zákonů a ustanovení vztahujících se k právům spotřebitele, který potřebuje srozumitelný a stručný výklad zákonů, dostupný a dosažitelný.
- Vytvoříme databázi anonymních soudních rozhodnutí týkajících se sporů na ochranu spotřebitele. Funkční vyhledávání sporů dle výše škody, oboru, druhu poskytnuté služby, úspěšnosti pro spotřebitele, nebo prodejce, vyhledávání dle regionů, vždy u pravomocně skončených případů.
- Zavedeme uplatnění obecného práva v pochybnostech ve prospěch spotřebitele. Je zcela na podnikateli, aby prokázal své nároky, nebo porušení povinností na straně spotřebitele. Pokud to nedokáže, má pravdu spotřebitel.
- Klientům se dostane informace o pochybeních obchodníků. Sankcí pro nepoctivé podnikatele by kromě pokuty mělo častěji být uveřejnění odsuzujícího rozhodnutí. Poslouží spotřebitelům a je i dobrým odstrašujícím příkladem pro ostatní podnikatele.
Zdroj: Program hnutí ANO pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017
Zajímavou novinkou je také záměr hnutí ANO zavést do českého právního řádu institut tzv. hromadných žalob: „Prosadíme zákon o hromadných žalobách. V dnešní době se pochybení jednoho obchodníka nedotýká jen práv jednoho izolovaného spotřebitele, nýbrž jde většinou o větší skupiny. Hromadná žaloba umožní takovým skupinám požadovat nápravu jejich práv společně, čímž všichni ušetří – spotřebitelé i stát.“
Z oblasti justice už se zájem hnutí i Babiše týká jen exekutorů. Prakticky se jedná o záměry již prosazované ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem v tomto volebním období, k nimž přibyl záměr „zvýšit nezabavitelné minimum“ při exekuci (program hnutí ANO) a přenesení nákladů za marné vymáhání exekuce na věřitele (Babišův „snář“, str. 118). Těžko specifikovatelný je pak závazek hnutí upravit exekuční řád tak, „aby byl snadno srozumitelný a exekuční řízení vedlo k efektivnímu vymáhání povinností, ne ožebračování chudých“. V oblasti vězeňství zaujme snad jen záměr stavět nové věznice a uplatnit při tom princip partnerství soukromého a veřejného sektoru.
Okrajově se pak justice dotýkají i následující body v programu hnutí:
- Úpravou zákona oddělíme odvozování platů poslanců a senátorů od platů dalších ústavních činitelů, zejména soudců. V návaznosti na to zmrazíme platy poslanců na celé volební období na současné výši.
- Odpolitizujeme Legislativní radu vlády, ve které by měli působit výhradně odborníci.
- Nevzdáme boj proti korupci v policii a napravíme škody, které napáchala policejní reorganizace.
- Prosadíme přijetí zákona o soukromých bezpečnostních službách, aby takové služby mohly být poskytovány jen na základě souhlasu a pod kontrolou státní instituce.
- Budeme přísně postihovat jejich zneužívání pro ilegální obstarávání informací, včetně informací z policejních databází a spisů.
- Podpoříme rozšíření kompetencí celní správy. Celní správa má pravomoc policejního orgánu již od roku 1995 a může prověřovat zejména trestné činy související s její činností a také kauzy krácení DPH. Po odhalení pachatele a nasbírání důkazů ale musí jednotlivé případy předávat vyšetřovateli od policie, který po nastudování spisu dovede trestní řízení k soudu. Po vzoru dalších států EU prosadíme, aby celní správa mohla trestní řízení ve vysoké fázi rozpracovanosti se souhlasem státního zástupce dotahovat až do konce.
- Reformujeme Generální inspekci bezpečnostních sborů tak, aby byla ochranou občanů před policejními excesy, ne nástrojem krytí policistů a šikany těch nepohodlných.
Petr Dimun
