Vzniknou samostatné stavební úřady? Vláda řeší systémovou podjatost těch současných

Jedním z mnoha nedořešených úkolů současné vlády zůstane otázka co se stávajícím postavením stavebních úřadů, jelikož jsou často napadány ze systémové podjatosti a tím se prodlužuje stavební řízení. Řešení není jednoduché a zcela jistě ho nezvládne tato vláda. Vyplývá z analýzy současného stavu a návrhu řešení předloženého ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou do vlády.

Napravit současný stav, kdy uplatňování námitek „systémové podjatosti“ a jejich vyřizování jednak neúměrně prodlužuje správní řízení a jednak narušuje právní jistotu účastníků správních řízení vedených podle stavebního zákona, když pravomocná správní rozhodnutí stavebních úřadů jsou napadána správními žalobami, je cílem materiálu s názvem Návrh řešení systémové podjatosti ve vztahu k činnosti obecných stavebních úřadů a úřadů územního plánování, který vypracovali úředníci ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a šéfka resortu Karla Šlechtová jej předkládá do vlády. Jeho cílovým stavem je omezit možnost namítání „systémové podjatosti“ též na úseku územního plánování (bez územního rozhodování).

Z jeho závěru vyplývá, že nejvhodnějším řešením je stavební úřady zcela osamostatnit od obcí, měst a krajů. „Toto řešení předpokládá zřídit samostatnou soustavu (obecných) stavebních úřadů a úřadů územního plánování, resp. oddělit (obecné) stavební úřady od struktury územních samosprávných celků, tedy změnit v uvedené oblasti státní/veřejné správy současný systém (model) výkonu veřejné správy v území, resp. rozhodování ve věcech přenesené působnosti v podmínkách územních samosprávných celků, a tím eliminovat stav, kdy je o otázce „systémové podjatosti“ rozhodováno ve své podstatě ad hoc podle okolností jednotlivého případu a podle vyhodnocení kontroverznosti tématu, zákulisních aktérů a projevů představitelů územních samosprávných celků, a to několika institucemi podílejícími se na rozhodovacím procesu, čímž by došlo k posílení záruky kvalitního a nestranného rozhodování. Vzhledem k charakteru navrhovaného řešení se jeví jako vhodné jej v případě akceptace zahrnout do rekodifikace veřejného stavebního práva,“ uvádí se v materiálu MMR. Nevýhodou této úpravy jsou značné počáteční náklady na osamostatnění těchto úřadů a nutnost změnit v uvedené oblasti státní/veřejné správy současný systém (model) výkonu veřejné správy v území. „Příprava věcného záměru až po účinný právní předpis je dlouhodobý proces v horizontu několika let,“ uvádí úředníci MMR. I přes tyto překážky ministerstvo tuto variantu doporučuje.

„Správní soudy uplatňují na posuzování vypořádání námitek „systémové podjatosti“ v souvislosti s vyvíjející se judikaturou v dané oblasti stále přísnější optiku nejen ohledně procesních otázek, ale též věcného posuzování problematiky „systémové podjatosti“, přičemž ve většině případů správní soudy ani nepřistoupí k meritornímu přezkumu správního rozhodnutí,“ píše se v pasáži věnované současné praxi.

Podle MMR je hlavním rizikem a důsledkem neřešení stávající situace je možnost ze strany účastníků řízení uplatňovat nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (tj. rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem) či nesprávným úředním postupem (typicky nepřiměřená délka řízení, do které se započítává i délka soudního řízení, či průtahy v řízení) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád. „Dalším rizikem je praktická nemožnost ukončení správního řízení (zejména v případě rozsáhlých staveb, resp. záměrů, které jsou mnohdy ve veřejném zájmu) z důvodu opakovaného uplatňování námitek „systémové podjatosti“ a v případě řízení pravomocně ukončených vydáním územního rozhodnutí, stavebního povolení či jiného správního rozhodnutí dle stavebního zákona narušení ochrany práv nabytých na jejich základě. Navíc i v případě, že by byla stanovena jasná pravidla pro administraci námitek „systémové podjatosti“ (např. formou obecné metodiky), neexistuje jakákoliv záruka, že správní soudy nezmění (jak se to již opakovaně stalo) svůj postoj k dané problematice, který již v současné době prakticky znemožňuje současný model výkonu státní správy, a to zejména na úseku územního rozhodování a stavebního řádu, v němž probíhají jedny z nejsložitějších správních řízení, a to jak z pohledu zapojení dalších orgánů státní správy (hájících zájmy dle zvláštních zákonů), tak i z pohledu rozsahu předmětu těchto řízení (např. energetická vedení v délce stovek kilometrů) a s tím souvisejícím množstvím účastníků řízení a tedy zvýšenou pravděpodobností uplatňování námitek „systémové podjatosti“,“ uvádí ministerští úředníci v materiálu.

Z šetření aplikační praxe obecných stavebních úřadů a úřadů územního plánování ohledně problematiky tzv. systémové podjatosti, které provedlo Ministerstvo pro místní rozvoj, vyplynulo, že toto pojímání podjatosti působí v rozhodovací praxi obecných stavebních úřadů a úřadů územního plánování řadu problémů. Zejména vzrůstá počet případů, kdy je účastníky řízení namítána podjatost celého úřadu právě z důvodu podezření na tzv. systémovou podjatost. „Zvyšuje se též počet uplatněných námitek „systémové podjatosti“, pouze obecně koncipovaných, které se mohou stát účinným prostředkem pro maření správního rozhodování či jeho značné znesnadňování, tedy prostředkem umožňujícím obstrukční postupy. Stávající pojímání tzv. systémové podjatosti ve svém důsledku výrazně ztěžuje a prodlužuje řízení vedená podle stavebního zákona,“ upozorňují úředníci.

Neúspěšné stížnosti

Z údajů za rok 2016 poskytnutých Magistrátem hlavního města Prahy a krajských vyplývá, že z 19 podaných námitek systémové podjatosti KÚ a MHMP nebylo ze strany nadřízeného správního orgánu ani jedné vyhověno. Počet usnesení dle § 131 odst. 4 správního řádu (pozn.: o pověření k projednání a rozhodnutí věci jiného věcně příslušného podřízeného správního orgánu z důvodu vyloučení všech úředních osob původně příslušného správního orgánu) vydaných KÚ a MHMP činil 69, z čehož téměř jedna třetina (konkrétně 26) byla vydána Krajským úřadem Středočeského kraje.

Ministerstvo pro místní rozvoj na základě provedené analýzy nyní předkládá vládě variantní návrh řešení této nepříznivé situace s cílem omezit nebo v ideálním případě zcela vyloučit riziko vzniku systémové podjatosti. Podstatou všech variant je omezení nebo úplné vyloučení situace, kdy k vedení řízení, ve kterých se rozhoduje o právech či povinnostech obce (kraje) v samostatné působnosti, je příslušný úřad této obce resp. kraje. Provedení všech navrhovaných variant vyžaduje legislativní řešení. Za nejvhodnější považuje ministerstvo variantu A, neboť vede k odstranění „systémové podjatosti“.

Navrhovaná řešení

Jiří Reichl