Je potřeba diskutovat o tom, do jaké míry by Česká advokátní komora měla být pouze zbytkovým orgánem veřejné správy, a do jaké míry se hodí, aby současně byla i profesní organizací, jež se zabývá ochranou zájmů advokátů. Kandidát do představenstva ČAK Tomáš Sokol to řekl v rozhovoru pro Českou justici. Nový trestní řád by podle něj měl nově upravit ochranu důvěrnosti vztahu klienta s advokátem a informací, které mu v této souvislosti svěřuje.
Co dnes nejvíce ohrožuje zásadu mlčenlivosti mezi advokátem a klientem?
Představa, že mlčenlivost advokáta, nebo přesněji ochrana důvěrnosti komunikace mezi klientem a advokátem je reziduum minulosti, které brání hladkému chodu spravedlnosti. Rozuměj bezproblémovému usvědčení a potrestání pachatelů.
Do jaké míry se do této situace promítá, že současná vládní reprezentace i vedení OČTŘ různé přehmaty tolerují?
Vládní reprezentaci bych vynechal. Byla plně zaměstnána svými vnitřními sváry, že na nic jiného ani nemohla mít čas. O patro níž už to je větší problém. Tolerance k excesům je jen symptom a důsledek toho, co považuji za nedobré. Totiž neschopnosti sebereflexe. Snad to plyne ze sníženého sebevědomí anebo pocitu permanentního ohrožení, snad z něčeho jiného, ale na úrovni OČTŘ vnímám spíše primárně snahu informace o excesech potlačit či marginalizovat. Přitom excesy jsou prostě neodmyslitelnou součástí jakékoliv činnosti a tvářit se, že nejsou, je nesmysl. Jsou. Jen se dělí na přiznané a nepřiznané. Případně přiznané jen tak stydlivě, potichu bez jasné informace. Tohle se stalo a tohle jsme udělali, aby se to neopakovalo.
Často zaznívá názor, že advokát je vlastně také zločinec, když hájí zločince. Jak je možné zlepšit vnímání advokátů ve veřejnosti?
Popravdě, já to tak často neslýchám a určitě ne od lidí, jejichž názory jsou pro mne významné. A edukaci idiotů jsem neměl, nemám a ani nebudu mít v programu. Ale pokud už jde o onu edukaci. Jasně, že takového genia intelektu lze občas zahlédnout. Já si vždycky říkám, počkej, až někde nedáš přednost na hlavní, nebo tvého kluka chytěj´ s kilovým pytlem marihuany. Ještě rád za tím zločincem přiběhneš. To je ten nejlepší způsob, jak si populace osvojuje povědomí o vysoké užitečnosti advokátů. O civilních záležitostech nemluvě.
V čem by měl být změněn trestní řád, aby práva obhajoby byla důsledně uplatňována? A není to pouze v tom, aby se důsledně dbalo na dodržování dosavadních zákonných ustanovení?
Trestní řád už nelze jen změnit. Je třeba jej vytvořit celý znovu a asi v mnohém i dost jinak. Což je dlouholetá ambice mnohých, leč zatím nenaplněná. A v rámci toho mnohého, co by mělo být z gruntu jinak, by to měla být i nová úprava ochrany důvěrnosti vztahu klienta s advokátem a informací, které mu v této souvislosti svěřuje. Nejde jen o klasickou mlčenlivost, ale i o potřebu chránit dokumenty předané advokátovi. Jedno zda v papírové nebo elektronické podobě, či jiné relevantní informace. Například ty, které lze zjistit z profesního bankovního účtu advokáta, z jeho datové schránky atd. A samozřejmě bude třeba konstruovat i mechanismy bránící zneužití této úpravy.
Z některých rozhodnutí Nejvyššího soudu (odposlechy) či Ústavního soudu (místní příslušnost) je na jedné straně patrná snaha omezit v obecné rovině libovůli OČTŘ, v konkrétních kauzách se ale pak snaží svá rozhodnutí negovat. Nejde o jakýsi alibismus?
Kam moje znalost lidské historie sahá, tam vždycky byly dva druhy pranic. Dílem o ideje a pak o jejich interpretaci. V tomto duchu se teď nejdřív hádáme, co by měl zákonodárce přijmout jako normu, a pak o to, co tou normou vlastně myslel. Jednoduše řečeno, jde o to, aby se zákony dodržovaly, ale zase aby se to nepřehánělo. Takže třeba máme jasnou místní příslušnost soudu v trestním řízení, navíc stvrzenou rozhodnutím Ústavního soudu. Jenže o pár odstavců téhož rozhodnutí dál je náhle reflexe obavy, aby takové rozhodnutí nevedlo k tomu, že v aktuálních trestních řízeních padnou pod stůl nejzásadnější důkazy a někdy bude muset stát platit za nezákonnou vazbu. Pročež se taková obava zhmotní do instrukce, podle které, to co je v Trestním řádu srozumitelně napsáno o místní příslušnosti a co stvrdil Ústavní soud, rozhodně platí, ale až pro futuro. Nelogické leč lidsky pochopitelné.
