Za nemravný nájem sedm tisíc korun pronajímala matka byt ve vile v Brně svému dlouhodobě nezaměstnanému synovi bez příjmů. Úřad práce mu nejprve odňal příspěvek na bydlení, poté jeho další žádosti zamítl. Protože stát při pomoci lidem zohledňuje, zda by nemohlo dojít k využití majetku osob blízkých a posuzuje podíl rodiny na vzniku a trvání hmotné nouze. Pomoci synovi má jeho matka, nikoli stát.

Jde o jeden z případů, jenž ve druhém čtvrtletí rozhodovala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, která se ztotožnila s rozhodnutím Úřadu  práce v Brně. Jde v něm o typický vztah mezi rodiči a dětmi v situaci hmotné nouze.

Z korespondence mezi stěžovatelem a ombudsmankou vyplývá, že stěžovateli z Brna panu A. zamítlo jeho dvě odvolání proti odebrání a nepřiznání příspěvku na bydlení ministerstvo práce a sociálních věcí už v roce 2016.
Dospělý dlouhodobě nezaměstnaný syn se příspěvku stále domáhal stížností u veřejné ochránkyně práv, a to přesto, že od státu dostával přes čtyři tisíce korun na náklady za služby spojené s bydlením. Samotný nájem ve výši 7000 Kč stanovený matkou za byt ve vile stát proplatit odmítl.

Rodina si má pomáhat, a ne se obracet na stát

Ombudsmanka shledala s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě postup za správný: „Pro odnětí doplatku na bydlení a zamítnutí žádostí o jeho přiznání je podstatné, že Vám úřad práce odmítl v posuzovaných rozhodnutích započíst nájemné sjednané ve výši 7.000,- Kč a do odůvodněných nákladů na bydlení započetl pouze náklady za služby ve výši 3.000,- Kč a zálohu za elektřinu ve výši 1.149,63 Kč. Pronajímatelem bytu 2+1 je Vaše matka B. A., která je vlastníkem rodinného domu na XXX, v rodinném domě se nacházejí dvě bytové jednotky. Úřad práce a MPSV nezohlednění sjednaného nájmu podrobně odůvodnily odkazem na § 15 zákona o pomoci v hmotné nouzi a MPSV dále podpůrně poukázalo na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2016, č. j. 20 Ad 48/2015-27, dostupný z www.nssoud.cz,“ napsala stěžovateli.

Mohlo by vás zajímat

Poté pana A. veřejná ochránkyně práv oslovila přímo: „Vážený pane A., k výše uvedeným závěrům úřadu práce a MPSV, které v obdobných případech, jako je Váš, zastávám i já, mi dovolte doplnit následující. V souvislosti se svým bydlením pobíráte dávku státní sociální podpory ‒ příspěvek na bydlení, která například v srpnu 2016 činila 5.442,- Kč. Pro oblast pomoci v hmotné nouzi je však při poskytování dávek na bydlení typické, že úřad práce v souladu s právní úpravou zohledňuje, zda by nemohlo dojít k využívání majetku osob blízkých ‒ posuzuje podíl rodiny na vzniku a trvání hmotné nouze optikou dotčeného zákona. Cílem využití majetku osob blízkých je pak stavu hmotné nouze předejít nebo jej následně zmírnit. Takto je v systému dávek pomoci v hmotné nouzi zohledněn princip subsidiarity, tedy že dávková pomoc od státu nastupuje až tehdy, nemůže-li osoba v hmotné nouzi vyřešit svou situaci s pomocí osob blízkých,“ napsala panu A. z Brna.

Podle jejích dalších slov je úkolem úřadu práce při nežádoucím stavu trvající hmotné nouze je pak alespoň výši dávky individualizovat, a to s ohledem na využití majetku blízkých, s pomocí správní úvahy. Typicky pak uvedenému korektivu podléhá správní úvaha při hodnocení nájmu sjednaného mezi rodiči a dětmi. Stejná východiska ostatně zastává i odborná literatura, upozornila veřejná ochránkyně práv.

