Odsouzení nemají dostatek prostředků na uložení peněžitého trestu a jeho následné vymožení je příliš časově a administrativně náročné. Tak zástupci krajských soudů zdůvodňují fakt, že v ČR se ukládá žalostně málo peněžitých trestů. Právě důvod nemajetnosti odsouzených odmítá vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Většina oslovených také nepovažuje za dobrý nápad, aby vymáhání peněžitých trestů vymáhala jiná instituce, než soud.
Hokejový trenér Vladimír Růžička v lednu zaplatil peněžitý trest 400.000 korun, který mu soud uložil za zpronevěru. Pokud by Růžička částku neuhradil, musel by na 16 měsíců do vězení. Případ ilustruje situaci, kdy české soudy rády peněžitý trest uloží. U většiny odsouzených však mají obavy z jejich naplnění.
Problematiku ukládání peněžitých trestů lze podle většiny Českou justicí oslovených zástupců soudů rozdělit na dva okruhy. První se týká splnění podmínek pro vlastní uložení peněžitého trestu, a to zejména s ohledem na majetkové poměry obžalovaného.
Podle § 68 odst.6 tr.zák. se peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Často se pak stává, že jsou odsuzováni obžalovaní, kteří spáchali milionové škody, ale formálně jsou bez zaměstnání anebo vystupují jako statutární zástupci firem bez dostatečného příjmu. „Nelze odhlédnout ani od toho, že ekonomická situace mnoha pachatelů zejména majetkové trestné činnosti není nejlepší, proč by se jinak s rizikem trestněprávního postihu snažili získat majetkový prospěch pácháním trestné činnosti,“ uvedl místopředseda KS v Plzni Milan Štejr.
Ekonomické klima
Na situaci může mít vliv i aktuální ekonomické klima. Předseda KS v Plzni Miloslav Sedláček vzpomíná, že po vypuknutí ekonomické krize v roce 2008 křivka počtu ukládání peněžitých trestů významně klesla přestože v trestních senátech nedošlo ke změně jejich obsazení. „Vinit z nízkého počtu uložených peněžitých trestů jen soudce není tedy namístě,“ míní předseda.
„Současně je podle § 38 odst.3 tr.zák. při ukládání trestních sankcí nutno přihlédnout i k právem chráněným zájmům poškozených, takže je poměrně problematické ukládat obžalovanému s běžným příjmem peněžitý trest, když je mu současně uložena povinnost nahradit poškozeným škodu v řádu statisíců či milionů korun,“ uvedla mluvčí brněnského krajského soudu Eva Sigmundová.
Lenka Bradáčová ve svém vystoupení na Kralovarských právnických dnech ale připomněla, že u některých soudů se finanční tresty prakticky neukládají, jinde ano. Nejvíce je využívá Krajský soud v Brně (plnou třetinu všech peněžitých trestů udělených soudy v ČR pozn. red.) a nejméně Městský soud v Praze. I to podle žalobkyně ukazuje na to, že nemajetnost trestaných není důvodem, proč se tyto alternativní tresty v ČR ukládají tak výjimečně.
Trest se vymáhá roky
Druhý okruh problematiky se vztahuje k právní úpravě vymáhání již uložených peněžitých trestů, která uhrazení peněžitého trestu komplikuje a prodlužuje, takže se nezřídka stává, že od uložení peněžitého trestu uplyne doba několika let a tento trest je stále vymáhán, čímž se devalvuje účel jeho uložení. „K nápravě obžalovaného uložení takto dlouhodobě vymáhaného trestu zcela určitě nevede,“ míní Sigmundová. K vymáhání jsou třeba dlouhé procesní úkony.
Lenka Bradáčová ve své přednášce na Karlovarských právnických dnech uvedla, že zjednodušení procesu vymahatelnosti peněžitých trestů by mohlo přinést přenesení této povinosti na jinou instituci, než je soud. S tímto názorem nesouhlasí místopředseda plzeňského krajského soudu. „Problém je totiž v tom, že se vůbec uvažuje o vymáhání peněžitého trestu. Vlastně z toho plyne, že nejde ani tak o potrestání pachatele trestného činu, jako o zajištění příjmu státu. Domnívám se, že pokud by došlo ke změně právní úpravy v tom duchu, že pokud odsouzený ve stanovené lhůtě peněžitý trest nezaplatí, bude mu neprodleně nařízen náhradní trest odnětí svobody, jistě by to přispělo k četnějšímu ukládání peněžitých trestů. A s vysokou mírou pravděpodobnosti i k zaplacení takto uložených trestů,“ uvedl Milan Štejr.
