Nejvyšší správní soud (NSS) se zastal devadesátiletého muže, který se marně domáhal příplatku k důchodu za čtyři měsíce strávené v roce 1950 v internaci po zákroku komunistů proti klášterům a řádům. Nenaplnil podmínku přinejmenším dvanáctiměsíční nezákonné perzekuce. Podle NSS je ale nutné zohlednit to, že z internace zamířil přímo k pomocným technickým praporům, perzekuce tedy pokračovala jinými prostředky.
„Jinak řečeno, doby nezákonné perzekuce se mají sčítat,“ uvedl advokát Lubomír Müller, který na rozsudek upozornil. Verdikt je v plném znění dostupný na webu soudu.
Joseph Peterson se narodil ve východoslovenském Novosadu v rodině řeckokatolického faráře. Podle Müllera později vstoupil do řádu jezuitů a začal studovat bohosloveckou fakultu. V dubnu 1950 skončil s dalšími řeholníky a kněžími v centralizovaném klášteře v Bohosudově. Komunistická moc tehdy prostřednictvím takzvané akce K ostře zasáhla proti mužským řeholním řádům.
Po čtyřech měsících internace Petersona zařadili do pomocného technického praporu, kde strávil dalších 40 měsíců. V 60. letech odešel do Kanady, tam se stal svědkem Jehovovým. Před několika lety se z Kanady vrátil a nyní bydlí v domově pro seniory v Mariánských Lázních.
Česká správa sociálního zabezpečení Petersonovi přiznala podle zákona o mimosoudních rehabilitacích za nucenou službu v pomocném technickém praporu příplatek k důchodu 15 korun za měsíc služby, avšak za předchozí internaci nikoli. Zdůvodnila to tím, že internace trvala méně než rok, a proto není naplněn požadavek zákona.
Peterson marně namítal, že po skončení internace perzekuce pokračovala, jen v jiné formě. Neuspěl ani u Krajského soudu v Plzni. Zasáhl až senát NSS, podle kterého lze sice jazykovým výkladem zákona dospět k interpretaci zvolené správou sociálního zabezpečení, ovšem zároveň je nutné vykládat zákon s ohledem na jeho smysl a na cíle zákonodárců. Při zohlednění souhrnné délky perzekuce lze příplatek Petersonovi podle NSS přiznat i za čtyři měsíce v internaci.
„NSS má za to, že tento závěr naplňuje záměr zákonodárce se v rámci možností pokusit o spravedlivé odškodnění a tím alespoň částečně přispět k zadostiučinění a spravedlnosti, jakožto jedné ze základních hodnot demokratické společnosti, kterou o to intenzivněji pociťují a vnímají pamětníci a osoby přímo postižené bezprávím komunistického režimu,“ stojí v rozsudku.
„Je zajímavé, že uvedený rozsudek byl vydán v konkrétní věci svědka Jehovova, ale obecný užitek z něj mají především římskokatoličtí řeholníci a kněží,“ konstatoval Müller.
(čtk)