Jenže matka naopak stanovila nemravný nájem

Poté ombudsmanka nepřímo napsala, kdo je za vzniklou situaci zodpovědný. Je to matka, která svému nezaměstnanému synovi stanovila příliš vysoký nájem: „Z obdobných závěrů vycházely i správní orgány, které v označených rozhodnutích mimo jiné dostatečně zdůvodnily, proč usuzují, že je výše nájmu v částce 7.000,- Kč v situaci, kdy nemáte žádný příjem, likvidační a měla by být zvážena její přiměřenost ve vztahu k Vašim příjmům,“ uvedla ochráněny práv.

Odpověď ombudsmanky ke stažení zde.

Jak vyplývá z korespondence, stěžovatel z Brna argumentoval dobrými mravy. Jenže veřejná ochránkyně práv dokázala, že dobrým mravům odporuje nastolené vysoké nájemné: „Jelikož jste dále poukazoval na skutečnost, že z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2016, č. j. 20 Ad 48/2015-27, vyplývá toliko závěr, že pronájem mezi blízkými neodporuje dobrým mravům, přijměte prosím i následující informace. Tamní soud shledal zákonným postup úřadu práce, který do odůvodněných nákladů odmítl zohlednit nájemné ve výši 4.000,- Kč žalobci, který bydlel v samostatné bytové jednotce 3+1 v rodinném domě ve vlastnictví jeho matky. Soud ve vztahu ke sjednané výši nájemného, která dle jeho úsudku odporuje dobrým mravům, zohlednil i výši příjmu žalobce – pobírání důchodu ve výši 5.045,- Kč a okolnost, že žalobce nemůže dosáhnout vyššího příjmu,“ citovala rozhodnutí soudu.

Klíčem k řešení je matka, nikoli státní úřad

Že je za vzniklou situaci odpovědná matka, která synovi bez příjmu účtuje tak vysoký nájem, napsal napřímo brněnský úřad práce: „Úřad práce pak při svém rozhodování z tohoto rámce nikterak nevybočil, naopak nelze přehlédnout, že ve své situaci (na rozdíl od žalobce) obýváte se synem byt 2+1 při sjednaném nájemném ve výši 7.000,- Kč, aniž dosahujete příjmu a dle rozhodnutí úřadu práce jste dlouhodobě veden v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti  – jiné příjmy nedeklarujete. Závěr úřadu práce o předpokladu pomoci blízké rodiny je pak obdobný závěru soudu, který i za situace podstatně nižšího sjednaného nájmu a přistupujících okolností mimo jiné vyslovil, že ,v souzené věci bezesporu lze očekávat řešení sociální situace žalobce i za pomoci jeho matky´,“ zopakovala principy rozhodování veřejná ochránkyně práv.

Dovolte mi tak shrnout, že dávky pomoci v hmotné nouzi poskytují sociální ochranu v situaci, kdy žadatel či příjemce není schopen sám ani za pomoci rodiny zajistit základní životní potřeby, tedy po vyčerpání všech dostupných možností. Náklady na bydlení Vám částečně pokrývá příspěvek na bydlení a při vědomí, že k obývanému bytu Vás váží i jeho úpravy pro potřebu syna a další povinnosti, odkazuji na výše uvedené závěry o potřebě součinnosti rodiny při stanovení nájmu. Tyto úvahy se nijak nedotýkají smluvní svobody při určení nájemného mezi rodiči a dětmi, nicméně v oblasti pomoci v hmotné nouzi mohou mít vliv na nárok a výši dávky, uzavřela případ veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.

Právní věta případu:

„V systému dávek pomoci v hmotné nouzi je zohledněn princip subsidiarity, tj. že dávková pomoc od státu nastupuje až tehdy, nemůže-li osoba v hmotné nouzi vyřešit svou situaci s pomocí osob blízkých. Pokud je výše sjednaného nájmu mezi rodičem a zletilým dítětem vzhledem k jeho příjmům a osobním poměrům nepřiměřená, úřad práce nepochybil, jestliže ho s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nezapočetl do odůvodněných nákladů na bydlení.“

Irena Válová