Pád na italské sjezdovce při zájezdu uspořádaném pro klienty a obchodní partnery byl pracovním úrazem. Nejvyšší soud vyhověl dovolání muže, který od společnosti vyrábějící stavební materiály dosud marně žádal odškodnění 121.200 korun plus úroky za vážné zranění kolena s dlouhodobými následky. Jeho úkolem bylo starat se v Itálii o klienty.
Justice dosud tvrdila, že pád pracovním úrazem nebyl a že záleželo čistě na rozhodnutí zaměstnance, jestli na služební cestě bude, anebo nebude lyžovat.
Nejvyšší soud v čerstvě publikovaném rozsudku z letošního května zdůraznil, že lyžování představovalo hlavní náplň akce a že firma zaplatila zaměstnanci skipas. Na sjezdovku navíc doprovázel zákazníky, kterým se měl po celou dobu pobytu věnovat.
„Okolnost, že žalobce neměl povinnost lyžovat a že ‚sankce za odmítnutí lyžování mu nehrozila‘, přitom není podstatná. Rozhodující je, že s ohledem na uvedené okolnosti a za uvedených podmínek žalobce, který se věnoval zákazníkům i na sjezdovce, konal z objektivního hlediska činnost ve prospěch žalované, a tedy se jednalo o plnění pracovních úkolů pro žalovanou,“ stoji v rozsudku.
Případem se musí znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 10. Veřejné jednání svolal na 22. srpna, plyne z databáze InfoSoud.
Muž od roku 2008 pracoval pro firmu jako obchodně technický poradce. Na pracovní cestu do lyžařského střediska Livigno vyrazil v lednu 2011 s předem vybranými klienty, zástupci stavebních firem a prodejců. Cílem cesty bylo utužovat a zkvalitňovat obchodní, technickou a společenskou spolupráci. Veškeré náklady hradil zaměstnavatel.
Muž na sjezdovce upadl, když se vyhýbal jinému lyžaři. Tři měsíce byl v pracovní neschopnosti, i poté měl potíže při chůzi a nemohl provozovat některé sporty.
Obvodní soud původně tvrdil, že výprava do Itálie sice byla pracovní cestou, pád na sjezdovce ale nepovažoval za pracovní úraz, a to například proto, že se nehoda stala v době plánované přestávky na oběd. Muž neuspěl ani u Městského soudu v Praze, podle kterého se nepodařilo prokázat, že by mu firma lyžování přímo uložila jako povinnost.
V dovolání muž zdůraznil, že jeho úkolem v Itálii bylo starat se o zákazníky po všech stránkách, zajišťovat jim servis, utužovat s nimi vztahy, což logicky znamená být s nimi. Nemohl prý sedět celý den v hotelu, zatímco klienti budou lyžovat.
(čtk)