Nicméně v intencích mírného pokroku v mezích zákona se stále posouváme k systému, který je méně nepředvídatelnější, a více vyhovuje představě o fair trial.
Spor o legálnost či použitelnost důkazů, získaných odposlechem a sledováním, nedávno řešený NS ČR má trochu jiný půdorys, byť také jde o výkladový problém. Vynecháme-li otázku stížnosti pro porušení zákona uprostřed soudního řízení, jde o to, nakolik podrobně musí být opatření, na jehož základě je odposlech realizován, odůvodněno. Anebo přesněji, jaké indicie jsou už dostačující k tomu, aby takový odposlech mohl být považován za zákonný. Na to se názory různit budou, protože jde o zmíněnou aplikaci poměrně obecné právní normy. A předpokládám, že rozhodnutí NS ČR v tzv. kauze Rath také žádné univerzální a současně konkrétní kritérium nestanoví.
Jak byste zhodnotil dosavadní činnost Unie obhájců, jejíž jste prezidentem? Budete jako člen představenstva ČAK usilovat o nějakou bližší kooperaci, anebo je dnes spolupráce nastavena optimálně?
Mé hodnocení Unie obhájců je pozitivní, což asi odpovídá i funkci, kterou zastávám. Ale vážně. Unii vnímám jako element, který se snaží poukazovat na nedostatky či vady trestního procesu nebo zákona. Což mi připadá jako činnost k obecnému užitku. Nenaplnila se slova těch, kteří tvrdili, že to bude jen jakási parta lobbistů. Podnětovali jsme třeba několik odborných setkání se špičkovou účastí odborníků a diskusí, jejíž výsledky jsou přínosem pro celou branži. Viz. třeba jasná deklarace potřeby postavit trestní proces v novém Trestním řádu jako kontradiktorní, nikoliv inkviziční. Unie vydala i řadu odborných stanovisek, například stanovisko k trestnímu stíhání zastupitelů. V poslední době to byla Unie, kdo dal podnět k prošetření okolností, za kterých byl odposloucháván a zaznamenán rozhovor klienta se svými obhájci a posléze dokonce přepis založen do trestního spisu všem dalším účastníkům k potěše. A tahle kauza už si žije svým vlastním životem, má značný ohlas i mezi poslanci a už teď přinesla ovoce v podobě ujištění, že policisté jsou intenzivně školeni, jak nakládat s případnými záznamy telekomunikace klient – advokát. A dost možná, že to nebude sklizeň jediná či poslední.
Myslím, že ČAK a Unie spolupracují dobře. Aniž bych chtěl porcovat medvěda, jenž zatím běhá po lese, tedy předjímat výsledky voleb na sněmu ČAK, budu-li tu možnost mít, budu rozhodně usilovat o maximální míru kooperace. Ostatně kdesi v dáli se je potřeba diskuse o tom, do jaké míry by ČAK měla být pouze oním zbytkovým orgánem veřejné správy, tedy regulátorem advokátní služby a do jaké míry se hodí, aby současně byla i profesní organisací, de facto spolkem, jenž se zabývá ochranou zájmů advokátů.
V čem by se měla činnost ČAK zlepšit, ať již ve svém fungování dovnitř, nebo směrem k veřejnosti?
Vyjdu-li z ověřeného faktu, že vždy je co zlepšovat, nikoliv z palčivé touhy kritizovat současné vedení, řekl bych, je spousta toho, co se dá vylepšit. Ale také dodal, že kolegové se rozhodně neflákali, a je na co navazovat. Ať už při řešení přetrvávajících problémů anebo těch, co se právě noří. Viz zmíněná ochrana důvěrnosti, ale také vinkláři, GDPR (nařízení EK o ochraně osobních údajů). anebo elektronizace advokacie, systém vzdělávání etc.
Měli by na legislativních návrzích a oponenturách s Komorou a jejími odbornými sekcemi více spolupracovat specialisté z advokátních kanceláří?
ČAK má historicky velmi slušné odborné zázemí v podobě různých sekcí a komisí, na nichž zčásti beru i já svůj díl účasti. Co je třeba posoudit, je operativnost jejich fungování, a jak ji případně zlepšit. O tom, že by se této činnosti měli účastnit příslušní specialisté, není sporu, a dokonce předpokládám, že úměrně jejich ochotě se na něčem takovém podílet se také účastní.
Dušan Šrámek
