ÚS: Obviněného je nutné vyslechnout vždy, když se rozhoduje o pokračování vazby a od slyšení uběhlo několik týdnů

Krajský soud v Ostravě porušil práva podnikatele Milana Vinklera, když neveřejně rozhodl o jeho stížnosti proti vazbě a osobně jej nevyslechl. Vinklera se zastal Ústavní soud (ÚS). Poukázal na to, že muž byl v době rozhodování krajského soudu ve vazbě už deset týdnů a usiloval o možnost osobně se vyjádřit.

„Obviněného je zásadně nutno slyšet vždy, když je rozhodováno o jeho pokračující vazbě a od jeho předchozího slyšení uběhlo již několik týdnů, ledaže by osobnímu slyšení bránily objektivně nepřekonatelné překážky,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka.

Stanovil-li zákon tyto intervaly na 6 týdnů (§ 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu), zakotvil tím nárok obviněného na konání vazebního zasedání, pakliže o to obviněný požádá. Přitom je nerozhodné, zda jde o rozhodování soudu prvního stupně nebo soudu stížnostního, neboť ustanovení o vazebním zasedání se vztahují na řízení před stížnostním soudem obdobně (§ 74 odst. 1 trestního řádu).

Obviněný nemusí být ve stížnostním řízení znovu slyšen, pokud od jeho předešlého osobního slyšení uplynula doba toliko v řádu týdnů a zároveň obviněný mohl v předmětné době podat nový návrh na propuštění z vazby, v rámci jehož projednání by byl slyšen (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Husák proti České republice, stížnost č. 19970/04). Nebyla-li obviněnému poskytnuta ani jedna z těchto záruk, neboť od jeho posledního slyšení v době rozhodování stížnostního soudu uplynulo 10 týdnů a navíc šlo o stížnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby (nikoliv o prodloužení vazby), a tudíž obviněný nemohl podávat další návrhy na propuštění z vazby, pak v době mezi rozhodnutím okresního soudu o vzetí obviněného do vazby a rozhodnutím stížnostního soudu neměl obviněný možnost nechat přezkoumat důvodnost zákonnosti svého zbavení osobní svobody.

Vinkler se do vazby dostal loni v prosinci. Spolu se skupinou více než 20 lidí jej policisté podezřívali z krácení daní a účasti na zločinecké skupině. Trestná činnost podle vyšetřovatelů spočívala v komplikovaných transakcích s reklamními právy přes řetězec firem.

Mohlo by vás zajímat

Notář z Texasu sepsal notářskou úschovu pod českým IČO. Proti pokutě se bránil u soudu

ÚS zkritizoval také dlouhou dobu, kterou krajský soud na rozhodnutí o stížnosti proti vazbě potřeboval. Zbývající Vinklerovy námitky zpochybňující důvodnost i zákonnost vazby ale odmítl. Jaký přesně bude mít dnešní rozhodnutí dopad na Vinklerův případ, z nálezu jasně neplyne.

Vinkler stál v roce 1991 u zrodu Správy prvního privatizačního fondu, z níž se později vyvinula skupina PPF ovládaná Petrem Kellnerem. Vinkler se však brzy vydal vlastní cestou. Měl problémy se zákonem. Nejprve byl souzen za podvodné obchody s lihem, v roce 2014 jej pak teplický soud potrestal čtyřmi roky vězení za nedovolené ozbrojování a padělání dokladů. Po odpykání poloviny trestu se dostal podmínečně na svobodu.

Vinkler v minulosti nařkl teplického soudce Martina Roubalíka z manipulací, kvůli jeho možné podjatosti se taktéž obracel na Ústavní soud. Jednou uspěl, avšak i poté justice rozhodla, že Roubalík není z kauzy vyloučen. Napodruhé ústavní soudci stížnost Vinklera odmítli.