Všeobecná sestra může odebírat krev, praktická nikoliv. Ministerstvo dostalo připomínky k vyhlášce

Novela zákona 96/2004 (zjednodušeně o vzdělávání nelékařů) si vyžádala změnu vyhlášky 55/2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. K jejímu návrhu nyní obdrželo ministerstvo zdravotnictví připomínky, které se týkají zejména překrývání či nejasné definice kompetencí jednotlivých profesí. Odboráři soudí, že je třeba více rozlišit všeobecnou a praktickou sestru v provádění specializovaných činností, za pravdu jim v tom dává Úřad vlády z důvodu souladu s evropskými předpisy. Lékárnická komora nesouhlasí s tím, aby sestry získaly kompetenci v oblasti farmakoterapie. Ministerstvo práce ostře odmítlo, aby se zdravotničtí pracovníci zapojovali do řešení sociální problematiky, dokonce mu to vadí i u komunitních sester. Naopak ministr pro lidská práva chce, aby se ergoterapeut zabýval i sociálním znevýhodněním pacienta. Ministerstvo spravedlnosti žádá nerušit odbornost zdravotního laboranta pro sexuologii, protože by neměl kdo provádět ve Vězeňské službě vyšetření prokrvení penisů. A lékařská komora pokračuje v boji proti terapeutům čínské medicíny.

Vyhláška vymezuje činnosti praktické sestře, které bude vykonávat bez odborného dohledu buď na základě indikace lékaře, nebo bez ní. „Některé činnosti uvedené v § 4a jsou natolik specializované, že by jejich provedení nemělo být svěřeno praktickým sestrám, ale mělo by být ponecháno všeobecným sestrám. Kompetence všeobecné sestry a kompetence praktické sestry se od sebe nesmí v praxi lišit pouze kosmeticky. Podávání léčivých přípravků formou intramuskulární injekce a odebírání žilní krve představují dvě z činností, které odlišují všeobecnou sestru od sestry praktické. Zároveň se jedná o činnosti specializované, které by v nemocnicích neměly být prováděny praktickou sestrou,“ píše ve svém stanovisku Českomoravská konfederace odborových svazů.

Odbor kompatibility Úřadu vlády odborářům dává za pravdu. Míní, že rozsah možné účasti na poskytování léčebné a další péče je vymezen v návětí paragrafu 4 odst. 3 a odst. 4, tedy u všeobecných sester a praktických sester, naprosto totožně. „Kompetence praktické sestry se od kompetencí všeobecné sestry nesmí lišit pouze kosmeticky,“ varuje úřad, protože by tím podle něj byla porušena povinnost stanovená příslušnou evropskou směrnicí (2005/36/ES). Ta totiž říká, že každý členský stát podmíní přístup k odborné činnosti zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči a jejich výkon získáním dokladu o dosažené kvalifikaci. „Členský stát tedy nesmí vytvořit kategorii v podstatě všeobecných sester, které se ale jmenují jinak (např. praktické sestry), vysvětlují vládní úředníci.

Lékárnická komora: Sestra nesmí sama rozhodovat o lécích

Česká lékárnická komora chápe, že se se ministerstvo zdravotnictví snaží posílit kompetence všeobecné sestry v rámci ošetřovatelské péče a tak zbavit lékaře břemene některých rutinních činností, které mohou sestry vykonávat. „Problematika farmakoterapie k nim zcela jistě nepatří. Skutečnost, že jsou léčivé přípravky volně prodejné, vůbec neznamená, že nemají nežádoucí účinky, nemají interakce a jsou prosty rizik plynoucích z nesprávného užívání. Za farmakoterapii pacienta plně zodpovídá ošetřující lékař. Jak by to bylo v případě, že bez jeho vědomí (indikace) bude pacient užívat další léčivé přípravky? Kdo ponese odpovědnost za jejich nežádoucí účinky, za interakce s jinými, lékařem ordinovanými léčivy atd.?“ pokládají lékárníci ministerstvu otázky, neboť podle nich všeobecná sestra nemá potřebné znalosti o kontraindikacích, interakcích, nežádoucích účincích léků a nemůže posoudit celkovou farmakoterapii pacienta a její ovlivnění podáním dalších, byť volně prodejných léčiv. Komora připojuje příklady, kdy se léky navzájem negativně ovlivňují. Řešením podle ní je jedině postup, kdy je farmakoterapie indikována lékařem. „Lékař rozhodne o konkrétním léčivém přípravku, dávce apod., a sestra poté podává dle skutečného stavu pacienta,“ uvádí se ve stanovisku. Lékárnická komora připomíná, že kompetenci, která je navrhována sestrám nemá ani klinický farmaceut, „přestože je specialistou na léčiva, zná a řeší nežádoucí účinky léčiv konkrétního pacienta, interakce léčiv, úpravu dávkování, navrhuje použití vhodnějšího léčiva apod., ale i přes všechny tyto znalosti a zkušenosti změny a opatření pouze navrhuje lékaři, neboť ten nese právní odpovědnost za pacienta“.

Lékárnická komora také navrhuje vyškrtnout termín klinickofarmaceutická péče. „Klinickofarmaceutická péče je činností výlučně farmaceutů. Není proto důvodné ji uvádět u sanitářů,“ míní komora.

MPSV: Sociální problematika do rukou sester nepatří

Ministerstvo práce a sociálních věcí požaduje, aby z návrhu vyhlášky zmizely všechny překryvy náplně práce sester s kompetencemi sociálních pracovníků. Kdekoliv je taková zmínka, požaduje MPSV její odstranění, nebo „vyjasnění“. Konkrétně vadí tyto pasáže vyhlášky (se zdůvodněním, že „činnosti sociálního pracovníka nemůže vykonávat žádné jiné povolání“), z nichž by zmínky o čemkoliv „sociálním“ měly být vyškrtnuty: