Ústavní soud (ÚS) dal ženě z Prahy a její dcerce šanci na vyšší odškodnění za odloučení, které trvalo 2,5 roku. Na základě soudně vydaného předběžného opatření, později zrušeného pro neústavnost, se novorozeně dostalo do kojeneckého ústavu. Důvodem byly špatné materiální podmínky rodiny, což podle ústavních soudců samo o sobě nemůže být důvodem pro odebrání dítěte.
Matka za svěření dcerky do vlastní péče dlouho bojovala marně, dvěma staršími nálezy jí pomohl ÚS. Justice posléze každé z nich přiznala odškodnění 610.000 korun, což je ale podle dnešního nálezu málo. Advokát Jan Pavlok verdikt přivítal, soudkyni Kateřině Šimáčkové za rozhodnutí poděkoval. Jeho klientka nyní žije v Praze, stará se o dvě děti. Dnešního vyhlášení se nezúčastnila, o publicitu nestojí.
Přiměřenou částku ÚS nezmínil, její stanovení bude úkolem Obvodního soudu pro Prahu 2, který musí o náhradě rozhodovat znovu. Podle ústavních soudců dostatečně nezohlednil vážnost újmy. Dítě nebylo odloučené pouze od matky, ale také od všech svých příbuzných, místo rodinného prostředí vyrůstalo v ústavu.
Ústavní soud zdůrazňuje, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování i v řízení o náhradě újmy způsobené veřejnou mocí. Obecné soudy jsou při svém rozhodování v každém jednotlivém případě povinny pečlivě zhodnotit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti vzniku újmy, zvážit, jaké zájmy dítěte byly narušeny nezákonným rozhodnutím či postupem veřejné moci, a vysvětlit, jak se to promítlo do rozhodnutí o náhradě újmy. Jsou povinny tak činit a nejlepší zájem dítěte zohlednit i bez výslovného návrhu dotčeného dítěte či jeho zákonného zástupce.“Místo individualizované péče a výchovy v rodině jí byla v citlivém věku poskytována hromadná péče ze strany zaměstnanců dětského centra,“ uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Dítě se narodilo v dubnu 2009, tři dny poté skončilo v ústavu. Justice předběžné opatření opakovaně prodlužovala, holčička tak zůstávala v dětském centru až do března 2010. V červenci téhož roku ÚS opatření zrušil, v mezidobí ale soudy vydaly nové, na jehož základě bylo dítě i nadále odloučené od matky. V září 2011 vydal ÚS další kritický nález a dcerka se po téměř 2,5 letech dostala do matčiny péče.
Podle obou starších nálezů chyběly pro odebrání dítěte jasné důvody, rozhodnutí soudů vykazovala znaky libovůle, matka navíc ani neměla příležitost prokázat, zda se o dítě dovede postarat. Důvodem pro ústavní péči podle dřívějších vyjádření ústavních soudců není sama o sobě případná relativní chudoba rodiny ani nepřizpůsobivost matky.
„Odnětí dítěte rodičům nemůže být v demokratické společnosti založeno pouze na srovnání předpokládané životní úrovně dítěte s úrovní, které by mohlo dosáhnout jinde,“ uvedl v roce 2011 k případu tehdejší ústavní soudce Stanislav Balík.
Praxe v Česku je už nyní jiná, a to i díky stanovisku Nejvyššího soudu. V roce 2011 určil, že chudoba rodiny a špatné bydlení nemohou být jediným důvodem pro odebrání dítěte a nařízení ústavní výchovy. Dítě je možné odebrat a umístit do ústavu až v případě, kdy jiná opatření, například pomoc samospráv a úřadů, nevedla ke zlepšení podmínek pro dítě, případně když existují jiné vážné důvody.
(čtk)