Předseda KS v Plzni Miloslav Sedláček pak připomíná, že v Plzni mají zajištěno vymáhání pohledávek (zejména náklady tr. řízení a podobné pohledávky) smluvně se soudními exekutory, ale ačkoli jsou percentuálně o něco úspěšnější nežli soud, rozhodně se nedá říci, že by šlo například o dvojnásobek. „Je tedy otázkou, zda v případě peněžitých trestů by byla situace jiná,“ zamýšlí se předseda.
Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že postup vymáhání jinou institucí by byl jednak nesystémový a také by nepotlačil nevýhody aktuální právní úpravy peněžitého trestu.
Majetkové poměry jsou objasněny minimálně
Zástupci soudů se v zásadě shodují, že by bylo dobré ukládat peněžitých trestů více. Možné zlepšení by kromě podrobného zjišťování majetkových poměrů obžalovaných policií, resp. státním zastupitelstvím již ve fázi přípravného řízení, jak to ostaně navrhuje i Bradáčová, mohla přinést změna legislativy. „Dle našeho názoru by ideálním podkladem pro zvýšení počtu uložených peněžitých trestů byl návrat k legislativní úpravě účinné do 31. 12. 2009, která byla rychlá a efektivní a nepřinášela zbytečné komplikace při často velmi náročném vykonávacím řízení. Dřívější úprava vcelku jasně umožňovala stanovení náhradního trestu odnětí svobody pro případ nevykonání peněžitého trestu,“ uvedl mluvčí KS V Hradci Králové Jan Kulhánek.
„V četných spisech, které jsou předkládány soudům, a kde připadá s ohledem na povahu činnosti v úvahu uložení peněžitých trestů, probíhá zkrácené přípravné řízení, v rámci kterého bývají osobní i majetkové poměry pachatele objasněny jen zcela minimálně,“ dodává předseda Krajského soudu v Plzni Miloslav Sedláček.
Změnit filosofii
Podle místopředsedy KS v Ostravě Igora Krajdla je třeba změnit filosofii ukládání peněžitých trestů. „Ve srovnání s jinými státy je počet peněžitých trestů nižší, i pokud se srovnáváme se státy, které jsou nám blízko ekonomicky, jako je například Polsko, kde je rovněž velmi podobná právní úprava peněžitých trestů. Zásadní rozdíl je především v tom, že v Polsku je peněžitý trest považován za nejmírnější a trestní politika počítá s tím, že je ukládán jako první v pořadí, nikoliv již jako alternativa trestu nepodmíněného, jako je tomu u nás. Nezaplacený peněžitý trest se pak mění ve stanoveném poměru na trest obecně prospěšných prací, což umožňuje i naše úprava. Recept na zvýšení počtu peněžitých trestů by tedy mohl vést touto polskou cestou, v případech, kde je to možné, zahajovat trestání pachatele trestem peněžitým a nikoliv podmíněným trestem odnětí svobody,“ uvedl Krajdl na dotaz České justice.
Úpravě vykonávacího řízení by podle nějprospěla úprava nejen u peněžitých trestů, ale obecně u všech druhů trestů. Soud by měl být pouze nestranným rozhodcem, který posuzuje otázky viny a výše trestu. Přibližuje se tak názoru prezentovanému Lenkou Bradáčovou. „Realizací úkonů směřujících k výkonu trestu přestává být soud nestranným rozhodcem, ale stává se zástupcem státu vymáhajícím trest. Výkon trestu by tak měl vymoci úřad, který zastupuje zájmy státu, např. tedy specializované státní zastupitelství, ale současně disponuje potřebnými prostředky, a to jak právními, tak i lidskými a materiálními,“ myslí si Igor Krajdl. Za součinnosti policie a celní správy by podle něj soud agendu výkonu trestu zvládl lépe, rychleji a levněji.
(epa)
