Zjistit totožnost a obratem posadit do letadla. Ministerstvo vnitra chce rozšířit počet zemí, se kterými Česko smluvně spolupracuje při vracení nelegálních migrantů. Zaměřilo se přitom na problémové země, které se nechtějí k přebírání vlastních občanů výslovně zavázat. Česko jim má mít podle rezortu možnost nabízet volnější dohody. A za zpětvzetí migrantů slibovat třeba podporu v oblasti rozvoje.
Podmínky předávání a přebírání osob, jejichž pobyt je na území státu nelegální, upravují takzvané readmisní smlouvy. Česko jich má v současnosti uzavřeno 16, třeba se všemi svými sousedy. Další dvě, s Uzbekistánem a Mongolskem, čekají na podpis. A s dalšími 17 státy, včetně třeba Ruska, Ukrajiny či Turecka, je na vracení nelegálních migrantů jednotně dohodnutá celá Evropská unie.
„Sjednávání tzv. readmisních dohod je jedním z nejdůležitějších nástrojů boje proti nelegální migraci,“ uvádí ministerstvo vnitra v materiálu, který má Česká justice k dispozici. Česko by v něm podle něj proto mělo pokračovat: „A to zejména s tzv. zdrojovými státy, tj. se zeměmi, z nichž pocházejí největší počty nelegálních migrantů, avšak nejsou prioritními pro celou Evropskou unii.“
Problémová Indie
Ne všechny státy jsou však ochotné se k přebírání vlastních občanů výslovně zavázat. Vnitro proto navrhuje, aby mohlo Česko vedle readmisních smluv uzavírat i volnější, převážně technická ujednání – třeba jen s partnerskými rezorty v cizí zemi. „Vzhledem k tomu, že se často jedná právě o státy, které jsou největšími zdroji nelegální migrace, představuje jakýkoliv uzavřený závazný dokument týkající se přebírání osob oproti současné situaci pokrok pozitivním směrem,“ uvádí ministerstvo.
První takovou mezirezortní smlouvu chce vnitro uzavřít s Indií. Na návrh standardní readmisní smlouvy z roku 2011 totiž indická strana ani přes opakované urgence nikdy neodpověděla. „V loňském roce uzavřela indická strana technické ujednání o spolupráci při identifikaci a návratech občanů se Švýcarskem a dle našich informací je připravena jednat o podobných dokumentech i s dalšími státy,“ uvádí rezort.
Rychle a hladce
Zároveň jeho úředníci připravili návrh směrnice, která uzavírání podobných ujednání upravuje. Smluvní státy v něm mají deklarovat odpovědnost za své občany a za jejich návrat do země – dobrovolný i nucený, zásadu nedělitelnosti rodin, nebo že celý proces proběhne maximálně hladce a rychle. „Česká strana bude usilovat o to, aby v případě, že občan je držitelem platného cestovního dokladu, nebylo nutné podávat žádost o jeho převzetí, ale návrat se mohl uskutečnit pouze po předchozím oznámení,“ stojí v návrhu směrnice.
Na podanou žádost by měl smluvní stát odpovědět ve lhůtě 30ti, maximálně 40ti dnů. A vrácení občana by mělo proběhnout bezodkladně po jejím schválení. „Návrat se uskuteční co možná nejdříve, nejpozději však do 30 kalendářních dnů od potvrzení státního občanství dotčené osoby,“ udává například chystaná smlouva s Indií.
V případě, že na tom bude druhá strana trvat, je možné podle ministerstva vnitra do ujednání vložit rovněž „ustanovení týkající se spolupráce při podpoře opětovné reintegrace navracených osob, podpory v oblasti rozvoje, školení apod.“. Česko by se takovou smlouvou ale nemělo podle rezortu k ničemu výslovně zavázat. Ostatně materiál slibuje, že nová ujednání nebudou představovat nové nároky na státní rozpočet. „Náklady budou determinovány počtem předávaných cizinců. Případné zvýšené finanční náklady budou hrazeny z prostředků rozpočtové kapitoly ministerstva vnitra,“ uzavírá návrh směrnice.
Lucie Nekvasilová
