Čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS chce magazínovou formou představovat své soudce, asistenty i zaměstnance v „civilnější podobě“, než jak jsou vnímáni doposud. Přinášíme další ukázku z jeho prvního čísla, rozhovor se soudcem občanskoprávního a obchodního kolegia Karlem Svobodou, který Nejvyšší soud posílil počátkem tohoto roku.
Jste prvním a jediným soudcem ve Vaší rodině?
Ano, moji rodiče vystudovali ekonomii, manželka je také ekonomka. Synovi je osm, takže kvůli věku může zatím soudit jenom svoje rodiče, když provedou nějako hloupost. Třeba, když ho nutí po sobě uklidit pytlík od bonbónů.
Jaká byla Vaše cesta k civilnímu právu? Proč je Vám bližší?
Jestliže jsem civilní soudce, civilní právo mě živí a musím k němu mít co nejblíže. Ale začínal jsem jako trestní soudce a také bylo dobře.
Uvažoval jste při studiu právnické fakulty, že rovnou budete soudcem anebo jste například přemýšlel také o advokátní praxi?
Chtěl jsem být soudcem, protože jsem předpokládal, že je to samostatná práce bez rizik podnikání. Navíc, jde o ryzí právničinu, práce s paragrafy mě během studia začala bavit.
A Vaše první věc, kterou jste jako soudce rozhodoval?
Myslím, že to byla skupinová vazební loupež. Nebylo to tak složité, souzení loupeží je skutkově jednodušší než hospodářské trestné činy. Navíc jsem měl pod stolem připravený tahák, co a kdy mám udělat, jak koho poučit.
Když porovnáte práci soudce Nejvyššího soudu a soudců na nižších stupních soudní soustavy, v čem se nejvíce liší?
Práce soudce okresního soudu je čím dále tím víc administrativní, z větší části jde o vyřizování bagatelních věcí, jako jsou pokuty z jízdy „na černo“. Odvolací soudce, jestliže nepracuje ve specializovaném senátu, má všeobecné právní povědomí a zároveň (stejně jako soudce okresního soudu) neztrácí kontakt s lidmi. Soudce Nejvyššího soudu je specialista, který dumá v kanceláři.
Nevadí Vám pracovat tak daleko od domova, v Brně?
Zpravidla platí, že je něco za něco. Dojíždět z Plzně do Brna není legrace. Na druhé straně, být soudcem Nejvyššího soudu, je pocta.
Máte profesní vzory? Kdo to je či byl? A proč?
Mám životní vzory. Svého dědu, protože soukromě hospodařil až do začátku šedesátých let, navzdory tomu, jak ho kvůli tomu deptali. Svého tchána, protože na rozdíl od většiny lidí, včetně mě, sám od sebe zohledňoval zájmy svých blízkých a zároveň jim nevnucoval svoje představy o životě, o vesmíru a vůbec.
Čeho byste chtěl ve svém povolání dosáhnout?
Chci být spokojený člověk. To se mi daří nejen díky tomu, že jsem soudcem Nejvyššího soudu. Být soudcem Nejvyššího soudu pokládám za svůj profesní vrchol, o kterém se mi v době, kdy jsem začínal u Okresního soudu Plzeň – město jako justiční čekatel, ani nesnilo.
Jaká je Vaše pedagogická či obecně přednášková činnost? Přednášíte rád? K jakým tématům?
Do roku 2016 jsem učil na Právnické fakultě v Olomouci. Pak jsem nastoupil na stáž k Nejvyššímu soudu a nebylo nadále možné pendlovat mezi třemi městy. Nevylučuji, že se k pedagogické práci někdy vrátím, ale muselo by to být buď v Brně anebo v Plzni.
Ostatně, máte také rodinu a právo na svůj volný čas…
Jsem fandící rodič. Po sobotách a po nedělích jezdím se synem na turnaje. Hraje fotbal a hokej. Jednou za týden chodím hrát v tenis a volejbal.
K soudcovskému povolání se vážou i různá omezení. Nevadilo Vám nikdy, že se nemůžete například politicky angažovat? Dostal jste se v životě do situace, kdy Vás takříkajíc „svrběl jazyk“, přesto jste si uvědomil, že vzhledem ke svému postavení je potřeba raději mlčet?
Předtím, než jsem dostudoval práva, jsem byl novinář. Vášeň pro psaní mi zůstala, což se projevuje tím, že píšu jednu odbornou publikaci za druhou. Tím jsou moje „svrběcí“ potřeby uspokojeny. Život mezi politiky mě neláká.
JUDr. Karel Svoboda, PH.D. (*1973)
Soudce senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Soudcem od roku 2000.
Soudcem Nejvyššího soudu od roku 2017.
V roce 1996 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, doktorské studiu ukončil v roce 2010 na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni.
2000 – 2012 soudcem Okresního soudu Plzeň – město, od roku 2008 jeho místopředsedou, od září 2012 do konce roku 2016 soudcem Krajského soudu v Plzni.
