Ústavní soud (ÚS) v dnešním nálezu apeloval na justici, aby nekladla na podmíněně odsouzené lidi nepřiměřeně přísné požadavky z hlediska toho, zda žijí řádným životem. Než soudy případně nařídí výkon trestu, je nutné přistupovat k odsouzeným individuálně a zkoumat, v jaké míře a z jakých motivů nesplnili některé požadavky spojené s probačním dohledem.
Konkrétně se ÚS zabýval případem člověka, který dostal podmínku za výtržnictví a nebezpečné vyhrožování. Ve zkušební době sice nespáchal trestný čin ani přestupek, ale poté, co přišel o zaměstnání, neregistroval se na úřadě práce, což byl jeden z požadavků probačního dohledu. Proto Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl, že se muž v podmínce neosvědčil a musí na devět měsíců do vězení.
Podle ÚS nešlo o natolik závažné pochybení, aby kvůli tomu musel po uplynutí zkušební doby vykonat trest. „Takové rozhodnutí by bylo extrémně nepřiměřené a nařízení výkonu trestu odnětí svobody by bylo nespravedlivé,“ stojí v nálezu.
V mužově případě se justice dostatečně nezabývala tím, proč se po propuštění neevidoval na úřadě a jakou k tomu měl motivaci. Muž argumentoval hospitalizací, rodinnými, finančními i psychickými problémy. „Žádný z těchto motivů okresní ani krajský soud reálně nezhodnotily, ani je neověřily,“ napsali ústavní soudci.
Právě motivace je klíčová pro posouzení, zda nařídit výkon trestu. Obecně by nastavení požadavků spjatých s podmíněným odkladem nemělo být nepřiměřeně přísné. Není prý možné požadovat po odsouzených, mnohdy recidivistech, aby najednou byli dokonalí, náprava je postupný proces.
Zda dnešní nález pomůže odsouzenému na svobodu, není jasné. Nedlouho po tom, co mu vypršela zkušební doba, se dostal do vazby kvůli obvinění z těžkého ublížení na zdraví. Poté justice rozhodla o tom, že má vykonat i dřívě uložený trest. Zdůvodnila to tím, že neobstál v podmínce kvůli chybějící evidenci na Úřadu práce. Podle ústavních soudců mohlo neoficiálně sehrát roli i pozdější obvinění z dalšího trestného činu, což je ale chyba. Stal se totiž po uplynutí zkušební doby, a neměl tedy mít vliv na přeměnu dříve uložené podmínky na nepodmíněný trest.
„Pokud bude stěžovatel shledán vinným za další trestný čin, bude mu uložen spravedlivý trest, a není tedy vhodné trest za pozdější delikt jakoby anticipovat přeměnou trestu za předchozí trestnou činnost,“ stojí v nálezu.
(čtk)
