Samosoudce nebo senát může zakázat veřejnosti nahrávat soudní jednání. Ústavní soud v polovině července odmítl stížnost aktivisty Jana Šinágla, kterému se tak stalo při jednání u Městského soudu v Praze. „Soudkyní byl vědomě porušen zákon a nyní jeho porušení posvěceno i Ústavním soudem. De facto podle usnesení smí nahrávat pouze studovaní „morální “ novináři, plebejský občan nikoliv,“ napsal České justici Šinágl.
Senát soudkyně Moniky Křikavové z Městského soudu v Praze na konci dubna zakázal Šináglovi pořizovnání nahrávky v kauze Eduarda Víta a spol., kde je jedním z obžalovaných syn manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové kvůli tomu, že si nahrál již předchozí jednání soudu a vložil materiál na web. Podle námitky advokátů tak mohlo dojít k ovlivnění svědků. Česká justice o případu informovala.
Aktivista si stěžoval několika způsoby, nakonec dospěl až k ÚS. Ten rozhodl ve složení senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Jaromíra Jirsy a Jana Musila o neopodstatnění stížnosti. Usnesení ÚS 1828/17 najdete zde.
Sankce za aktivismus?
Podle aktivisty došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Zákaz pořizovat zvukové záznamy stěžovatel chápe spíše jako sankci ukládanou za jeho předchozí publicistické aktivity. ÚS ve svém usnesení uvádí, že je relevantním argumentem, že Jan Šinágl není „profesionálním novinářem“, který není vázán žádným etickým kodexem.
Ústavní stížnost Jana Šinágla najdete zde
Senát ÚS se ve svém usnesení přiklonil k ochraně práv účastníka řízení. „Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovateli v jeho názoru, že Městský soud v Praze nepřípustně rozšířil důvody pro zákaz pořizování zvukových záznamů stanovené v § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Městský soud v Praze napadené usnesení podrobně odůvodnil, a to nad rámec požadavků vyplývajících z trestního řádu. Srozumitelně v něm vysvětlil, že k tomu, aby stěžovateli zakázal pořizování zvukových záznamů, přistoupil především s ohledem na práva jedné z osob obžalovaných v dané trestní věci,“ uvedl soudce zpravodaj s tím, že pořizování jednání mohlo narušit průběhu jednání ve smyslu § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích.
Narušení jen kvůli hlučnosti
S tímto názorem se již po incidentu neztotožnili někteří odborníci, které Česká justice oslovila. Podle Jiřího Herczega, který učil na katedře trestního práva Univerzity Karlovy pořizování zvukového záznamu může předseda senátu nebo samosoudce zakázat jen v případě, kdy by způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání – ovšem například z důvodu hlučnosti.
Herczeg upozornil, že nneí možné nahrávku zakázat z důvodu možného ovlivňování dosud nevyslechnutých svědků, protože takový důvod zákon o soudech a soudcích nestanoví. „Jestliže je jednání soudu veřejné, tedy nebyla vyloučena veřejnost dle § 200 tr. řádu, pak může být nahrávka hlavního líčení pořízena a zveřejněna. Jde o právo veřejnosti na informace, jako součást práva na svobodu projevu,“ uvedl v květnu Jiří Herczeg. Ten se k problematice vyjádřil i v Bulletinu advokacie.
Šinágl také ve své stížnosti namítal, že svědkové se mohou s výpovědí obžalovaných seznámit i jinak než tím, že si poslechnou nahrávku z jednání na webu. „Ani tento postoj však Ústavní soud nemůže akceptovat. Pokud totiž není v reálné moci soudu určité ohrožení řádného průběhu soudního jednání zcela eliminovat, je povinen učinit alespoň takové kroky, které takové ohrožení redukují. Takovým krokem pak v posuzovaném případě byl i zákaz pořizovat zvukové záznamy směřující vůči stěžovateli,“ uvádí ÚS v usnesení.
Eva Paseková
