Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) poskytl rozhovor a vzápětí si jeho publikaci rozmyslel. Argumentoval tím, že rozhovor je jeho autorské dílo. Odborná literatura ale i Českou justicí oslovení odborníci s takovým právním názorem nesouhlasí.
Pelikán v rozhovoru v týdeníku Respekt řekl, že policie nemohla mít žádný rozumný důvod, aby žádala o zbavení imunity poslanců Andreje babiše a Jaroslava Fatýnka (ANO) před volbami. „Já nepotřebuju žádná další fakta, krom toho, že policie to udělala po roce a půl vyšetřování před volbami,“ uvedl. Jediným možným důvodem podat žádost před volbami podle něj je ovlivnění hlasování.
Už během rozhovoru Pelikán redaktora upozorňoval, že jde o jeho autorské dílo a když Respekt zákazu publikace nevyhověl, argumentoval autorským zákonem i v dovětku rozhovoru: „Protože mi redakce Respektu následně upřela právo zaručené § 11 autorského zákona (tedy právo rozhodnout o tom, zda rozhovor bude, či nebude uveřejněn), nezbývá mi než doplnit k rozhovoru tuto doušku a omluvit se váženým čtenářům, že jej musí číst,“ napsal ministr spravedlnosti a dlouholetý advokát, který se specializoval například na obchodní právo.
Česká justice se proto podívala do autorského zákona důkladněji. Autorské dílo je definováno Zákonem o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) č. 121/2000 Sb.
Znaky autorského díla vyjmenovává § 2 Autorského zákona: „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.“
Zjednodušeně, ze znění zákona i rozhodovací praxe soudů vyplývá, že za autorské dílo může být považováno:
- Výsledek tvůrčí činnosti autora (fyzické osoby)
- Jedinečnost díla jako výsledku tvůrčí činnosti
- Povahovou vlastnost díla být objektivně (tj. smysly) vnímáno jako výsledek (i součást) tvůrčí kategorie umění, a v něm zvlášť umění literárního, anebo tvůrčí kategorie vědy.
- Vyjádření v jakékoli smysly vnímatelné (objektivně sdělitelné neboli jinými osobami seznatelné) podobě (v tzv. vnější formě)
Rozhovor poskytnutý médiím ale těžko může takovou definici naplňovat. „Máme za to, že se pan ministr Pelikán odvolává na § 11 autorského zákona chybně. Přes veškerou úctu ke kvalitě odpovědí pana ministra jsme názoru, že jím poskytnutý rozhovor nesplňuje pojmové znaky autorského díla,“ míní Jan Rohlena z AK Vilímková Dudák & Partners, která se mimo jiné zabývá i autorským právem.
Odpovědi na otázky redaktora týdeníku Respekt vyjadřující názory ministra spravedlnosti nemají literární ani uměleckou hodnotu, aby dosahovaly intenzity autorského díla.
Jedná se spíše o dílo zpravodajské, obsahující názory a myšlenky, které nemají umělecký či literární přesah.
Z hlediska novinářského pak novinář nemá žádnou povinnost poskytnout rozhovor či výsledný článek k autorizaci. Jde vždy o vzájemnou dohodu novináře a respondenta.
Právník Rohlena Pelikánovi do případného soudního sporu radí, že by větší šanci mohl mít, pokud by se domáhal ochrany svých osobnostních práv – ochrany projevů osobní povahy. „Zde je ovšem sporné, zda byla tato práva dotčena, pokud jakožto ministr poskytoval rozhovor hromadnému médiu. Dále platí, že bez svolení člověka lze užít podobiznu, zvukový či obrazový záznam přiměřeným způsobem mj. pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství (§ 89 NOZ).,“ dodává advokát.
Podobně radí Pelikánovi i specialista na autorský zákon, advokát Ivan David. Ministrova argumentace by totiž ani podle něj u soudu neobstála. „Autorský zákon chrání (pokud jde o autorská díla) výlučně umělecká nebo vědecká díla – a to ještě pouze taková, která jsou jedinečným (!) výsledkem tvůrčí činnosti autora (viz § 2 odst. 1 AutZ). Domnívám se, že v praxi pouze naprosté minimum rozhovorů (resp. odpovědí respondentů v těchto rozhovorech) naplňuje tuto definici, když daný „běžný“ rozhovor zpravidla nemá charakter uměleckého či vědeckého díla, a nevyznačuje se ani neopakovatelným rukopisem svých autorů,“ napsal České justici s tím, že rozhovor Pelikána nečetl a vyjadřuje se pouze obecně. Bezpochyby podle jeho názoru existuje řada rozhovorů autorskoprávně chráněných – ale to je případ takových výjimečných děl jako např. Rozhovory Hitchcock – Truffaut.
Obrana ministra spravedlnosti při případném sporu by tak podle Davida mohla být založena jedině na tom, že odpovědi v rozhovoru jsou „projevy osobní povahy“ dle § 81 odst. 2 občanského zákoníku. „Ani tato argumentace by však – s ohledem na kolidující právo na svobodu projevu a veřejný zájem znát obsah tohoto rozhovoru – podle mého názoru nebyla úspěšná,“ dodává advokát z AK KMVS.
Pokud by spor skutečně dospěl k soudu a Pelikán by použil stejný styl obhajoby jako v Respektu, povolal by soud nejspíš znalce, kteří by museli posoudit, zda konkrétní rozhovor splňuje znaky autorského díla. I podle další Českou justicí oslovené specialistky na autorské právo Ireny Holcové však musí být takové dílo něčím jedinečné a rozhovor veřejné osoby do časopisu by literu zákona pravděpodobně nenaplnil.
Z odborné literatury pak můžeme citovat například publikaci Ivo Telec, Pavel Tůma Autorský zákon, 1. vydání. Praha: 2007, 989 s.:
To znamená, že po díle je zákonem požadováno mít literární, jiný umělecký (např. hudební, divadelní, výtvarný, architektonický apod.) účinek… To znamená, že se jedná o povahovou (a pojmovou) vlastnost duševního výtvoru být literaturou, jiným uměním nebo vědou, resp. být jejich sdělitelným tvůrčím projevem…. Hovoříme také o literární, jiné umělecké nebo vědecké povaze díla, která v sobě pojmově a povahově, byť nepřímo, zároveň vždy (alespoň potenciálně) obsahuje alespoň minimální stupeň hodnoty k tomu, aby určitý výtvor mohl být vůbec objektivně vnímán jako dílo literární, jiné dílo umělecké nebo dílo vědecké… Zmíněná povahová vlastnost díla je velmi významným legálním pojmovým znakem podle autorského zákona… Tato povahová vlastnost literárního díla a jiného uměleckého díla také znamená, že tato díla jsou schopna působit na krasocit obecenstva (čtenářů, diváků, posluchačů aj.).
Eva Paseková
